Eric Best
20. 03. 2015 Friday Edition
Průjezd konvoje amerických vojenských jednotek a armádní techniky naplánovaný na konec měsíce je pro české koaliční partnery rychlou a snadnou cestou, jak ukázat, že jsou dobrými členy NATO. Koalice alespoň dočasně utiší jakékoli pochybnosti ohledně své angažovanosti a dostojí rčení, které se na její adresu často používá, že činy jsou mocnější než (Zemanova) slova.
Načasování je též příhodné, protože konvoj přichází na přetřes vzápětí po dvou stranických sjezdech (ANO, ČSSD), kde mezinárodní témata většinou chyběla. KDU-ČSL si teď rovněž splní svoji kvótu a na sjezdu 23. – 24. května se bude moci věnovat hlavně domácím tématům.
Schválit průjezd konvoje je také relativně bezbolestné. Je slyšet negativní kritika prorusky orientovaných spolků, ale brzy bude po všem a na událost se zapomene. Nebude mít tak dlouhotrvající dopad, jako by mělo rozšíření sankcí, a ekonomické náklady pro Českou republiku budou zanedbatelné.
Stojí však za otázku, jestli je taková demonstrace síly moudrá. Má za cíl dokázat Rusům, že je NATO schopno shromáždit své oddíly a jednotně postupovat za účelem ochrany svých členů? Je primárním cílem ujistit pobaltské země a Polsko, že útok ze strany Ruska by nezůstal bez odezvy? Nebo je hlavním cílem připravit lidi na Západě na další válku?
Je cílem válce zabránit, nebo ji rozpoutat?
Kolikrát jsme jen v posledních deseti letech slyšeli, že když jde o boj se zlem, válka je ospravedlnitelná? A kolikrát jsme za sebou nechali zlo horší než to, s nímž jsme se utkali? Copak jsme se ze svých chyb vůbec nepoučili?
Jestli za takováto slova chválí komunisté, budiž. Jedna věc je být dobrým občanem a spojencem, ale něco úplně jiného je nechat se zaslepit neuváženými – rozhodnutími našich bojechtivých lídrů.
Redakce Noév republiky zařadila tento článeček amerického občana dlouhodobě působícího v Praze, ne proto, že by se vším, co napsal, souhlasila, ale proto, že je vidět, že i někteří Američané si dokázali zachovat kritické myšlení a moc se do války s Ruskem neženou.
