13. 3. 2015 Altpress
Martin C. Putna si v klipu utahuje z Rusů a Miloše Zemana, když kandidoval na Hrad.
Česká (nejen) masmédia na plné obrátky omílají rusofobní propagandu v závislosti na tom, jak sílí konflikt na Ukrajině, to je samozřejmě zjevná věc. Příkladně veřejný intelektuál Martin C. Putna v České televizi otevřeně říká, že by prokremelští stoupenci měli jako zrádci stanout před soudem. To vnímám jako zásadní přelom v interní diskusi o Rusku, jehož démonizace strmě stoupá.
Nechci hodnotit zásluhy a ostruhy Martina Putny v akademické sféře, jeho erudici, ani nikterak komentovat aféru s jeho „profesorstvím“, nicméně jeho působení coby uznávaného veřejného intelektuála, který dostává velký prostor v mainstreamových médiích včetně veřejnoprávních, je přinejmenším sporné. O to závažnější je přirozeně skutečnost, jakým způsobem formuluje své názory, především pak na konflikt Ruska s Ukrajinou.
Je snadné jít s proudem, navíc když vás ostatní blahosklonně poplácávají po zádech a držíte takříkajíc basu s valnou většinou českých komentátorů a intelektuálů. Ano, je bezesporu nutné kritizovat a dát do „latě“ politiku Kremlu na Ukrajině, případně ruskou politiku vůči pobaltským sousedům. Avšak bez širšího rámce, tedy i bez exkurzu do nedávných dějin Ruska, mám na mysli třeba tragická 90. léta, kdy tehdejší spojenec Západu Boris Jelcin nechal bez adekvátního pobouření a protestu ostřelovat tanky „moskevský Bílý dům“ a kdy bylo bohatství země drasticky drancováno novodobou ruskou opričninou s podílem západních zemí – MMF, bank a „privatizátorů“ – nemůžeme počínání ruské vlády plně pochopit.
Tragický rozklad Ruska a věci příští
Podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze v době „šokové terapie“ v Rusku 90. let míra chudoby vzrostla ze 2 procent na 40 až 50 procent, HDP klesl o 40 procent, v některých částech Ruska dokonce až o 70 procent, zkrátila se délka života především u mužů atd. Podle renomovaného britského časopisu Lancet nepřežilo přechod od státem kontrolované ekonomiky k nastolení kapitalismu především v zemích bývalého Sovětského svazu, ale i v jeho bývalých satelitech 3.2 milionu osob. Lancet cituje další údaje s tím, že v Rusku a bývalém východním bloku „kvůli změně systému zmizelo až 10 milionů mužů“. Šlo doslova o sociální tsunami, která zdevastovala tento region, stojí psáno v Lancetu.
Je možná ironií osudu, že v té době v Jelcinově vládě zastával funkci viceprezidenta Ruské federace nyní oplakávaný Boris Němcov.
K tomu je třeba připočíst a neustále připomínat rozšiřování nepřátelské vojenské aliance směrem k západním hranicím Ruska, kdy se v roce 2008 přemítalo o vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO, což ruský ministr zahraničí Lavrov oglosoval jako možnou předehru k válce. Poté se nemůžeme divit tomu, co Kreml provádí, kuje a chystá, zatímco porušuje mezinárodní právo – po vzoru západních zemí, pro něž je to ale omšelý standard.
V českých podmínkách jsme odsouzeni Rusko bez hnutí brvou démonizovat a odsuzovat – nebo na druhou stranu nekriticky obdivovat a vinit z konfliktu výlučně zlý Západ. Obě pozice mi svým způsobem přijdou směšné, kdyby nešlo o lidské životy a možné rozhoření závažného konfliktu v Evropě.
Vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove torpéduje snahy německé diplomacie moderovat konflikt na Ukrajině.
Povinností západního novináře nebo veřejného intelektuála včetně pana Putny ale má být na prvém místě kritická reflexe činů západních zemí, které se v tomto sporu angažují, a současně či poté kriticky přistoupit k „nepříteli“, který není přizván do našeho civilizačního okruhu. Můžeme se například dozvědět, že někteří vysoce postavení představitelé NATO (konkrétně vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove, jak informuje například Der Spiegel) torpédují domnělé snahy amerického prezidenta Obamy a německé kancléřky Merkelové o nalezení diplomatického řešení tragického konfliktu, například tím, že lžou o množství vojenské techniky, dislokaci či počtu ruských vojáků na východě Ukrajiny, aby eskalovali konflikt a poskytli kouřící revolver americkým jestřábům jak v Obamově administrativě, tak mimo ni – aby začala zasílat ukrajinské armádě zbraně ve velkém, a tím mohla rozehrát smrtelnou ruskou ruletu s nebezpečím jaderné konfrontace.
Je sice nepřípustné, aby se Rusko vojensky vměšovalo do záležitostí cizího státu a anektovalo část jeho území, byť z pohledu Moskvy mi tyto kroky alespoň dávají víc smyslu, než když Spojené státy provedly masivní invazi do Iráku nebo pod pláštíkem NATO a na základě lží o údajné genocidě zničili jakžtakž fungující Libyi a udělaly z ní inferno s bumerangovým efektem. Kde byl profesor Putna a mnozí další, když Irák zažíval nejhorší násilnosti od devastujících nájezdů Mongolů ve 13. století, kdy hořel obléhaný Bagdád a kdy se řeka Tigris zbarvila do ruda?
Intelektuální pád Martina Putny
Proto mne velice pobouřilo vystoupení pana Putny v České televizi, aniž by bylo dáno do patřičného kontextu, kde si vskutku nebral servítky a nenechal na Rusku a Putinově režimu prakticky suchou nitku. Putna prorocky uvedl, že na řadě je nyní Pobaltí, že Rusové jsou podle vlastních slov vyvolení k vytvoření světového panství s odůvodněním, že jsou prostě lepší než ostatní, a tato tvrzení profesor dokládal oslím můstkem až ke středověkým událostem. Podle něho by měl být Západ vůči Rusku mnohem tvrdší. Pokud opustí Ukrajinu tak, jak velmoci opustily Československo a hodily ho do Hitlerovy náruče, budou další státy na řadě, co se ruské agrese týká.
Nerad bych panu Putnovi rušil jeho kruhy, nicméně poté, co vyslovil větu o tom, že lidé, kteří šíří kremelskou propagandu, jsou zrádci a patří před soud, ztratil u mě i poslední špetku respektu. Řada lidí, kteří díky vulgární protiruské propagandě, na níž se sám mistr Putna lvím dílem podílí, se choulí do kremelské náruče a podléhá její propagandě. Je to logické až běda. Chce snad tyto nešťastníky skutečně uvrhnout na pranýř a soudit je, jako kdyby tu existovalo stanné právo? Raději ani nechci domyslet, co si pan profesor myslí ve skutečnosti a jak by s těmito zrádci chtěl skutečně zatočit.
