28. 5. 2015 Tribun
Pokud patříte k těm, kteří vše, co řekne Rusku, apriori považují za lež a propagandu, pak dál snad ani nečtěte a link neklikejte, protože je na něm cca třičtvrtěhodinové video dvou Rusů, kteří se pokoušejí uvést románový příběh o sovětskou mocí záměrně vyvolaném hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933 na pravou míru (jestli už si to pustíte, poslouchejte jen toho v tmavém svetru, ten mluví k věci, ten ve světle modré košili je něco jako ruská Petra Procházková, nebo ještě hůře Štětina skřížený s Mitrofanovem, a plácá stejné propagandistické nesmysly). Stěžejní teze Borise Julina jsou tyto:
Hladomor na Ukrajině kulminující v letech 1932-1933 skutečně byl a byla to velká tragédie a katastrofa, ale nebyl vyvolán záměrně, byť sovětská moc při něm působila jako katalyzátor; jeho utajování v časech SSSR byla hloupost, která jen živila mýty.
Hlavní příčinou bylo sucho v kombinaci s nekompetencí vlády, spekulacemi a nedůvěrou mezi sedláky a vládou. Zde nehrála hlavní roli kolektivizace sama o sobě, ale reakce sedláků, zejména kulaků, kteří odmítali v kolchozech pracovat, zatajovali úrodu, či poráželi dobytek, aby ho nedostaly kolchozy, čímž při současné faktické neexistenci mechanizace významně snížili možnost obdělávat pole.
Sedláci nechtěli prodávat obilí za ceny nabízené státem a spekulovali na růst ceny, přičemž obilí schovávali třeba i pod zem, kde ovšem často shnilo. Zájem státu naopak nebyl, aby sedláci vydělávali, ale aby nasytili lidi z měst, a začal obilí zabavovat, což dál zhoršovalo vztahy mezi lidem a vládou.
Sovětský režim na Ukrajině v té době fakticky zkolaboval, centrum (Moskva, Stalin) na něj ztratili vliv a nejvyšší straničtí představitelé Ukrajiny, sami Ukrajinci, se stali de facto autonomními satrapy (později byli za nezvládnutí situace popraveni a dnes jsou z nich mučedníci).
Příčinou většiny úmrtí nebyl primárně hladomor samotný, ale nemoci a komplikace v důsledku oslabení organismu hladem.
Počty obětí jsou nadsazovány tak, že jsou počítány jako rozdíl mezi populací před vypuknutím hladomoru a populací, která by mohla být po něm podle demografických modelů, tedy jsou do nich započítávány i nepočaté děti.
Hladomor tehdy nepostil jenom Ukrajinu, ale i Kazachstán, Povolží, Polsko (oblasti dnešní Ukrajiny) a v menší míře i Bulharsko či Rumunsko; v Kazachstánu byly příčinou naopak deště v kombinaci s neuváženým plošným zavedeném moderních amerických metod obdělávání půdy, které byly tak moderní, že nebyly vyzkoušeny ani v Americe, kde, jak se posléze ukázalo, také selhaly.
SSSR se snažil postiženým oblastem pomáhat a v objemu pomoci přepočteném na hlavu šlo nejvíce potravin právě na Ukrajinu. Například Polsko postiženým oblastem nepomohlo vůbec, naopak situace využilo k dosídlení vylidněných oblastní polským živlem.
SSSR měl problém s nákupem obilí v cizině, protože přestal vyvážet obilí (přesněji razantně jeho vývoz snížil), čímž porušil jakési mezinárodní smlouvy, v důsledku čehož s ním odmítaly jakožto USA a Austrálie (ale i další) jakožto součást sankcí obchodovat.
