Odstraňme příčiny, zmírní se následky

Avatar
Původní autoři
Ivo Šebestík 
4.6.2015  Altpress

Nedávno zesnulý německý spisovatel Günter Grass už před lety v románu Žabí lamento předvídal rostoucí vlny přistěhovalců do Evropy. Pochopitelně, především z oblastí jiných kultur, tedy především z Asie a Afriky.
Předvídal ony pochopitelné vlny přistěhovalců, jaké procházejí celými lidskými dějinami a které provázely i ona známá stěhování národů. Lidé z chudých oblastí, nebo ze zemí zasažených nějakými pohromami hledají pro život místo klidnější a bohatší. Dokud bude svět rozdělen na bohaté a chudé regiony, do té doby bude přirozené, že z míst chudších, která velmi často bývají i velmi hustě obydlená, lidé odcházejí jinam.

Tento jev je velmi urychlen globálními procesy na planetě, zejména velice snadným a hojně rozšířeným přenosem informací. Pro obyvatele chudých koutů světa není, díky televizi, filmu, internetu, plošné reklamě i samotnému „západnímu“ zboží na trzích svět bohatých států neznámý. Již na Zemi takřka není kouta tak zapadlého nebo uzamčeného nějakým totalitním režimem, aby do něj zářivá upoutávka západního blahobytu nepronikla.

My sice rádi a často hovoříme o potřebě snižování míry světové chudoby; pořádáme na toto téma takřka neustále stovky konferencí po celém světě. Jenže pravda je taková, že – jak říkával můj dobrý přítel, francouzský malíř slezského původu Bocian – „kde je hodně světla, tam bývá také hodně tmy“. Obrovská chudoba je protipólem stejně nezměrného bohatství, a oba extrémy zřejmě neexistují pospolu náhodou. Jeden vyrůstá z druhého. Nehledě na to, že patrně není za stávající situace ani v silách planety Země jako takové dát sedmi miliardám „svých dětí“ životní podmínky Nizozemska, Švédska nebo bohatší části severoamerické populace.

Je to tedy křiklavá nerovnost sama o sobě, která působí lokální přílivy obyvatelstva z Blízkého východu nebo Afriky do zemí Evropské unie. Vedle tohoto jevu, který neumíme (a do jisté míry, bohužel, ani nechceme) ovlivnit, existuje ještě jedna zásadní příčina zvýšené migrace. Tou příčinou jsou války, které v chudých regionech (které jsou ale často naopak bohaté na suroviny) plodí zahraničně politická strategie Spojených států ve spolupráci s takzvanými „ochotnými“ státy Evropy, z nichž některé mají na těchto válkách (ve „svých“ vytipovaných regionech) také své zájmy.

Kdyby se Bílý dům a americký Kongres neopili do němoty šampaňským při oslavě domněle konečného vítězství ve studené válce a vybrali pro svět raději mírovou koncepci blízké budoucnosti, ubylo by výraznou měrou příčin k vlnám imigrantů a Evropská unie by nemusela vést debaty na téma imigračních kvót pro jednotlivé členské země. Je proto nesporně užitečnější zaměřit se na příčiny, které vedou tolik lidí k útěkům ze svých domovů, než nějakými kosmetickými zásahy, naprosto alibisticky regulovat počty imigrantů. Jinými slovy, je třeba působit na vládnoucí kruhy ve Spojených státech (ale i v jiných zemích) tak, aby ztratily jistotu, že se jejich válečné aktivity těší podpoře evropského a amerického obyvatelstva.

Správnou cestou je pomoci lidem, kteří prchají před válkami a bídou, aby žili spokojeně a v dostatku doma a nemuseli ze svých zemí prchat. Zahraničně politická orientace Spojených států vidí v těchto regionech jenom zdroje surovin a opěrné strategické body pro své vojenské zájmy. Štěstí, blahobyt, svoboda, lidská a demokratická práva tamního obyvatelstva se v zorném poli Bílého domu nenacházejí.

Pawel Kuczynski: Fifty-fifty.
Pawel Kuczynski: Fifty-fifty
 
Úvodní grafika:
Pointe-à-Pitre (Guadeloupe). 0braz na zdi z roku 2011 k uctění obětí policejního násilí v květnu 1967.