 |
| Raketový systém Buk |
Před rokem svět zažil, co by mohlo být obdobou incidentu v Tonkinském zálivu – ovšem jako začátek třetí světové války, uvádí Robert Parry v článku pro ConsortiumNews. Stejně jako v roce 1964, se americká vláda rychle „vžila” do tragédie, jejího emocionální rozměru, a využívá to k prohloubení napětí s Ruskem, píše americký investigativní novinář, který dříve psal do agentury AP a časopisu Newsweek.
Šokován tragickou smrtí 298 lidí, svět ventiloval svůj hněv na ruského prezidenta. Jeho tvář se objevila na obálkách časopisů, a EU podpořila americké sankce proti Moskvě. V průběhu roku, americká vláda i nadále prohlubovala napětí s Ruskem, podporovala Kyjev v jeho brutální „protiteroristické operaci”, při níž zabila tisíce etnických Rusů.
“Jádrem propagandy“ extrémně negativního postoje Západu vůči Rusku, je pád letu MH17, z čehož Západ i nadále obviňuje proruské milice.
Ovšem, zdůrazňuje Robert Parry, hlavní média v USA se z nějakého důvodu stále nezajímají, proč americká rozvědka mlčí o svém rozboru katastrofy. Po 5 dnech po tragédii rozvědka zveřejnila povrchní zprávu na základě zpráv ze sociálních sítí. Robert Parry cituje anonymní zdroj zpravodajské komunity, podle níž důkladnější analýza bodů spíše poukazuje na tajnou operaci Kyjeva za účasti jednoho z oligarchů podporujícího režim.
Pokud by byla zveřejněna tato analýza, potom by se ukrajinské hledisko, s jehož pomocí se Rusko ocitlo pod mezinárodním tlakem, zhroutilo, uvedl Parry s odkazem na svůj zdroj. Jinými slovy, pro Obamovu administrativu je mnohem důležitější přinutit Putina k obraně, než potrestat osoby zodpovědné za tragédii letu MH17. Stejně jako v případě Tonkinského zálivu, důkazy předložené v případě MH17 jsou nejisté a kontroverzní, ale to nezabránilo americkým představitelům v obou případech najít viníka. Navíc si v obou případech nejsou američtí zpravodajští analytici jisti jednoznačnou interpretací, a dokonce přišli k protikladným závěrům, když se začaly objevovat nové důkazy. Fakta byla skryta, tvrdí Robert Parry, protože by zveřejnění protichůdných informací poškodilo zájmy americké národní bezpečnosti.
Loňského 22.července ředitel Národní zpravodajské služby (NSA), na základě publikací na sociálních sítích, vydal zprávu, která obsahovala náznaky ruské účasti na leteckém neštěstí. Nicméně, nezmínila, že rebelové do té doby používali pouze člověkem přenosný systém protiletadlové obrany k sestřelené vojenských letadel letících relativně nízko, zatímco MH17 letěl ve výšce mimo dosah tohoto typu zbraně. Navíc zpráva neuvedla, že by americké tajné služby, které v té době zaměřily pozornost na Ukrajinu, našly dodávku SAM Buku z Ruska.
Absence důkazu o dodávce tak objemného zařízení, píše Robert Parry, vyvolalo pochybnost mezi americkými odborníky. Navíc nemohli s určitostí říci, že SAM byl řízen milicí, a tyto pochybnosti dokonce unikly do hlavních médií (například do Los Angeles Times).
Ruská strana poskytuje relevantní informace, včetně údajů z radaru, podle kterého se ve vzdálenosti 3-5 kilometrů od Boeingu nacházela ukrajinská stíhačka. Přesto americká média tuto informaci ignorují. Na pozadí vlny obvinění druhé strany Obamova administrativa nevydala dostupné informace, včetně satelitních snímků, které by mohly potvrdit dřívější poznatky.
Na začátku srpna loňského roku se někteří analytici z tajných služeb USA začali vzdalovat od původního scénáře, že viníkem tragédie jsou milice a Rusko. Byli nakloněni věřit, že odpovědnost za tragédii možná nesou extremistické elementy v Kyjevě. Průběžná zpráva Rady o bezpečnosti Nizozemska, publikovaná v polovině října loňského roku, rovněž neodpověděla na otázku, zda mají k dispozici od amerických orgánů satelitní data, s nimiž můžeme přesně určit, kde a kým byla odpálena smrtící střela.
Již v lednu se autorovi článku znovu podařilo komunikovat se stejným zdrojem z tajné služby, který řekl, že raketa nemusela být vypuštěna z Buku, ale z méně sofistikovaného systému SAM „Kub“. Navíc experti nevylučují, že v MH-17 mohl být sestřelen ukrajinskou stíhačkou.
Různí svědci viděli ukrajinský bitevník, zatímco jiní tvrdili, že raketa byla vystřelena z území kontrolovaného milicemi (ačkoli hraniční zóna konfliktu v té době byla velmi zřetelná a bylo známo, že ukrajinská armáda má mobilní protiletadlové raketové baterie jen pár mil daleko). Autor se diví, proč americká rozvědka „spolkla jazyk” a mlčela skoro rok. V průběhu posledních 11 měsíců úřad ředitele amerického rozvědky nijak nevyjasnil své původní závěry, a její zástupce udělal, podle Parryho „absurdní prohlášení”, že americká tajná služba od 22.července 2014 nezlepšila své chápání tragédie. Nyní, je tajné to, co zjistila rozvědka poté, co měla čas přezkoumat elektronická a fotografická data, zatímco první zprávu vydala “hned” po pěti dnech od tragédie, pokládá otázku Parry.
„Jestli vše, co mi bylo řečeno je pravda, tak příčina mlčení s největší pravděpodobností spočívá v tom, že revize původní snahy uložit trest uvede Obamovu administrativu do svízelné situace, ale také poškodí strategii „informační války”, jejíž cílem je, aby Rusko zůstalo v defenzivě,“ zdůrazňuje Robert Parry. „V tomto případě se prezident Obama chová bezohledněji, než prezident Johnson v roce 1964. Vietnamská válka byla strašná, ale jaderná konfrontace s Ruskem by mohla být ještě horší.”
