200 let terorismu USA: Přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek – 2. část

Avatar
Původní autoři

23.8.2015  Chelemendik.sk

Pokračování výčtu agresí, provedených USA za 200 let trvání státu

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ – Thomas Jefferson
Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“  – Ernest Hemingway

1954 – Guatemala. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1954gvatemala.htm) Guatemalský prezident Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v letech 1951-1954 a pokusil se dostat obchod se zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl) pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti „United Fruit“, na kterou připadalo 90 % vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemale (což byla lež). „United Fruit“ apeloval na pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla Arbenze poslouchat, a ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam Amerika rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po střední Americe. Podpora zpravodajskými službami USA guatemalské armády podílející se na „brutální a trvalé represi byla chybou ze strany Spojených států, která by se neměla opakovat,“ řekl Clinton. Clinton učinil takové prohlášení v  reakci na opakované výzvy guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do tajných archivů amerických tajných služeb, který by se definoval rolí Washingtonu a guatemalské armády ve „špinavé válce“, která byla doprovázena vnitřním ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V  nedávno zveřejněné zprávě z guatemalské „Komise Pravdy“ se uvádí, že USA opakovaně zasahovaly do vnitřních záležitostí Guatemaly během konfliktu. Takže CIA „přímo či nepřímo podporovala některé nezákonné operace“ vlády proti povstaleckým silám. Až do poloviny 80. let, „americká vláda vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily nespravedlivou sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle „Komise pravdy“, v průběhu 36leté občanské války v Guatemale, která skončila v  roce 1996 podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci bylo zabito nebo se pohřešuje více než 200 tisíc lidí. V průběhu ozbrojeného konfliktu existovala celá řada závažných porušení zákona, z nichž za většinu je zodpovědná armáda a zpravodajské služby.

1956 – Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, taky jim byly dodávány zbraně a vybavení.

1957 – 1958 – Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním z vůdců „třetího světa“ a udržoval neutralitu v období studené války, několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To vše, podle Spojených států, sloužilo jako „špatný příklad“ pro ostatní rozvojové země. Aby se zabránilo „šíření špatných myšlenek v  zemích třetího světa“, CIA začalo vyhazoval hodně peněz za volby, byl vytvořen plán na atentát na Sukarna, byl vydírán vykonstruovaným sex filmem a pomocí opozičních důstojníků byla zahájena válka proti v  Sukarnově vládě, která nebyla úspěšná.

1958 – Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.

1958 – konfrontace s Panamou.

1958 – Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.

1958 – V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957. Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo se CIA stáhlo a povstání se nezdařilo.

1959 – Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve Vietnamu.

1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.

1960 – Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou, Američané uskutečnili několik vojenských operací. Podporují se všechny protivládní organizace, přijde i na krvavé provokace, které jsou pak připsány vládě. Nakonec Američané zorganizovali převrat a k moci přijde agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzy uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský Washingtonu a snažila se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačeny pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických odpůrců a samozřejmě, především komunistů. USA zůstaly spokojeni.

1960 – Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení loutkové vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.

1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.

1960 – 1965 – Kongo / Zair. V červnu 1960 Lumumba se stal prvním premiérem Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu nad nerostným bohatstvím v Katanga, a významní úředníci Eisenhowerovy správy finanční zájmy a spojení v této provincii. Na slavnostním ceremoniálu u příležitosti Dne nezávislosti, Lumumba vyzval lidi k ekonomickému a politickému osvobození. Po 11 dnech Katanga vystoupila ze země. Brzy byl Lumumba svržen ze svého postu s pomocí Spojených států, a v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po  několika letech občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který vládl zemi po více než 30 let a stal se miliardářem. Během této doby se míra korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny dosáhl takových rozměrů, že dokonce zarážel i jeho velitele z CIA.

1961 – 1964 – Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta k moci byla země na cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se socialistickými zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy z  vývozu TNC, znárodnila dceřiné společnosti ITT a pokračovala v provádění ekonomických a sociálních reforem. Navzdory skutečnosti, že Goulart byl velký statkář, Spojené státy jej obvinily z „dominance komunistů ve vládě“ a byl sesazen ve vojenském převratu. V příštích 15 letech vládne vojenská diktatura, kongres byl uzavřen, politická opozice je roztroušena, v soudnictví vládne tyranie, kritika prezidenta je nezákonná. Odbory byly kontrolovány vládou, protesty byly potlačeny policií a armádou. Zmizení lidí, „eskadry smrti“, kult neřestí a divoká mučení se stala nedílnou součástí vládního programu „morální rehabilitace“. Brazílie přerušila vztahy s Kubou a stala se jedním z  nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské Americe.

1961 – Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujillo, kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor nebyl zabit pro otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do jeho kapsy), ale za to, že jeho dravá politika způsobila příliš mnoho škody americkým společnostem.

1961 – Kuba. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1961kuba.htm) V roce 1961, CIA měla k dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který šel na financování zvláštní skupiny „Mongoose“, která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a dalších objektů, napadala dobytek a  zemědělské pěstování, přidávala toxické chemikálie do vyvezeného cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené státy zrušily diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce sviní.

1962 – Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce rozšířené mučení a zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany vyškolení absolventi nechvalně známé „School of the Americas“ byli dobří zejména v  mučení a masových vraždách civilistů.

1963 – El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.

1963 – 1966 – Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.

1963 – Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k  moci a pak bojoval s Amerikou nenáviděným Íránem.

1964 – Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv k Panamskému průplavu.

1964 – Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je považován za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA mučily a vraždily každého, kdo byl považován za politického soupeře Branco, především komunisty.

1964 – Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené zemi miliardy dolarů.

1964 – 1974 – Řecko. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/c4.files/1967grecija.htm) Dva dny před volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat, aby se zabránilo opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou. Intriky proti němu ze strany americké armády a CIA, které se nacházely v Řecku, začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a vraždy. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování „černých plukovníků“ pod záminkou záchrany národa od „komunistického převratu“ dosáhl 8 tisíc lidí.

V roce 1965, kdy proběhlo znárodnění ropy v Indonésii, Washington a  Londýn opět reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor generál Suharto. Diktatura hromady kostí – půl milionu lidí. V roce 1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal z  ostrova obří hřbitov. „New York Times“ pojmenoval tuto tragédii „jedním z nejvíce divokých masakrů v moderních politických dějinách“. Na tato zvěrstva si už ani nikdo nevzpomíná.

1965 – Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.

1965 – 1973 – Válečná agrese proti Vietnamu. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/vjetnambse.htm) Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a zmrzačeno. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná ekvivalentu 700 hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než tonáž bomb, použitých v druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo 300 000. Desítky tisíc lidí spáchali sebevraždu v nadcházejících letech, nebo byli duševně a morálně zničeni svou vojenskou zkušeností. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská vláda oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce – 4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se prováděla „vynucená urbanizace“, včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním a chemickou defoliací džungle. V nechvalně slavném masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 civilistů (více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai). Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známa jako „Tiger Force“ (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Tiger_Force) přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé vojenské operace jako „operace Phoenix“, která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne 28. července 1967, a vyházela granáty na ženy a děti do tří podzemních úkrytů v okolí Chu Lai (http://en.wikipedia.org/wiki/Chu_Lai_International_Airport) v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a popravováni, jejich uši a kůže byly drženy jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger Force“ usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni kvůli svým zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná: „Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli civilisté. Neměly tam být.“ Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v  roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když bývalý hlavní lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl: „To bylo tehdy, když všichni na sobě nosili náhrdelník z odřezaných uší.“ Armádní vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce 1971 (nejdelší za dobu této války) z  30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden z těchto lidí nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant, kvůli kterému vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne, USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a  proč byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA zahájila operaci “Wheeler“ (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Wheeler/Wallowa). Pod velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“ a další tří divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřen počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná: „Šli jsme do vesnice a prostě stříleli do každého. Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud tu byli, tak zemřeli.“ Na konci kampaně článek ve vojenských novinách „Stars and Stripes“ chválil Sama Ibarra z „Tiger Force“ za tisíce zabitých během operace „Wheeler“. Téměř půl milionu veteránů z Vietnamu bylo léčeno na posttraumatické stresové poruchy. Jeden voják z „Tiger Force“, Douglas Teeters, užíval antidepresiva a prášky na spaní kvůli denním a nočním můrám, protože nemohl vymazat obraz zastřelených rolníků, zatímco ti mávali letáky shozenými americkými letadly a zajišťující jim bezpečnost. Tohle nebyli jedinečné případy, ale každodenní zločiny, při plném vědomí velitelů na všech úrovních. Veteráni vyprávěli o tom, jak oni osobně znásilňovali, řezali uši, hlavy, svazovali pohlavní orgány dráty od polních telefonů a  pouštěli proud, vyhazovali lidi do vzduchu, pálili bez rozdílu na civilisty, srovnávali vesnice se zemí v duchu Chinggiskhana, zabíjeli zvířata a psy pro zábavu, otrávili zásoby potravin a obecně pustošili krajinu jižního Vietnamu, když nebudeme počítat obvyklá zvěrstva války a  devastaci způsobenou bombardováním. Průměrný věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 19 let. Masakr v My Lai. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/vietnam2.htm)

1966 – Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii

1966 – Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování demokratických zásad“.

1967 – Když Američane viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný George Popandreous, tak podpořili vojenský převrat, který na 6 let ponořil stát do terorismu. Aktivně se využívala mučení, vraždy politických oponentů Georgiose Papadopulose (který byl mimochodem agentem CIA a předtím nacista). Hned první měsíc své vlády nechal popravit 8 000 lidí. USA se přiznaly k podpoře tohoto fašistického režimu až v roce 1999.

1968 – Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevary. Američané ho chtěli naživu, ale bolivijská vláda se tak bála mezinárodního protestu (Che Guevara se ještě během svého života stal kultovní postavou), že se rozhodla ho zabít rychle.

1970 – Uruguay. Američtí experti na mučení učí své dovednosti používat místní obhájce demokracie proti protiamerické opozici.

1971 – 1973 – Bombardování Laosu (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/laos.htm). Na tuto zemi bylo shozeno více bomb než na nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000), při podpoře amerických letadel z Jižního Vietnamu napadly území v jižním Laosu. Eliminace populárního vládce státu – Prince Sahouneka, který byl nahrazen americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.

1971 – Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl nahrazen diktátorem Hugo Banzerem, který jako první ze všeho poslal na bolestivou smrt 2 000 jeho politických oponentů.

1972 – Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington.

1973 – Chile (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1973chili.htm). CIA zařídí převrat v Chile, aby se zbavila prokomunistického prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších chilských socialistů a  snažil se provést v zemi ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). Poslední kapkou pro USA byla návštěva Chile Fidelem Castrem. V důsledku toho CIA dostala rozkaz uspořádat svržení Allendeho. Je ironií, že pravděpodobně poprvé v historii, CIA financovala komunistickou stranu (chilští komunisté byli mezi hlavními politickými konkurenty Allendeho strany). V roce 1973, chilská armáda, kterou vedl generál Pinochet uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu, rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace. Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 chilských vlastenců a 2 500 se pohřešuje). Junta zrušila sociální a  ekonomické úspěchy národa, země se vrátila k latifundistas, podniky k  jejich bývalým majitelům, nahradila škody zahraničním monopolům, atd. Byly zrušeny vztahy se SSSR a jinými socialistickými státy. V prosinci roku 1974 byl Augusto Pinochet prohlášen prezidentem Chile. Antinárodní a  antilidová politika junty vedla k prudkému zhoršení situace v zemi, zbídačení dělníků, výrazně se zvýšily náklady na bydlení. V zahraniční politice vojensko-fašistická vláda následovala vedení USA.

1973 – Jomkipurská válka (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1973israel.htm). Sýrie a Egypt proti Izraeli. Amerika pomáhá Izraeli zbraněmi.

1973 – Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu teroru po celé zemi.

1974 – Zair. Vládě byla zamítnuta vojenská podpora, cílem USA bylo obsazení přírodních zdrojů. Americe nevadí, že všechny peníze (1 400 000) si přivlastnil Mobutu Sese Seko, vůdce země, také jí nevadí, že se aktivně podílí na mučení, věznění oponentů bez soudu, okrádá hladovějící obyvatelstvo atd.

1974 – Portugalsko. Finanční podpora pro-amerických sil ve volbách, a  to kvůli zamezení dekolonizace země, kde po dobu 48 let vládl fašistický režim loajální USA. Na pobřeží Portugalska se provádí cvičení NATO ve velkém měřítku s cílem zastrašit soupeře.

1974 – Kypr. Američané podporují vojenský převrat, který měl vynést k  moci agenta CIA Nikose Sampsona. Ten se však nepovedl, ale toho dočasného chaosu využili Turci a napadli Kypr, doposud jsou stále tam.

1975 – Maroko okupuje Západní Saharu za podpory americké armády, i přes odsouzení mezinárodního společenství. Odměnou je, že Americe je povoleno umístit vojenské základny v zemi.

1975 – Austrálie. Američané pomáhají nahradit demokraticky zvoleného premiéra Edwarda Vitlema.

1975 – Kambodža (více v ruštině zde : http://www.usinfo.ru/c3.files/1975kambodzha.htm). Dvoudenní útok na Kambodži, kde vláda zadržela americkou obchodní loď. Neoficiální příběh: Američané se rozhodli v zájmu obnovení image nepřemožitelné velmoci uskutečnit „reklamní válku“, i když byla posádka bezpečně propuštěna po kontrole. Přitom odvážné americké jednotky skoro zničily loď, kterou zachraňovaly, ztratily několik desítek vojáků a  několik vrtulníků. Ztráty ze strany Kambodže nejsou známé.

1975 – 2002 (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1975angola.htm) – Pro-sovětská vláda Angoly čelí rostoucí opozici z hnutí „Unita“, které je podporované Jižní Afrikou a tajnými službami USA. SSSR poskytl vojenskou, politickou a ekonomickou podporu v organizaci zásahů kubánských vojáků v Angole, poskytl angolské armádě velké množství moderních zbraní a odeslal do této země několik stovek vojenských poradců. V roce 1989 kubánské jednotky opustily Angolu, ale občanská válka pokračovala až do roku 1991. Konflikt v Angole skončil až v roce 2002, po smrti trvalého vůdce „Unita“ Jonase Savimbi.

1975 – 2003 – Východní Timor. V prosinci 1975, den po odchodu amerického prezidenta Forda z Indonésie, který se stal nejcennějším nástrojem Spojených států v jihovýchodní Asii, vojáci Suharto s  požehnáním USA napadli ostrov a používali zbraně USA v této agresi. V  roce 1989 indonéské jednotky, sledující cíl násilné anexe Timoru, zničily 200 tisíc z jeho 600 tisícového obyvatelstva. Amerika podporuje tuto agresi a zamlčuje krveprolití na ostrově.

1978 – Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi Lucasovi Garcia, který zavedl jeden z nejvíce represivních režimů v  zemi. Více než 20 000 civilistů bylo zabito při finanční pomoci USA.

1979 – 1981. Série vojenských převratů na Seychelách – malé zemi vedle východního pobřeží Afriky. Přípravy puče a invaze žoldnéřů se zúčastnila Francie, Jižní Afrika a americká rozvědka.

1979 – Střední Afrika. Více než 100 dětí bylo zabito, když uspořádali protest proti povinnosti nákupu školní uniformy výhradně v obchodech patřících prezidentovi. Mezinárodní společenství odsoudilo zabíjení a  vyvíjelo tlak na zemi. V těžkých dobách střední Africe přišly na pomoc Spojené státy, pro které byla výhodná tato pro-americká vláda.

1979 – Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila Saúdské Arábii.

1979 – 1989 – Sovětská invaze do Afghánistánu (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1979afganistan.htm). Po četných útocích mudžahedínů na území Sovětského svazu, vyprovokovaných a zaplacených Amerikou, se Sovětský svaz rozhodl poslat vojáky do Afghánistánu a udržet tam pro-sovětskou vládu. Mudžahedíny bojující s oficiální vládou Kábulu, k nimž patřil jeden z dobrovolníku ze Saúdské Arábie, Usáma bin Ládin, podporuje Amerika. Dá se říci, že válčili rukama afghánských povstalců. V roce 1989 sovětští vojáci opustili Afghánistán, kde pokračovala občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi mudžahedínů a kmenovými sdruženími.

1980 – 1992 – El Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situace v  zemi, která by mohla přerůst do občanské války, Spojené státy zpočátku rozšířily svou vojenskou přítomnost v Salvadoru skrze nasazení poradců a  poté začaly i provedení speciálních operací s využitím vojensko-špionážního potenciálu Pentagonu a Langley na trvalém základě. Důkazem toho je fakt, že asi 20 Američanů bylo zabito nebo zraněno při  nehodách vrtulníků a letadel během provádění průzkumných nebo jiných misí nad bojištěm. Existují také důkazy americké angažovanosti v  pozemním bojí. Válka oficiálně skončila v roce 1992. Ta stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerstvo financí 6 miliard dolarů, odebraných z kapes daňových poplatníků. Od té doby žádné sociální změny v zemi nenastaly. Hrstka bohatých stále vlastní a řídí zemi, chudí se stali ještě chudšími, opozice se potlačuje „eskadrami smrti“. Například ženy byly zavěšeny na stromech za jejich vlastní vlasy, byla jím useknutá prsa, vystřižen vnitřek genitální oblasti a  nasazen jim na tvář. Mužům byl uříznut penis a strčen jim do pusy, děti byly roztrhány ostnatým drátem přímo před jejich rodiči. To vše bylo provedeno ve jménu demokracie americkými odborníky a tak každý rok umíralo několik tisíc lidí. Aktivně se na vraždách podíleli američtí absolventi Graduate School of the Americas (School of the Americas), (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/schooloftheameicas.htm), která je známá pro její výcvik mučení a teroristické aktivity.

80. léta – V Hondurasu fungují vojenská komanda smrti, vycvičená a  zaplacená USA. Počet obětí zabitých v této zemi se odhaduje na desítky tisíc. Mnozí důstojníci z týmu smrti byli vyškoleni ve Spojených státech. Honduras se proměnil na vojenskou základnu pro boj USA proti Salvadoru a Nikaragui.

1980 – Vojenská pomoc Iráku kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu Íránu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milion. Amerika protestuje, když OSN se snaží odsoudit iráckou agresi. Navíc Spojené státy odstraní Irák ze seznamu „zemí, které podporují terorismus“. Současně Amerika tajně posílá Íránu zbraně přes Izrael v  naději, že se uskuteční pro-americký převrat.

1980 – Kambodža. Pod tlakem USA organizace „World Food Program“ vysílá Thajsku potraviny za cenu ve výši 12 milionů dolaru, tyto potraviny dostanou Rudí Khmeří, tj. předchozí vláda Kambodži, která je zodpovědná za zabití 2,5 milionu lidí za 4 roky vlády. Kromě toho, Amerika, Západní Německo a Švédsko poskytují stoupencům Pol Pota zbraně přes Singapur, gangy Rudých Khmerů terorizují Kambodži ještě 10 let po pádu režimu.

1980 – Itálie. V rámci „Operace Gladio“ Amerika zprostředkuje výbuch na nádraží v Bologna, je zabito 86 lidí. Cílem bylo zdiskreditovat komunisty v nadcházejících volbách.

1980 – Jižní Korea. S podporou Američanů bylo zabito tisíce demonstrantů ve městě Kwangju. Protest byl namířen proti používání mučení, masovému zatýkání, zmanipulovaní voleb a osobně proti americké loutce Chun Doo Hwanovi. O několik let později mu Ronald Reagan řekl, že „udělal hodně pro udržení 5 000 let staré tradici oddanosti svobodě“.

1981 – Zambie. Americe se velmi nelíbila vláda této země, jelikož nepodporovala Amerikou hodně milovaný apartheid v Jižní Africe. Takže se Američané snažili zorganizovat převrat, který měli provést zambijští disidenti s podporou jihoafrických vojsk. Pokus o převrat se nezdařil.

1981 – USA sestřelují dva libyjské letouny. Útok byl zaměřen na destabilizaci antiamerické vlády M. Kaddáfího. Současně byly provedeny ukázkové manévry u pobřeží Libye. Kaddáfí podpořil Palestince v jejich boji za nezávislost a svrhl předchozí pro-americkou vládu.

1981 – 1990 – Nikaragua. (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1981nikaragua.htm) CIA řídí invazi do země povstalců a pokládání min. Po pádu diktatury Somozy a příchodu k moci Sandinistů v roce 1978, Spojeným státům bylo jasné, že v Latinské Americe může vzniknout „další Kuba“. Prezident Carter se uchyloval k sabotáži revoluce v diplomatické a ekonomické formě. Jeho nástupce Reagan vsadil na sílu. V té době byla Nikaragua nejchudší mezi nejchudšími zeměmi na světě, bylo tam jen pět výtahů a  jeden eskalátor, a i ten nefungoval. Ale Reagan prohlásil, že Nikaragua představuje hrozné nebezpečí, a když pronášel svou řeč, tak se v  televizi ukazovala mapa USA, která se plnila červenou barvou, jako by představující jdoucí nebezpečí z Nikaragui. Během 8 let byli lidé z  Nikaragui napadáni Contras, vytvořených USA ze zbytků Somozové stráže a  ostatních příznivců diktátora. Byla zahájena totální válka proti všem progresivním sociálním a ekonomickým programům vlády. Reaganovi „bojovníci za svobodu“ pálili školy a kliniky, byli zapojeni do násilí a  mučení, bombardování a střelby do nevinných lidí, což vedlo k porážce revoluce. V roce 1990 se konaly volby, během kterých Amerika utratila 9 milionů dolarů na podporu proamerické strany (National Opposition union) a vydírání lidí, kterým řekli, že když strana získá moc, nájezdy Contras financovaných z USA přestanou a místo toho bude zemi zajištěna masivní pomoc. Sandinisté opravdu prohráli. Během 10 let „svobody a  demokracie“ žádná pomoc do Nikaragui nebyla nikdy doručena, ale ekonomika byla zničena, země zbídačená, vznikla negramotnost a sociální služby, které byly před příchodem USA nejlepšími ve střední Americe byly zničeny.

1982 – Vláda jihoamerické republiky Surinam začala provádět socialistické reformy a pozvala kubánské poradce. Americké zpravodajské služby podporovaly demokratické a pracovní organizace. V roce 1984 pro-socialistická vláda odstoupí jako výsledek dobře organizovaných občanských nepokojů.

1982 – 1983 – Teroristický útok 800 amerických mariňáků proti Libanonu. Opět mnoho obětí.

1982 – Guatemala. Amerika pomáhá dostat se k moci generálovi Efrain Rios Monttovi. Po 17 měsících ve funkci zničil 400 indiánských vesnic.

1983 – Vojenská intervence v Grenadě, asi 2 000 mariňáků. (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1983grenada.htm) Zničení stovek životů. V Grenadě proběhla revoluce, která přivedla k  moci skupiny levicové orientace. Nová vláda této malé ostrovní země se snažila provádět ekonomické reformy s pomocí Kuby a Sovětského svazu. Spojené státy se obávaly „exportu“ kubánské revoluce. Navzdory skutečnosti, že vůdce grenadských marxistů Maurice Bishop byl zabit ostatními členy strany, Spojené státy se stejně rozhodly napadnout Grenadu. Formální verdikt o použití vojenské síly byl vyhlášen „Organization of Eastern Caribbean States“, důvodem pro zahájení vojenské operace byly američtí studenti jako rukojmí. Americký prezident Ronald Reagan řekl, že se připravuje kubánsko-sovětská okupace Grenady, a že v Grenadě jsou sklady zbraní, které mohou být použity mezinárodními teroristy. Po dobytí ostrova (1983) bylo zjištěno, že studenti nejsou drženi jako rukojmí a sklady byly plné starých sovětských zbraní. Před invazí USA oznámily, že na ostrově je 1 200 kubánských commandos. Poté, vyšlo najevo, že Kubánců na ostrově nebylo více než 200, z nichž třetina byli civilní specialisté. Členové revoluční vlády byli zatčeni a předání americkými vojáky kumpánům USA. Soud, jmenovaný novou vládou, je odsoudil k trestům vězení. Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“

1983 – Destabilizační činnost v Angole: podpora ozbrojených protivládních sil, teroristické útoky a sabotáže v podnicích.

1984 – Američané sestřelili dvě íránská letadla.

1984 – Amerika nadále financuje protivládní povstalce v Nikaragui. Když kongres oficiálně zakázal převádět peníze do rukou teroristů, CIA jednoduše klasifikuje finanční prostředky jako tajné. Kromě peněz, „Contras“ získávali i účinnější pomoc: Nikaragujci chytili Američany jak pokládají miny ve 3 zálivech, to znamená, že vedli typickou teroristickou činnost. Věc byla projednána u Mezinárodního soudního dvora, Amerika byla odsouzena k zaplacení 18 miliard dolarů, ale nevěnovala tomu pozornost.

1985 – Čad. Vláda vedená prezidentem Habré, podporovaná Američany a  Francouzi. Tento represivní režim používal nejstrašnější mučení, pálení lidí zaživa a jiné techniky zastrašování obyvatel: elektrické šoky, vložení výfukového potrubí vozidla člověku do úst, držení v jedné cele s  hnijícími mrtvolami a hladomor. Je doloženo zničení stovek zemědělců na jihu. Výcvik a financování režimu bylo na Američanech.

1985 – Honduras. USA vysílají odborníky na mučení a vojenské poradce pro nikaragujské Contras, kteří jsou známí pro své brutální a  sofistikované mučení. Spolupráce Ameriky s vlivnými obchodníky s  drogami. Jako kompenzaci honduraská vláda dostane 231 milionů dolarů.

1986 – Útok na Libyi. Bombardování Tripolisu a Benghází. Mnoho obětí. Důvodem byl teroristický útok, který spáchaly agenti libyjských tajných služeb na diskotéce v Západním Berlíně, populární mezi americkými vojáky. V květnu 1986 během cvičení americké flotily byly potopeny dvě libyjské válečné lodě, další byla poškozena. Na otázku novinářů, zda válka začala, mluvčí Bílého domu řekl, že proběhly „pokojné mořské manévry v mezinárodních vodách“. Další komentář nesledoval.

1986 – 1987 – „Válka tankerů“ mezi Irákem a Íránem. – Útoky letectva a  námořních sil válčících stran na ropná pole a tankery. Spojené státy vytvořily mezinárodními síly k ochraně komunikace v Perském zálivu. Tohle bylo začátkem stálé přítomnosti amerického námořnictva v Perském zálivu. Nevyprovokovaný útok USA na íránskou loď v mezinárodních vodách, zničení íránských ropných plošin.

1986 – Kolumbie. Americká podpora proamerického režimu „v boji proti drogám“. Do Kolumbie bylo převezeno velké množství vojenského materiálu, poté co kolumbijská vláda prokázala svou loajalitu k USA: v „sociálních čistkách“, tj. zničení odborových předáků a členů nějakých více či méně významných hnutí a organizací, zemědělců a nevýhodných politiků pro „očištění“ země od protiamerických a protivládních elementů. Aktivně se používala brutální mučení, například v letech 1986-1988. Centrum Pracovníků ztratilo 230 lidí, téměř všichni byli nalezeni umučení k  smrti. Za pouhých šest měsíců, „čištěním“ (1988) bylo zabito více než 3 000 lidí, pak Amerika řekla, že „Kolumbie má demokratickou formu vlády a  významně neporušuje stupeň mezinárodně uznávaných lidských práv“. Od roku 1988 do roku 1992 bylo z politických důvodů zabito kolem 9 500 lidí (včetně 1 000 členů jediné nezávislé politické strany „Vlastenecký svaz“), do toho není zahrnuto 313 mrtvých rolníků a 830 politických aktivistů se pohřešovalo. Do roku 1994 se počet usmrcených osob z  politických důvodů již rozrostl na 20 000. Následující případy začlenit do „boje proti drogám“ určitě nejde. V roce 2001 se kmen indiánů snažil pomocí pokojných protestů nedopustit těžbu ropy na svém území americkou firmou „Occidental Petroleum“. Firma se samozřejmě neptala na povolení a  poslala vládní síly na civilisty. Výsledkem bylo napadení dvou vesnic v  regionu Valle del Cauca, bylo zabito 18 lidí, z toho 9 dětí. Podobný incident se stal v roce 1998 v Santa Domingu. Při pokusu přehradit cestu byli zabiti 3 děti a desítky lidí byly zraněny. 25 % kolumbijských vojáků chrání zahraniční ropné společnosti.

1986 – 2000 – Nepokoje na Haiti. Během 30. let zde USA podporovaly diktaturu rodiny Duvalierů dokud proti ní nevystoupil smýšlející kněz Aristide. Mezitím CIA tajně pracovala s „eskadrami smrti“ a obchodníky s  drogami. Bílý dům předstíral, že podporuje návrat Aristide k moci po  jeho svržení v roce 1991. Po více než dvou letech prodlení americká armáda obnovila jeho vládu. Ale až poté, co dostala záruku, že nebude pomáhat chudým na úkor bohatých a bude následovat principy „tržní ekonomiky“.

1987 – 1988 – USA pomáhají Iráku v jeho válce proti Íránu nejen zbraněmi, ale i bombardováním. Navíc Spojené státy a Británie poskytly Iráku zbraně hromadného ničení, včetně smrtícího plynu, kterým bylo otráveno 6 000 civilistů v kurdské vesnici Halabja. Právě tento případ citoval Bush v předválečné rétorice v ospravedlnění americké agrese v  roce 2003. O skutečnosti, že chemické zbraně byly poskytnuty Amerikou, která chtěla změnit antiamerický režim v Íránu se samozřejmě nějak „zapomněl“ zmínit. Zde můžete prohlédnout fotky z obětí plynového útoku (http://www.usinfo.ru/pics/democracy_iraq_halabja.jpg)

1988 – Turecko. Vojenská podpora země během masových represí vůči nespokojeným s proamerickou vládou. Široce rozšířené používání mučení, včetně mučení dětí, tisíce obětí. Kvůli tomu má Turecko třetí místo ve výši finanční pomoci USA. 80 % tureckých zbraní se kupuje ve Spojených státech a USA mají v zemi vojenské základny. Tolik prospěšná spolupráce umožňuje turecké vládě, aby páchala trestné činy, bez obav, že „mezinárodní společenství“ přijme protiopatření. Například v roce 1995 byla zahájena kampaň proti kurdské menšině: 3 500 vesnic bylo zničeno, 3 miliony lidí zůstaly bez domova a bylo zabito několik desítek tisíc. Ani „světové společenství“, natož Spojené státy se vůbec neobtěžovaly zabývat touto skutečností.

1988 – CIA zajišťuje výbuch letadla „Pan Am“, které letělo přes Skotsko a byly zabity stovky Američanů. Tento incident byl přičítán arabským teroristům. Ukázalo se, že tyto pojistky se vyrábí v Americe a jsou prodávány výhradně CIA a ne Libyi. Spojené státy několik let tlačily na Libyi ekonomické sankce (a přitom čas od času prováděla nenápadné bombardování měst), že ta se nakonec rozhodla „přiznat“ svou vinu v roce 2003. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1988livia.htm)

1988 – Invaze vojsk USA do Hondurasu kvůli ochraně teroristického hnutí „Contras“, které po mnoho let útočilo odtud na Nikaraguu. Vojska jsou v  Hondurasu dodnes.

1988 – Loď USS „Vincennes“, která v Perském zálivu sestřelila raketou íránské letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí. Letadlo právě vzlétlo a nebylo ani v mezinárodním prostoru, ale nad íránskými teritoriálními vodami. Když se loď „Vincennes“ vrátila na základnu v  Kalifornii, obrovský jásající dav ji přivítal s transparenty a balónky, orchestrem a pochodem, a ze samotné lodě z hlasitých reproduktorů zněla bravurní hudba. Hrdiny vítali dělostřeleckou palbou. „Kara-Murza“ píše o  obsahu článků publikovaných v amerických novinách věnovaných sestřelenému íránskému letadlu: „Když čteš tyto články, tak hlava jde kolem. Letadlo bylo sestřeleno z dobrých úmyslů a cestující „nezemřeli nadarmo“, protože Írán se může zamyslet …“ Namísto omluvy Bush starší řekl: „Nikdy se nebudu omlouvat za Spojené státy. Nezajímají mě fakta.“ Kapitán křižníku „Vincennes“ byl oceněn medailí za statečnost. Pozdější vláda USA plně uznala svou chybu a nelidské jednání. Nicméně, do dnešního dne USA nesplnily své povinnosti na náhradu morální a  materiální škody příbuzným obětí v důsledku tohoto bezprecedentního činu. Navíc v letošním roce USA bombardovaly íránské ropné rafinérie.

1989 – Ozbrojený zásah v Panamě, zajetí prezidenta Noriega, který je doteď v americkém vězení. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1989panama.htm) Byly zabity tisíce lidí, v úředních dokumentech byl jejich počet snížen na 560. Rada bezpečnosti OSN byla téměř jednomyslně proti okupaci. Spojené státy vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti, a začaly plánovat jejich další „záchranné operace“. Rozpad sovětského protizávaží, vůči všem očekáváním, že tato situace ušetří USA nutnosti ukázat bojovnost, vedl k tomu, že „poprvé po mnoha letech se  Spojené státy mohly uchýlit k  síle bez obav o ruskou reakci“, jak řekl po invazi do Panamy jeden ze zástupců amerického ministerstva zahraničí. Ukázalo se, že navrhovaný rozpočet Pentagonu po skončení studené války ze strany Bushovy administrace, již bez výmluvy „ruské hrozby“ byl ještě větší než předtím.

1989 – Američané sestřelili dva libyjské letouny.

1989 – Rumunsko. CIA se podílí na svržení a vraždě Ceausesca. Zpočátku s  ním Amerika zacházela velmi vlídně, protože vypadal jako skutečný konfident v socialistickém táboře: nepodporoval vstup sovětských vojsk do Afghánistánu a bojkot olympijských her v roce 1984 v Los Angeles, trval na současném rozpuštění NATO a Varšavské smlouvy. Ale na konci 80. let, se ukázalo, že nepůjde cestou zrádce socialismu, jako Gorbačov. Navíc tomu překážely čím dál větší odhalení oportunismu a zrady komunismu, znějící z Bukurešti. V Langley bylo rozhodnuto, že Ceauşescu musí byt odstraněn (samozřejmě bez souhlasu Moskvy to tehdy nešlo…) Operací byl pověřen vedoucí oddělení CIA pro východní Evropu, Milton Borden. Nyní uznává, že akce na svržení socialistického režimu a  odstranění Ceausesca byla naplánovaná americkou vládou. Nejdříve bylo zpracované světové veřejné mínění. Prostřednictvím agentur byly do západních médií puštěny negativní informace o diktátorovi a rozhovor s  rumunskými disidenty, kteří uprchli do zahraničí. Leitmotivem těchto publikací bylo: Ceauşescu mučí lidi, krade veřejné peníze a nerozvíjí ekonomiku. Informace na Západě měla velký úspěch. Souběžně s tím proběhl piar nejvíce pravděpodobného nástupce Ceausescu, do role kterého byl zvolen Ion Iliescu. Tato nominace nakonec vyhovovala i Washingtonu i  Moskvě. Přes již „čisté“ Maďarsko od socialismu se rumunské opozici tiše dodávaly zbraně. A nakonec, současně v několika světových televizních kanálech byl odvysílán příběh o vraždách civilistů tajnými agenty rumunské tajné služby „Securitate“ ve městě Timisoara, „hlavním městě“ rumunských Maďarů. CIA nyní přiznává, že to byla skvělá montáž. Všechny oběti vlastně zemřely přirozenou smrtí, a mrtvoly byly speciálně přivezeny na místo z místní márnice, jelikož nebylo těžké podplatit lidi ze sanitky. Před 15 lety byla poprava bývalého generálního tajemníka Rumunské komunistické strany a jeho manželky Eleny prezentována jako projev vůle lidu, kteří svrhli nenáviděný komunistický režim. Nyní je však jasné, že to byla další operace CIA, která byla pouze kryta fíkovým listem „boje s totalitarismem“.

1989 – Filipíny. Vládě pro boj proti převratu je poskytnuta letecká podpora.

1989 – Američtí vojáci potlačují nepokoje v Panenských ostrovech.

1990 – Vojenská pomoc guatemalské proamerické vládě „v boji proti komunismu“. V praxi se to odráží na masových masakrech, do roku 1998 oběťmi střetů se stalo 200 000 lidí, pouze 1 % zabitých civilistů je „zásluhou“ protivládních rebelů. Je zničeno více než 440 vesnic, desítky tisíc lidí uprchly do Mexika, více než milion uprchlíků je uvnitř země. V zemi se rychle šíří chudoba (1990 – 75 % populace), desetitisíce umírají hladem, otevírají se farmy na výrobu dětí, které pak rozřežou na orgány pro bohaté americké a izraelské klienty. Na amerických kávových plantážích lidé žijí a pracují za podmínek jako v koncentračním táboře.

1990 – Podpora vojenského převratu na Haiti. Populární a legitimně zvolený prezident Jean-Bertrand Aristide byl svržen, ale lidé ho začali aktivně požadovat zpět. Poté Američané spustili dezinformační kampaň, že je duševně nemocný. Amerikou dosazený generál Prosper Anvil byl nucen uprchnout na Floridu v roce 1990, kde nyní žije v přepychu za ukradené peníze.

1990 – Začíná námořní blokáda Iráku.

1990 – Bulharsko. Amerika utrácí 1 500 000 dolarů na financování soupeřů Bulharské socialistické strany během voleb. Nicméně BSS vyhrává. Amerika i nadále financuje opozici, což vede k brzkému odstoupení socialistické vlády a nastolení kapitalistického režimu. Výsledek: kolonizace země, zbídačování lidí, částečné zničení ekonomiky.

1991 – Rozsáhlé vojenské akce proti Iráku, na které se podílí 450 000 vojáků a několik tisíc kusů moderní techniky. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/iraq.htm) Bylo zabito nejméně 150 tisíc civilistů. Úmyslné bombardování civilních objektů pro zastrašení obyvatelstva Iráku. Pro první invazi do Iráku Amerika použila následující výmluvy:

Tvrzení vlády USA:

1) Irák napadl nezávislý stát Kuvajt
2) Husajn vyrábí jaderné zbraně použije ho proti Americe
3) Irák nechtěl začít mírové rozhovory a stáhnout vojáky
4) zvěrstva irácké armády v Kuvajtu
5) použití zbraní hromadného ničení iráckou armádou
6) Irák se chystal zaútočit na Saúdskou Arábii
7) V Iráku není demokracie

Pravda:

1) Kuvajt byl po staletí části Iráku a britští imperialisté ho odtrhli pomocí síly ve 20. letech 20. století kvůli politice „rozděl a panuj“. Žádná země v regionu neuznala tento stát.
2) Plány na výrobu jaderných zbraní byly v počáteční fázi, pod touto záminkou můžeme bombardovat většinu světa. Jeho záměr zaútočit na Ameriku byl samozřejmě čirým výmyslem.
3) Když Amerika napadla Irák, mírová jednání byla již v plném proudu a irácká armáda opouštěla Kuvajt.
4) Nejhorší zvěrstva typu vražd novorozeňat popsaných výše byla vymýšlená americkou propagandou.
5) Amerika sama poskytla Husajnovi tyto zbraně.
6) Důkazy doposud nejsou.
7) Američané sami dosadili Husajna k moci.

1991 – Kuvajt. Schytal to i Kuvajt, který Američané „osvobodili“: stát byl bombardován, byli zavedeni vojáci.

1992 – 1994 – Okupace Somálska. Ozbrojené násilí proti civilnímu obyvatelstvu, vraždění civilistů. V roce 1991 byl sesazen prezident Somálska Mohammad Siad Barre. Od té doby je jeho země skutečně rozdělena na klanová území. Ústřední vláda neovládá celou zemi. Američtí představitelé nazvali Somálsko „ideálním místem pro teroristy“. Nicméně, někteří vůdci klanů, jako je Mohammed Farah Aidid spolupracovali s  mírovými jednotkami OSN v roce 1992. Ale ne na dlouho. O rok později už s  nimi bojoval. Vedoucí představitelé somálských klanů měli vlastní malou, ale velmi pohyblivou a dobře vyzbrojenou armádou. Ale Američané s  těmito armádami nebojovali, ale pouze vyhlazovali civilní obyvatelstvo (které bylo jako schválně ozbrojeno začínalo se bránit). Yankees ztratili dvě bojové helikoptéry, několik obrněných „Hummerů“, 18 lidí bylo zabito a 73 zraněno (speciální síly týmu „Delta“ a piloti vrtulníku), zničili několik městských bloků a zabili podle různých odhadů 1-10 000 lidí (včetně žen a dětí). V roce 1994, po dvou letech neúspěšných pokusů o „obnovení pořádku“ v zemi, téměř 30 tisíc vojáků z  americké armády bylo nuceno evakuovat. Aidid tehdy nebyl chycen, byl zabit až v roce 1995 a diplomatické vztahy mezi Somálskem a Spojenými státy neexistují doteď (2005). Američané natočili film „Black Hawk Down“, kde se představili jako hrdinští osvoboditelé Somálců, kteří bojují proti teroristům a tím to skončilo.

Američané v Somálsku. Po zničení tisíců civilistů americkými hrdlořezy, Somálci prokázali svou „vděčnost“ za „pomoc“ Strýčkovi Samovi a táhli jednoho zabitého okupanta ulicemi města. Dosažený účinek byl ohromující: po vysílání těchto záběrů v americké televizi ve Spojených státech začal velký kravál (proč jim pomáháme, když to jsou takoví barbaři?), že vojáci museli být evakuováni pod tlakem veřejnosti. Vyvodíme patřičné závěry.

1992 – Angola. V naději, že získá bohaté zdroje ropy a diamantů Amerika financuje svého prezidentského kandidáta Jonasa Savimbiho. Ten prohrává. Před a po těchto volbách mu Spojené státy poskytují vojenskou pomoc pro boj s legitimní vládou. Během konfliktu zemřelo asi 650 000 lidí. Oficiální příčina podpory rebelů je boj proti komunistické vládě. V  roce 2002 Amerika získala požadované výhodné podmínky pro své firmy a  ze Savimbiho se stala přítěž. USA po něm chtěly aby zastavil boje, ale on odmítl. V této souvislosti řekl jeden americký diplomat následující věc: „Problém s loutkami je ten, že ne vždy škubnou, když taháte za nitku“. Na tip od americké zpravodajské služby byla „loutka“ nalezena a  zničena vládou Angoly.

1992 – V Iráku se nezdařil proamerický převrat, který měl nahradit Husajna americkým občanem Sa’d Salih jabr.   

1993 – Rusko. Američané pomáhali Jelcinovi zastřelit několik set lidí při útoku na Nejvyšší radu. Trvale kolují nepotvrzené zvěsti o  amerických odstřelovačích, kteří pomáhali v boji proti „červeno – fašistickému převratu“. Kromě toho, Američané se postarali o vítězství Jelcina v příštích volbách, i když pár měsíců před tím ho podporovalo pouze 6 % Rusů.     

1993 – 1995 – Bosna. Hlídky během občanské války v bezletových zónách, sestřelená letadla, bombardování Srbů.

1994 – 1996 – Irák. Pokus svržení Husajna pomocí destabilizace země. Ani na den se nezastavilo bombardování, lidé umírali hladem a nemocemi kvůli sankcím, stále probíhaly výbuchy na veřejných místech. Za tímto účelem Američane používali teroristickou organizaci Irácký národní kongres (INA). Docházelo dokonce k ozbrojeným střetům se silami Husajna, jelikož Američané slíbili podporu Národnímu kongresu ze vzduchu. Nicméně podpora nepřišla. Teroristické útoky byly namířeny proti civilistům, Američané doufali, že tím vyvolávají hněv lidí na režim Saddáma Husajna, který umožňuje vše. Režim to však dlouho netrpěl a v  roce 1996 byla zničena většina INA. Do nové irácké vlády INA také nikdo nepustil.

1994 – 1996 – Haiti. Blokáda směřující proti vojenské vládě, vojáci obnovují prezidentskou funkci pro Aristida 3 roky po převratu.

1994 – Rwanda. Příběh je temný, hodně se teprve uvidí, ale nyní můžeme říci následující. Pod vedením agenta CIA Jonase Savimbiho bylo v zemi zabito cca. 800 000 lidí. Zpočátku byly hlášeny tři miliony, ale v  průběhu let se počet snižuje. Řeč je o etnické čistce – zničení národa Hútu. Velmi dobře ozbrojený kontingent OSN, který se nacházel v zemi neudělal nic. Nakolik je v tom namočena Amerika a jaké cíle sledovala zatím není jasné. Je známo, že armáda Rwandy, která se zabývala zabíjením civilního obyvatelstva existuje na peníze z USA a je vyškolená instruktory z USA. Je známo, že prezident Rwandy, Paul Kagame, při  kterém došlo k hromadným vraždám, získal vojenský výcvik ve Spojených státech. Kagame určitě navázal skvělé vztahy nejen s americkou armádou, ale také s americkou rozvědkou. Nicméně, žádnou zřetelnou výhodu Američané z genocidy nezískali. Možná, že je to jen láska k umění?

1994 – Rusko. První a druhá čečenská kampaň. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/usazachechnju.htm) Již v roce 1995 se objevily zprávy, že někteří Dudajevovi militanti byli školeni ve výcvikových táborech CIA v Pákistánu a Turecku. USA, jak je známo, oznámily ropná bohatství Kaspického moře zónou svých životních zájmů a ničily stabilitu na Blízkém východě. Přes prostředníky v této oblasti USA pomáhaly živit myšlenku oddělení severního Kavkazu od Ruska. Jim blízcí lidé s velkými pytli peněz podněcovali Basajevův gang na „džihád“ v Dagestánu a dalších oblastech, kde žijí zcela normální a klidní muslimové. Kromě toho, v USA, podle údajů uvedených na internetových stránkách „Federální agentury pro vyšetřování“, se nachází 16 čečenských a pro-čečenských organizací. A tady je citát z  dopisu dánským orgánům od pana Zbigniewa Brzezinskiho (jedna z klíčových postav studené války, absolutní rusofob, Alexandera M. Haiga (bývalý americký ministr zahraničních věcí) a Maxe M. Kampelmana (bývalý americký velvyslanec na konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě). Navrhli dánské vládě, aby se zdržela od vydání Zakayeva Rusku. V dopise se píše: „Známe pana Zakayeva a pracovali jsme s ním … Vydání pana Zakayeva by vážně ohrozilo rozhodující pokus zastavit válku“. Podívejte se, kolik ďáblů bylo vyškoleno ve Spojených státech: Chattab, bin Ládin, „Američan“ Chitigov a mnoho dalších. Určitě se tam neučili malování. Je znám skandál s britskou organizací „Helo-Trust“. Teoreticky „Helo-Trust“, která byla vytvořena ve Velké Británii na konci 80. let jako charitativní nezisková organizace, měla poskytovat pomoc při  odminování oblastí zasažených ozbrojeným konfliktem. Podle svědectví zadržených čečenských povstalců, které poskytli FSB, instruktoři „Helo-Trust“ od roku 1997 vyškolili více než sto specialistů na miny a  výbuchy. Je známo, že financování „Helo-Trust“ provádí Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, Ministerstvo zahraničí Spojených států, Evropská unie, vlády Německa, Irska, Kanady, Japonska, Finska a  soukromé osoby. Navíc ruská agentura kontrarozvědky zjistila, že zaměstnanci „Helo-Trust“ se aktivně podíleli na shromažďování zpravodajských informací na území Čečenska v oblasti sociálně-politických, ekonomických a vojenských záležitostí. Jak víte, americký systém GPS je používán ruskou armádou kvůli nedostatku financování svých vlastních obdobných projektů. Signál byl během války v  Čečensku úmyslně vypnut, což zabránilo ruským vojákům zničit vůdce rebelů pomocí tohoto systému. Je taky znám případ, že výše uvedený Brzezinski veřejně prohlásil v médiích, že Rusko se chystá použít chemické zbraně proti čečenským civilistům. Zároveň ruští vojáci zachytili vysílaní čečenských rebelů, které se zmocnili velkých zásob chlóru a byli připraveni je použít proti vlastním civilistům a hodit pak tento zločin na ruskou armádu. Spojitost je jasná. Mimochodem, právě Brzezinski vymyslel jak vtáhnout Sovětský svaz do Afghánistánu, právě on sponzoroval bin Ládina, právě on se proslavil výroky, že pravoslaví je hlavním nepřítelem Ameriky a Rusko je zbytečná země. Takže pokaždé, když Čečenci berou jako rukojmí ruské dětí nebo nechají vybuchnout vlak, není pochyb o tom, kdo za tím vším je.

1995 – Mexiko. Americká vláda sponzoruje kampaň proti Zapatistům. Pod rouškou „boje proti drogám“ jde boj o území, která jsou atraktivní pro americké společnosti. Pro zničení místních lidí se používají vrtulníky s  kulomety, rakety a bomby. Gangy vycvičené CIA zabijí populaci a široce používají mučení. Všechno to začalo tímto způsobem. Několik dní před začátkem roku 1994 některé indiánské komunity varovaly mexické orgány, že v prvních dnech, kdy vstoupí v platnost smlouva NAFTA zorganizují povstání. Vláda jim nevěřila. Na Silvestra stovky indiánů v černých maskách se starými puškami obsadily hlavní město Chiapas, okamžitě zajaly telegraf a představily se světu jako Zapatistská armáda národního osvobození (EZLN). Jejich vojenským velitelem, který mluvil k tisku, byl nějaký subkomandant Marcos. Během prvních dnů války, indiáni po celé zemi vyšli do ulic a požadovali nechat povstalecký stát na pokoji. Podporu indiánům vyjádřily také největší veřejné organizace na světě. Vláda oznámila příměří a touhu jednat s rebely. Po celou dobu se jednání buď vedla nebo se přerušovala, ale vzbouření indiáni pořad zůstali v  hlavním městě, několika velkých městech a na některých dalších územích v  sousedních státech. Jejich hlavním požadavkem bylo poskytnutí indiánům legitimní širokou regionální autonomii. Zapatistské komunity jsou nejen v  Chiapas, ale ve čtyřech sousedních státech.

1995 – Chorvatsko. Bombardování letišť Srbské Krajiny před postupem Chorvatů.

1996 – 17. července 1996 Let 800 letecké společností TWA explodoval na noční obloze nedaleko Long Islandu a spadl do Atlantského oceánu – všech 230 lidí na palubě zahynulo. Existuje důkaz, že Boeing byl sestřelen raketou USA. Motivace tohoto útoku nebyla stanovena, jednou z hlavních verzí je chyba při tréninku a odstranění nežádoucích osob na palubě letadla.

1996 – Rwanda. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/twa800.htm) 6 000 civilistů bylo zabito vládními jednotkami, které jsou vyškoleny a  financovány Amerikou a Jižní Afrikou. V západních médiích byla tato událost ignorována.

1996 – Kongo. Americké ministerstvo obrany se tajně účastnilo války v  Demokratické republice Kongo (DRK). Do tajné operace Washingtonu v  Konžské demokratické republice byly zapojeny i americké společnosti, jedna z nich je spojena s bývalým americkým prezidentem Georgem HW Bushem. Měli tam ekonomické zájmy v těžebním sektoru Konžské demokratické republiky. Pro zachování důvěrnosti používali soukromé vojenské personalisty. Washington pomohl Rwandě a Konžským povstalcům svrhnout diktátora Mobutu. Pak Američané podpořili rebely, kteří zahájili válku proti zesnulému prezidentovi Laurent-Desire Kabilovi, jelikož „v roce 1998, režim Kabila začal sužovat zájmy amerických těžebních společností“.  Když Kabila získal podporu jiných afrických zemí, Spojené státy změnily svou taktiku. Američtí speciální agenti začali trénovat jako odpůrce Kabila – Rwanďany, Uganďany a Burundianďany a jejich stoupence – Zimbabwany a Namibijce.

1997 – Američané uspořádali sérii bombových útoků v kubánských hotelech.

1998 – Súdán. Američané zničili raketovým úderem farmaceutickou továrnu, když prohlásili, že ta vytváří nervový plyn. Protože tato továrna vyráběla 90 % léků v zemi, a import ze zahraničí Američané samozřejmě zakázali, výsledkem raketového útoku byla smrt desítek tisíc lidí. Prostě je nebylo čím léčit.

1998- 4 dny aktivního bombardování Iráku poté, co inspektoři hlásili, že Irák nebyl dostatečně kooperativní.

1998 – Afghánistán. Útok na bývalé výcvikové tábory CIA, které používaly islámské fundamentalistické skupiny.

1999 – Jugoslávie. (Více zde: http://www.usinfo.ru/jugoslavijaindex.htm) Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Bombardování ochrnulo výrobní kapacitu a infrastrukturu každodenního života Jugoslávie, což vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti na 33 % a hodilo 20 % obyvatel pod hranici chudoby, způsobilo přímé ekonomické ztráty ve výši 600 miliard dolarů. Jugoslávie, stejně jako celá Evropa utrpěla dlouhotrvající škody na ekologickém prostředí. Z důkazů shromážděných Mezinárodním tribunálem pro vyšetřování amerických válečných zločinů v  Jugoslávii, které předsedal bývalý americký generální prokurátor Ramsey Clark, je zřejmé, že CIA vyzbrojila a financovala gangy Albánských teroristů (tzv. Kosovská osvobozenecká armáda, KLA) v Jugoslávii. Za účelem financování bojovníků KLA CIA vytvořilo dobře organizovanou kriminální strukturu pro obchod s drogami v Evropě. Před začátkem bombardování Srbska vláda poskytla NATO mapu Jugoslávie, kde byly vyznačeny objekty nepodléhající bombardovaní, jelikož to způsobí ekologickou katastrofu. Američané s jim vlastním cynismem začali bombardovat právě ty objekty, které byly uvedeny na srbské mapě. Například ropnou rafinérii Pančevo bombardovaly 6 krát. V důsledku toho se do životního prostředí uvolnilo velké množství toxického plynu fosgenu, 1 200 t monomerů vinylchloridu, 3 000 t hydroxidu sodného, 800 t kyseliny chlorovodíkové, 2 350 t kapalného amoniaku a 8 t rtuti. Tohle všechno šlo do země. Půda byla otrávena. Podzemní vody, zejména v centru města Novi Sad, obsahují rtuť. Jako výsledek bomb NATO s uranovým jádrem začala nemoc tzv. „Gulf syndrom“, děti se rodí jako zrůdy. Ekologové Západu, především Greenpeace, zcela mlčí o zvěrstvech americké armády v Srbsku.

2000 – Převrat v Bělehradě. Američané nakonec svrhli nenáviděného Miloševiče.

2001 – Invaze do Afghánistánu. (V ruštině zde: http://www.usinfo.ru/afgan.htm) Typický program Američanů: mučení, zakázané zbraně, hromadné zabíjení civilistů, ujištění o blížící se rekonstrukci země, používání ochuzeného uranu, a nakonec vycucaný z prstu „důkaz“ o angažovanosti bin Ládina v  teroristických útocích 11. září 2001, který je založen na pochybném videu se špatným zvukovým signálem a zcela odlišným člověkem od bin Ládina.

2001 – Američané se honí po celé Makedonii za albánskými teroristy z  Kosovské osvobozenecké armády, kteří byli vyškoleni a vyzbrojeni samotnými Američany v boji proti Srbům.

2002 – Američane zavádí vojska na Filipíny, jelikož mají strach z občanských nepokojů.

2002 – 2004 – Venezuela. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2003venesuela.htm) V roce 2002 se tam uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z  vězení a vrátil se na svůj post. Nyní tam probíhá boj mezi opozicí, podporované Američany a vládou. Venezuela je bohatá na ropu. Navíc není tajemstvím, že Hugo Chávez byl nejlepším přítelem kubánského vůdce Fidela Castra. A Venezuela je jednou z mála zemí, která otevřeně kritizovala americkou zahraniční politiku. Například v dubnu 2004, ve svém projevu na shromáždění u příležitosti výročí vojenského převratu v  zemi, Chávez řekl, že moc ve Washingtonu zachytila imperialistická vláda, která v zájmu dosažení svých cílů je připravena zabíjet ženy a  děti.

2003 – „Protiteroristická operace“ na Filipínách.

2003 – Irák. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/iraq.htm)

2003 – Libérie. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2003liberia.htm)

2003 – Sýrie. Jak už to tak bývá v záchvatu vášně, USA začne ničit obětní zemi (v tomto případě, Irák), ale také okolní země. 24. června Pentagon oznámil, že možná zničili Saddáma Husajna nebo jeho nejstaršího syna Udaye. Podle vedoucího americké armády, dron Predator zasáhl podezřelou konvoj. Jak se ukázalo, při honbě za představitelem bývalého iráckého režimu, americká armáda působila v Sýrii. Americká vojenská jednotka uznala střet se syrskou pohraniční stráží. Byli použiti parašutisté. Ze vzduchu kryla přistání speciálních sil letadla a  vrtulníky.

2003 – Převrat v Gruzii. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2003gruzija.htm) Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v  Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“). Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky, a uprostřed náměstí před parlamentem byla postavena obrovská obrazovka, před kterou se shromažďovali odpůrci Ševarnadze. Podle dokumentu byli před svržením Ševarnadze v Tbilisi speciálně studované metody organizování masových protestů v Jugoslávii, které vedly k rezignaci Miloševiče. Podle „Globe and Mail“, prezident Gruzie Michail Saakašvili, který získal právnický titul v New Yorku, osobně podporuje vřelé vztahy se Sorosem. Čečenští rebelové, přijatí do služby gruzínské armády získávají od Sorose bonus k platu.

2004 – Haiti (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2004gaiti.htm) Protivládní protesty pokračovaly na Haiti během několika týdnů. Povstalci obsadili hlavní město Haiti. Prezident Jean-Bertrand Aristide uprchl. Útok na hlavní město Port-au-Prince bylo odloženo na žádost Spojených států. Amerika zavádí armádu.

2004 – Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2004gvineja.htm. Pokus o převrat v Rovníkové Guineji, kde jsou slušné zásoby ropy. Britská zpravodajská služba MI6, CIA a španělské tajné služby se snažily propašovat do této země 70 žoldáků, kteří měli svrhnout režim prezidenta Theodore Nguema Mbasogo Obisango s podporou místních zrádců. Žoldáci byli zadrženi a jejich vůdce, Mark Thatcher (mimochodem, syn samotné Margaret Thatcherové!) našel útočiště ve Spojených státech.

2004 – Proamerický převrat na Ukrajině (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/2004ukraina.htm).

1) http://www.usinfo.ru/2004ukraina.htm 

2008 – Rusko-gruzínská válka. (Více v ruštině zde: http://politica100.narod.ru/12_2.html)

2011 – Tunis.

2011 – Egypt.

2011 – Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a  kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího (více zde :http://www.vlastnihlavou.cz/libye/ )

2011 – Arabské jaro.

2011- Současnost. Sýrie (více zde: http://www.jinezpravy.blogspot.cz/search/label/Sýrie , www.vlastnihlavou.cz/syrie-pravda-o-syrii-syrska-opozice/ )

Na území USA se boje prakticky nikdy vedly. Skoro nikdo nikdy Ameriku nenapadl. Slavný Pearl Harbor (Hawai), který byl napaden Japonci během druhé světové války, bylo obsazené území, které Američané sami zdevastovali o kousek dřív. Jediným útokem další země na Spojené státy byla válka za nezávislost na Británii na konci 18. století a britský útok na Washington v roce 1814. Od té doby veškerý teror pochází ze Spojených států a nebyl nikdy potrestán.