Kdo očekává od USA svobodu, ať si zajede na Haiti!

Avatar
Původní autoři

Greg Dunkel
21. 8. 2015  Týdeník Občanské Právo

Tento článek připomíná 100. výročí okupace Haiti Spojenými státy. Osud Haiti, „ostrova, kde černoši vzali francouzskou revoluci vážně“, druhého území západní polokoule, které získalo nezávislost na koloniálních pánech, je varováním, co se může stát Kubě, pokud se jí vývoj uvolňování vztahů s USA vymkne z ruky. 

 
Některé zákony, na jejichž základě si USA usurpují právo zasahovat na Kubě stejně jako na Haiti, nebyly nikdy zrušeny. Na rozdíl od USA, kde povstalo místní BÍLÉ obyvatelstvo proti Angličanům jen proto, aby nemuselo platit králi daně, vzbouření černoši na Haiti vyhlásili samostatnost, spravedlnost a nejpokrokovější ústavu své doby. Francie, s hesly ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ, místo aby potvrdila revolučnost a nabídla jim spojenectví, vyslala na Haiti sbor pod vedením generála Leclerca, aby povstání proti otrokářům potlačil. Mimochodem bez valného úspěchu. Viz např. M. V. Kratochvíl, Napoleon z černého ostrova.
Spojené státy zahájily vojenskou okupaci Haiti před sto lety vyloděním ozbrojených sil 28. července 1915 jižně od Port-au-Prince. O něco dříve námořní pěchota USA ukradla haitské zlaté rezervy v hodnotě kolem 500 000 $ a předala je bance First National City Bank v New Yorku – dnešní Citibank. (Přesně té Citibank, jejíž česká centrála sídlí v Bucharově ulici v Praze. Pozn. překl.) Na Haiti a v její diaspoře aktivisté pořádali demonstrace a konference k připomenutí tohoto stého výročí. V New Yorku byla uspořádána konference a kulturní akce v haitské komunitě a na vysoké škole John Jay College. Vzhledem k významnosti současného masového vyhánění Haiťanů a haitských Dominikánců z Dominikánské republiky byly některé projevy ve španělštině, jiné v kreolštině, francouzštině a angličtině.

Historické pozadí okupace 
 
Haiti bylo druhou zemí západní polokoule, která získala nezávislost. Po tvrdých bitvách dvanáctiletý boj proti Francii v roce 1804 skončil, otroctví bylo zrušeno a otrokáři vyhnáni ze země. USA poslaly otrokářům na Haiti svou první vojenskou pomoc – potraviny a zbraně v hodnotě 750 000 $ – k potlačení revolty. V té době to byly velké peníze. Ústava USA zachovávala otroctví a předáci USA vynášeli Řecko a Řím, jejichž ekonomika a společnost závisela na otroctví, jako vzory pro stát, jenž budovali.

Spojené státy neuznávaly Haiti coby nezávislou zemi po 60 let; aktivně pracovaly na tom, aby Haiti udržely diplomaticky i ekonomicky izolovanou. Otrokáři z USA se obrovsky báli, že by příklad Haiti mohl být nakažlivý, zvlášť poté, co 10 000 bílých uprchlo z Haiti do USA. Haitským „původním hříchem“ bylo, podle názoru mnoha haitských historiků a aktivistů, že se stala jedinou zemí, kde byla úspěšná revoluce otroků.

Opozice na Haiti i v USA 

Ospravedlnění americké okupace, jež trvala až do roku 1934, byla plná lží a naprostých klamů. Prezident Woodrow Wilson otevřeně prohlašoval, že jejím účelem je „nastolit mír a dobrý řád“ a že „nemá nic společného s jakýmikoli diplomatickými vyjednáváními“. Ale jeho rozkazy admirálovi, řídícímu operaci, obsahovaly změnu haitského zákona na ochranu amerických a dalších zahraničních zájmů. USA se odvolávaly na Monroeovu doktrínu k ospravedlnění toho, že porušily haitskou svrchovanost a donutily haitský parlament, aby souhlasil s desetiletou smlouvou, jež z Haiti učinila politický a finanční protektorát.

Okupační námořní síly přišly z jihu USA, kde byly silné protihaitské nálady a rasismus. Námořní pěchota dohnala haitské rolníky, drtivou většinu obyvatelstva té doby, do pracovních oddílů na stavbu silnic, mostů a hrází. Bylo s nimi tak odporně zacházeno, že to vyvolalo povstání cacos, ozbrojených rolnických partyzánských skupin, pod vedením Charlemagnea Péraltea a Benoîta Battravillea. Toto povstání trvalo, dokonce i po popravě Péraltea a Battravillea, až do roku 1921. Dokonce i po skončení ozbrojeného odporu sílil všelidový vzdor, zažehnutý nacionalistickými studenty a založením Haitské komunistické strany pod vedením Jacquese Roumaina, dokud USA nakonec v roce 1934 své jednotky nestáhly.

První odpor ve Spojených státech přišel z černošské komunity a byl součástí mezinárodní práce NAACP (Národní sdružení na podporu barevných z USA, založeného v r. 1909). Podle knihy Mary Rendaové „Zábor Haiti“ sehrála významnou úlohu při organizování tohoto odporu Komunistická strana USA, převážně přes spřízněné skupiny. Okupace Haiti a Dominikánské republiky byly také problémy použité v prezidentských kampaních 20. let minulého století.
Stažení námořní pěchoty USA ve skutečnosti kontrolu USA nad Haiti neukončilo. Národní garda, z níž se stala haitská armáda, byla založena a vycvičena Pentagonem. Podporovala panování Duvalierů, otce a syna, v létech 1957 – 1986. Potom platila, řídila a podporovala různé vojenské režimy až do voleb, které v roce 1991 vnesly do prezidentství Jean-Bertranda Aristidea. Potom podporovala a pomáhala proti němu organizovat dva puče.

Od roku 2004 okupuje Haiti vojenské seskupení OSN, zvané Minustah. Funguje coby zástěrka pro jednotky USA, jež tam mohou být rychle vyslány, pokud to Washington shledá za nutné. Například 25 000 vojáků USA dorazilo pár dní poté, co zemětřesení v roce 2010 zničilo velitelství OSN. Kromě vojenského a politického ovládání Haiti je vládci z USA chtějí ponižovat, předstíraje, že nemůže vyřizovat své vlastní záležitosti bez pomoci zvenčí, a zlehčují a zavrhují její kulturu.

Haitské pokrokové hnutí zorganizovalo protesty 100 000 nebo i víc lidí v Port-au-Prince i celonárodně, i přesto, že většina Haiťanů žije bez spolehlivé dodávky elektřiny nebo bez telefonní služby. Dokáží se s jistotou organizovat. Jejich kultura je živá a zářivá, jak na vystoupeních v New Yorku předváděli ve směsce kreolštiny, francouzštiny a angličtiny básníci a hudebníci. Ať žije svobodné a nezávislé Haiti!

(překlad =npa=)  
Zdroj:
http://www.workers.org/articles/2015/08/03/haitians-remember-u-s-invasion-of-1915/