Ne, ne, ne a ještě jednou ne!

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa

10.8. 2015   Czechfreepress
Emailem mi byly zaslány fotografie, zachycující nevím zda sváteční či běžnou siestu muslimů v jednom českém městě. Tyto fotografie, ale i další tendence projevu životního stylu muslimů v podobě svébytné kultury, náboženství a jiných muslimských, resp. islámských zvyklostí včetně zákona „šariía“ se může časem uskutečnit v každém jiném městě naší republiky a my, domácí občané budeme jen tupě zírat, v co se to které místo ve městě mění.

Měli bychom se sami sebe ptát, co lze od takového spolužití očekávat, jaká budoucnost nás v případě našeho spolužití s nimi čeká a zda se s tímto způsobem „kulturního vyžití“ my občané, chceme ztotožnit. K autentickým fotografiím mohu ještě dodat, že za pozornost stojí jejich tradiční odívání , lépe řečeno zahalování žen od hlavy až patě(potažmo jejich hygiena), kdy kromě rukou od zápěstí k prstům jsou viditelné pouze oči. Z tohoto vyplývá, jak nesnadná je identifikace rozpoznat muže od ženy, jako potenciálního teroristu, nemluvě o tom, že teroristé, resp. teroristky jsou i mezi ženami!

Musím předeslat, že nejsem ani rasista, ale ani jinak nesnášenlivý vůči jiným národnostem, lidem jiné barvě pleti, náboženství, kultuře atp., protože pokud bych se s nimi setkal kdekoli v jejich rodné zemi, vážil bych se jich jako hostitele stejně, jako si vážím svých českých, moravských, slezských spoluobčanů, respektive evropských či jiných světových národností. Přesto však zásadně nesouhlasím a odmítám přijímat nikoli lidi k nám přibyvší (uprchlíky či běžence) jako takové, ať už to jsou muslimové, křesťané, obyčejní Arabové či Afroasiati, ale odmítám je jako nositele jejich typické kultury svého druhu, nám naprosto cizí, odlišné a nepochybně i nepřijatelné. Přidáme-li k tomu ještě stejně nám nepřijatelné islámské náboženství,zákony „šaría“ a potenciální výskyt islamistických radikálů včetně eventuálních teroristů, vychází z toho tato rovnice:

lidská shovívavost, pochopení, solidarita a sociální cítění

dehonestace české kultury, společenských zvyklostí, mravních zásad, potlačení křesťanství, stejně jako značnou (už dnes na domácí poměry nedostatečnou) ekonomickou náročnost, minimální, zda-li vůbec jaký společenský či jiný přínos , zvýšení bezpečnostního rizika, výskytu násilností a úměrně tomu odpovídající náročnost pro bezpečnostní a pořádkové složky atd.

Netvrdím, že je to nebezpečí bezprostřední, nicméně všechno často nějak nenápadně, nevinně začíná, aby z toho v nejednom případě byla tragedie, nebo katastrofa. Víme, že islamističtí radikálové se neradi spokojují s málem, mají stále větší nároky a jejich výhrůžky nelze brát na lehkou váhu. Nestane-li se nic během jedno, dvou, tří let neznamená, že je nebezpečí zažehnáno. Na druhé straně se jejich menšina bude velmi rapidně rozrůstat a nebude dlouho trvat, a ČR na tom bude za deset, dvacet let stejně jako Belgie, Anglie nebo Francie, tedy, že muslimové budou v zemi jako většina!

Také není od věci si uvědomit co se stane, když vytipovaní muslimští radikálové budou jimi známým způsoby prosazovat islamistický zákon „šaría“ a našinec jej bude odmítat. Je únosné ztratit hlavu, když se člověk zamiluje, ale zcela jistě ne ztratit hlavu, resp. být o hlavu kratší proto, že nesouhlasí se zákonem „šaría“. Nenechme si namlouvat, že není každý muslim radikál či terorista, což je sice pravda, ale ani k útoku na dvojčata 11. září či jiným atentátům a teroristickým činům nebyla zapotřebí žádná armáda a přesto pár jedinců bylo (údajně) schopno připravit o život skoro 3000 občanů USA. Teroristické útoky nejsou válečnými akcemi, ale krvelačnými mstivými akty nejradikálnějších islamistů. A dostane-li se takový člověk, resp. lidé k nám, do Německa, Maďarska, Polska, Anglie nebo kamkoli jinam, nikdo není schopen je jako nebezpečné bezprostředně rozpoznat zvláště, když uprchlíci, alias běženci nemají žádné a pokud ano, tak převážně jen nepravé doklady. Nemluvě o tom, že nelze nijak ověřit, zda mluví pravdu či lžou.

Kromě toho je třeba si také uvědomit, že jsme to nebyli my, kdo způsobil a zavinil situace v zemích, které její obyvatelstvo bylo nuceno opustit. Že na vině jsou především, ne-li jedině USA spolu se satelitními řiťolezci z EU a NATO, ale jsme to my a občané Evropy, kteří hlavně ponesou důsledky jejich nenažrané a militantní politiky. Vlády členských zemí EU, ale i samotní představitelé EU by měli usilovat o řešení nastalé situace nikoli cestou proklamace o potřebě solidarity, poskytováním azylu, ubytování atd. uprchlíkům a běžencům, ale hledat a realizovat řešení či opatření přímo v inkriminovaných zemích či státech. Otázka je, zda naši politici a představitelé EU vůbec znají stav a situaci v těchto zemích, zda je jim známo, jestli odchod či útěk tisíců běženců a uprchlíků je opodstatněný, odůvodněný, jsou-li tam skutečně takové tíživé podmínky, jak je uprchlíci uvádějí, kde a kdo je pro útěk připravuje, finančně zabezpečuje, cestu do Evropy organizuje atd. Myslím, že celá řada uprchlíků „prchá“ jen proto, že k tomu byli vyzvání a bylo jim dobře zaplaceno!

Pokud už se stane, že ČR přijme uprchlíky je více než nutné stanovit pro běžence, uprchlíky či asylanty, přijaté v ČR jednoznačné a nekompromisní podmínky pro dodržování českých zákonů, které jim musí být předloženy k seznámení a k podpisu s tím, že jejich nerespektování bude nekompromisně řešeno tvrdým postihem formou několikaletého vězení. Je to sice hodně nerovné ve srovnání s následky při vědomí, že pro islamistické radikály stačí říct, že odmítá zákon „šaría“ a člověk je o hlavu kratší, nicméně jsme ve srovnání s nimi, národ rozhodně kulturně a mravně civilizovanější.

Skutečností však zůstává, že jsou i mezi našimi politiky lidé, kteří budou nikoli nezištně apelovat na solidaritu, potřebu a pochopení pro uprchlíky, kteří poukazují na minulost, kdy utíkali naši lidé do ciziny a podobné hrátky na city. Jsou to lidé, kterým jsou americké dolary či eura bližší, než hájit zájmy České republiky a jejich občanů.