– Baloban – (The Saker) –
30. 9. 2015 The Unz Review: An Alternative Media Selection
V nedávném sloupečku pro UNZ Review, jsem napsal, že “podle jakéhokoli scénáře, který si lze představit, má Rusko schopnost téměř prakticky úplně zničit Spojené státy jako zemi asi za 30 minut (Spojené státy, zajisté, můžou udělat totéž s Ruskem). Jakýkoliv vojenský stratég ve Spojených státech by měl brát v úvahu možnost eskalace jakékoliv vojenské akce proti Rusku.”
Navíc však stále ještě zůstává otázka, zda Rusko může soutěžit s USA ve vojenském smyslu, pokud budeme předpokládat, teoreticky, že ani jedna strana není odhodlána k použití jaderných zbraní, včetně taktických. Kdyby nějakým kouzlem všechny jaderné zbraně náhle zmizely, jak bude vypadat balanc sil mezi Ruskem a Spojenými státy?
Proč nemá smysl počítat fazole
Typická odpověď na tuto otázku je založena na tom, co američtí vojenští stratégové nazývají “počítání fazolí.” Obvykle novináři používají takové zdroje, jako je každoroční vojenská bilance Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) nebo Globalní vyzbrojení a jednoduše sečtou počet lidí, tanky, bojová vozidla pěchoty, bojové letouny, typy dělostřeleckých zbraní, bombardéry, rakety, lodě, ponorky, atd. předkládaných každou zemí v grafu. Ve skutečnosti, takový “součet fazolí” neznamená nic, absolutně nic. Vezměme si jednoduchý příklad: pokud válka nastane, mezi například Ruskem a Čínou, tak fakt, že Čína má řekněme 1000 tanků v provincii YuňNaň nebude mít v této válce žádný význam, jednoduše proto, že jsou příliš daleko. Vztáhneme-li příklad tohoto problému na tradiční rovnováhu mezi USA a Ruskem, pak si ihned musíme položit dvě klíčové otázky:
a) Která část světové vojenské mašinérie USA bude okamžitě k dispozici americkému velení v případě války s Ruskem?
b) S jakou podporou a posilami může armáda USA počítat a jak rychle mohou být dopraveny na dějiště bojů?
Musíme si uvědomit, že tanky, bombardéry, vojáci a dělostřelectvo nebojují jednotlivě – oni bojují všichni společně v tom, co se logicky nazývá bitvami “kombinovaných armád.” Takže jestli USA jsou schopny dodat určitý počet vojáků do místa A, tak pokud tito nebudou mít k dispozici všechny komponenty kombinované armády pro podporu v bitvě, stanou se jen snadno zranitelným cílem.
Navíc, jakákoli vojenská jednotka vyžaduje značnou logistickou podporu a zásobování. Je sice skvělé – přesunout letadlo do bodu A, ale pokud jeho rakety, technické zázemí a experti nejsou na tom správném místě, letadlo bude k neupotřebení. Ozbrojené síly jsou dobře známy tím, že konzumují velké množství paliva, benzínu a maziv. Podle jednoho odhadu v roce 1991 motorizovaná divize USA mohla spoléhat na své vlastní síly jen 5 dnů, a poté vyžadovala masivní úsilí o materiální doplnění.
A konečně, každá armáda, kterou USA budou moci přemístit z bodu A do bodu B, již nebude schopna plnit svoji běžnou funkci, pro niž bude mít zajištěnu podporu v bodě A. Pokud například, bod A je na Blízkém východě či v jihovýchodní Asii, lze si představit, jak složité bude pro velení Spojených států přijmout podobné rozhodnutí.
“Těžká” válka
Máme nádherný příklad toho, jak Spojené státy fungují: operace Pouštní štít. Během této obrovské operace USA strávily 6 měsíců v obrovském organizačním úsilí shromáždit síly potřebné k útoku na Irák. Kromě toho, Saúdská Arábie se po celé desetiletí připravovala k přijetí takové obrovské armády (v souladu s tzv. Carterovou doktrínou), zatímco Saddám Husajn nijak nenarušoval konání příprav Spojených států. Nyní si položme následující otázky:
a) V případě války s Ruskem, která s Ruskem sousedící země má infrastrukturu podobnou té, co má Saúdská Arábie s již instalovaným zařízením, obrovskými základnami, přistávacími dráhami, hlubokovodními přístavy, a tak dále? (Odpověď: žádná)
b) Nakolik je pravděpodobné, že Rusko poskytne USA 6 měsíců na přípravu k válce a nic neudělá? (Odpověď: nemožné)
Dalo by se namítnout, že ne všechny války jdou podle scénáře “tvrdé války” jako operace Pouštní bouře. Co když USA připraví velmi “odlehčenou” vojenskou akci, používajíce pouze síly rychlého nasazení USA a NATO?
„Lehká“ válka (nebo válka rychlé reakce)
Budu opakovat to, co jsem napsal v prosinci minulého roku:
Rusko se nebojí vojenské hrozby ze strany NATO. Jejich reakce na poslední konání NATO (nové základny a části ve střední Evropě, zvýšení vojenských výdajů, atd.) – vnímají to jako provokace, ale ruští představitelé trvají na tom, že Rusko se dokáže vypořádat s jakoukoli vojenskou hrozbu. Jak řekl jeden ruský poslanec: “Pět týmů rychlé reakce – to je problém, se kterým se můžeme vypořádat pomocí jediné rakety”. Je to poněkud zjednodušený, ale obecně správný výrok. Jak jsem již zmínil dříve, rozhodnutí zdvojnásobit velikost ruského letectva a zvětšit elitní 45. pluk letectva zvláštních operací na úroveň brigády, bylo provedeno i tak. Dá se říci, že Rusko předstihlo vytvoření bojové jednotky NATO s 10 tis. vojáky tím, že zvýšilo početnost své vlastní mobilní (Air Force) jednotky z 36 tis. na 72 tis. Je to velmi typické pro Putina. Když NATO oznamuje hlasitě a s pompou, že bude zakládat speciální síly rychlé reakce typu “hrot kopí” v počtu 10 tis. lidí, Putin v tichosti zdvojnásobuje počet ruského letectva na 72 tisíc. A věřte mi, že v bojích zakalené ruské letecké síly představují samy sebou mnohem větší bojovou sílu než hedonické a nemotivované nadnárodní (28 zemí) evropské jednotky z 5 tis. vojáků, které NATO tak pracně se snaží sestavit. Velení Spojených států si to velmi dobře uvědomuje.
Jinými slovy, “lehká” válka nebo válka “rychlé reakce” – to je přesně to, co Rusové umí perfektně, a to není ten typ konfliktu, v němž NATO má nějakou naději na vítězství. Kromě toho, pokud “lehká válka” bude trvat déle, než se očekávalo, a bude muset přejít na “těžkou” formu, čí “těžké” části budou blíže do USA nebo Ruska?
Šok a hrůza
Existuje ovšem ještě další model, který americké velení může použít: model “šoku a hrůzy” – masivní raketový útok, podporovaný leteckým bombardováním ze vzduchu. Zde mohu snadno namítnout, že bombardovat Rusko – není totéž jako bombardovat Irák, a že ruská protivzdušná obrana je nejvýkonnější na světě. Nebo bych mohl říci, že i když Spojené státy vždy úspěšně bombardovaly civilní obyvatelstvo, jejich bombardování ozbrojených sil, jako například srbské armády v Kosovu, zcela selhalo.
(V rozpětí: 78 dní nepřetržitého bombardování silami USA / NATO, okolo 1000 letadel a 38 tis. vzlety – a tímto vším, čeho se dosáhlo? Zničili kolem 10 srbských letadel (většinou na zemi) a kolem 20 bojových vozidel pěchoty a tanků, zabili nebo zranili kolem 1000 srbských vojáků. A to z armády o 130 tis. srbských vojáků, kolem 80 letadel, 1400 dělostřeleckých systémů, 1270 tanků a 825 BVP (všechna čísla z Wikipedie). 3. srbská armádní skupina (velitelství Priština – pozn.red.NR) vyšla prakticky bez úhony z těchto masivních bombardování, které vstoupí do historie jako možná nejhorší využití letectva v historii!)
Ale i když budeme předpokládat, že nějakým způsobem USA uspějí ve své milované válce “na dálku”, kdo je ochoten uvěřit, že to přinese vážné škody ruské armádě a podlomí vůli ruského obyvatelstva?
(Populace Leningradu přežila ne 78, ale 900 dní nesrovnatelně horší blokády a bombardování a nikdy nezvažovalo možnost vzdát město!)
Skutečnost je taková, že to, že se Rusko brání, mu dává obrovskou výhodu proti Spojeným státům, i když bereme v úvahu pouze konvenční zbraně. I v případě, že konflikt nastane na Ukrajině nebo v Pobaltí, geografická blízkost Ruska mu dá všechny výhody v případě libovolného útoku ze strany USA / NATO, které si lze představit. Američtí velitelé chápou toto všechno velmi dobře, a to dokonce i když předstírají, že nerozumějí.
V souladu s tím, ruský útok na USA nebo NATO je také vrcholně nepravděpodobný, a to ze stejných důvodů. Rusko není schopno realizovat svoji sílu příliš daleko od svých hranic. Pokud se podíváte na to, jak je zařízena a cvičena ruská armáda, je zřejmé, že tato síla je určena především k obraně proti nepříteli na hranicích Ruska, nebo méně než 1000 km od nich. Ano, samozřejmě, můžete vidět ruské bombardéry, lodě a ponorky na mnohem větší vzdálenosti, ale to je typická demonstrace “prezentace vlajky,” a ne nácvik navržený pro reálné scénáře konvenční války.
Jediným skutečným cílem americké armády – je pravidelně porazit nějakou malou, více méně bezbrannou zemi, nejlépe s cílem zmocnit se jejích zdrojů, svrhnout její vládu osmělivší se vzdorovat Globálnímu Hegemonovi, nebo jen pro vytvoření exemplárního příkladu pro ostatní. Ozbrojené konvenční síly USA nebyly zamýšleny pro užití k vedení vážné války proti zkušenému nepříteli. Pouze strategické jaderné síly Spojených států mají za úkol chránit Spojené státy od dalších jaderných mocností (Ruska a Číny), nebo-li vlastně bojovat ve velké válce. Co se týče ruských ozbrojených sil, ty byly koncipovány jako čistě obranné síly, nemající možnost ohrozit někoho v Evropě, nemluvě o USA.
Samozřejmě, že západní korporátní média i nadále budou “počítat fazole” ruských a amerických ozbrojených sil, ale to je čistá propaganda, vypočítaná na to, aby v populaci vyvolala pocit nejistoty a strachu. Skutečnost v dohledné budoucnosti je taková, že ani Spojené státy, ani Rusko nemají prostředky na úspěšný útok ke vzájemnému napadení, a to za použití výhradně konvenčních zbraní.
Jediné reálné nebezpečí, které existuje – je neúmyslná a nepředvídaná rychlá eskalace, která by vedla k jaderné konfrontaci, kterou ani jedna strana nechce, a k níž žádná strana není připravena. Útok Izraele na Libanon v roce 2006 nebo útok Gruzie na ruské mírové jednotky v roce 2008 představují dva děsivé příklady toho, jaká dělají politici-idioti někdy neuvěřitelně idiotská rozhodnutí. Jsem si naprosto jistý, že Putin a jeho tým nikdy nepřijme takové stupidní rozhodnutí. Ale když se podívám na aktuální kolekci amerických prezidentských kandidátů, musím přiznat, že se cítím velmi, velmi nejistě.
A co vy?
