Vladislav Černík
17. 11. 2015 Parlamentní listy
Často se mluví o tom, že drtivá většina islámců odsuzuje terorismus. Ano je to pravda ve smyslu, že sice odsuzuje střelbu do náhodně vybraných osob. Avšak drtivá většina osob islámského vyznání prakticky nemá s tím problém, když v islámských zemích musí chodit ženy zahalené, za odmítnutí jí vybraného manžela je ukamenování, či za odstoupení od islámské víry hrdelní trest. A pak u rodin žijících v tom celé generace, postačí někdy jenom částečný pocit toho, že se nějak bortí jejich hodnoty, aby vzali samopal a šli s ním tam, kde je dost lidí…
Problém Islámského státu a tzv. islámismu se nedá vyřešit sebelepšími aktivitami tajných služeb a sebekvalitnějším bombardováním. Musí se začít již u nás doma. Žádné ustupování ve školách, že islamistům vadí např. vánoční stromky. Žádné povolování čádorů dívkám. Občanky a pasy s odhalenými vlasy. Domácí násilí na ženě -> vyhoštění. Zavést kursy ateismu a sekularity pro islámské občany, řadě osob islámského vyznání je např. nepochopitelné, že Alláhův zástupce neřídí továrnu, že imán neverifikuje zákony či nepotvrzuje soudní rorsudky.
Vyvinout mezinárodní iniciativy za práva žen v islámských zemích, zákazy trestů typu ukamenování či usekávání rukou nebo hrdelních trestů za odstoupení od víry. Podpořit to uvalováním sankcí na toto praktikující státy a trestáním nositelů těchto praktik doživotními tresty před mezinárodním soudem.
Nelze spokojit s tím, že islámci ve většině tvrdí, že terorismus odsuzují, když ho doma pěstují, žijí v něm odmalička a berou ho jako normální “jejich” demokracii. Sami islamisté islám nezreformují, tak jako se prokázalo u nacistického režimu, že sami Němci se od něj neosvobodí. Islám není v současné podobě otázkou jakési soukromé víry, tak jako nebylo křesťanství v křižáckých dobách, kdy své pojetí demokracie vyváželo a to nejen po Evropě a bylo vládní ideologií. Kdy po Evropě hořely hranice s heretiky a čarodějnicemi. Křesťanství sice prošlo reformou, ale trvala příliš, příliš dlouho a ani dnes ji nelze považovat za zdaleka ukončenou.
Jeden malý stát se “pohltivosti” islámu neubrání, ani kdyby uzavřel hranice. Musí však vyhlásit svou vůli a pevně ji uplatňovat, to bude působit iniciačně i na jiné státy.
Tím se nepopírá svoboda vyznání, naopak, tím se chrání svoboda být i jiného vyznání, či být bez vyznání, včetně svobody šířit kritické názory a to i na islám, avšak promyšleněji (zvláště v současné době) než Charlie Hebdo.
Budovat jasný signál islámskému náboženství: Tolerujte nás a nebojte se inspirovat námi, chcete být sami tolerováni, ba i přijímáni.
