Lubomír Man
21. 11. 2015
Ano, premiére Sobotko, ministře Dienstbiere a Jurečko, europoslanci Štětino, Svobodo, Niedermayere, Polčáku, europoslankyně Šojdrová, a vůbec vy všichni, kteří jste se k výročí 17. listopadu v tak dojemné shodě sešli v útoku na hlavu státu. Jedni s šílenou výtkou, že prezident svou činností u nás vytváří podhoubí fašizmu, druzí s tím, že k výročí promluvil z tribuny xenofobního spolku, a třetí s tím, že na té tribuně stál i jakýsi pan Konvička.
Pana Konvičku neznám, nevím, jakých zločinů se dopustil, ale vím zcela určitě jedno. Totiž to, že, že i kdyby na té tribuně stál prezident i se samotným belzebubem a i kdyby mu tribunu k projevu postavil sám Ku-Klux-Klan, přebíjí všechny tyto jeho hříchy skutečnost, že jako první a navíc po dlouhých a dlouhých letech úporného mlčení promluvil vážně a s velkou starostí o něčem, o čemž jste vy sami za celou dobu své politické práce – nejspíš proto, že jste si té věci buď nevšimli, anebo vás vůbec neznepokojila – neutrousili ani slovíčko. Totiž o tom, že už po dobu nejméně dvaceti let a prakticky už od sametové revoluce, v našich médiích, která, ať už se nám to líbí nebo nelíbí – z nás de fakto dělají to, čím jsme – vládne jediný tzv správný názor, kterým je názor havlistický či tzv. pražsko-kavárenský, a všechny ostatní byly zadupány či jsou nemilosrdně zadupávány do země.
Ten správný musíte vyznávat a o ty druhé ani kousíčkem mozku nazavadit, chcete-li pracovat v našich denících, týdenících, v rozhlase či televizii. Do téhle požadované formy musíte být zesekán a opracován, chcete-li se v našich médiích podílet na vytváření osobností našich lidí a tím i na naší budoucnosti. Doporučeníhodné je zapomenout na heslo Masarykovo, že demokracie je diskuze, a výhodné je uložit do babiččiny krabičky myšlenku a nikdy ji z té krabičky už nevytahovat, že jen z mnohosti názorů vyplývá a rodí se názor správný. Poradí se vám – třeba i jen náznakem, ale vy jej pochopíte – že by bylo vůbec dobré zapomenout na celé to demokraticko-masarykovské harampádí s diskuzí jako tvůrcem vývoje, protože kdo by dnes čekal, jaká hrůza se může z takové diskuze vyškrábat, když naše cíle, jako třeba jednotný světlehnědý evropský lid – to už s přispěním naplánované krve Arabů a Severoafričanů – nebo americko-evropský spojený trh, či úplná izolace Ruska od ostatního světa a minimálně pak od Evropy, už byly vytyčeny, a teď jde jen o to k nim rychle a bez prodiskutovávání dospět.
Takto to tedy dnes máme v této zemi nalinkováno, médiím bylo určeno, aby nás tímto směrem vedla, žádnou alternativu k uvedenému k nám nepouštěla, a vy jste o tom všem více či méně věděli, museli jste vidět, jak se inplantováním jediného názoru do našich hlav stínají demokracii ruce, nohy, a čeká ji možná i amputace hlavy, ale jediným slovem jste proti takové praxi neprotestovali. Což vám odnímá právo, abyste prezidentu, který se nám dle zásady, že demokracie je to, že lidé všechno vědí, s touto starostí svěřil, nasazovali psí hlavu. A to dokonce i když za ním na tribuně postával též nějaký pan Konvička.
