Plán na zničení mešity al-Aksá není konspirační teorie

Avatar
Původní autoři

IIan Pappé
3.12.2015

„Je zbytečné,“ tvrdí kolonizátor v klasickém pojednání Alberta Memmiho The Colonizer and the Colonized, „snažit se předvídat jednání kolonizovaných (‚Jsou nepředvídatelní!‘ ‚U nich nikdy nevíte!‘).“ Kolonizátorovi připadá, jako by kolonizovaného ovládala podivná a znepokojující impulzivnost.“
Jediné vysvětlení, které může Izrael a jeho podporovatelé poskytnout ohledně toho, proč Palestinci nedávno povstali, je, že byli ovlivněni islámskou propagandou. To propaganda tak snadno vyprovokovala „impulzivní a nepředvídatelné“ Palestince během posledních týdnů, zní izraelské překrucování.

Obecně řečeno, západní komentáři byli mnohem více ochotní zasadit tento odpor do širšího kontextu útlaku, jemuž Palestinci čelí.

Přesto má tento západní přístup, vyjadřovaný zejména liberálními akademiky a novináři, něco společného s tím izraelským. Považuje totiž obvinění, že Izrael plánuje zbourání mešity al-Aksá či výstavbu Třetího chrámu v prostoru al-Haram aš-Šarif (Vznešené svatyně) za nepodložená a irelevantní. Tato obvinění jsou v západních médiích podávána jako pouhá záminka, která byla jen nahodilým spouštěčem palestinského povstání.

Nelze popřít, že po téměř 50 letech brutální kolonizace člověk nemusí zacházet do detailů, aby pochopil hloubku zoufalství a míru hněvu, který Palestinci pociťují.

Tento pochopitelný popud k činům zaměřeným proti útlaku by nás neměl vést k přehlížení izraelského plánu s al-Haram aš-Šarif. Rovněž bychom si neměli myslet, že obavy Arabů a Palestinců jsou pouhými výplody jejich orientální představivosti a že se nezakládají na realitě. Ve skutečnosti je lze dobře zdůvodnit.

Ať již jsme založeni nábožensky či bezvěrci, je tudíž zásadní otázkou se ptát, zda je mešita al-Aksá ohrožena. Pokud ano, pak její nejistá budoucnost není jen urážkou islámu, ale také další známkou toho, kam až je izraelský osadnicko-koloniální projekt schopen zajít.

Archeologický zločin

Ničení arabských a islámských pamětihodností není v kontextu izraelské politiky něčím neznámým. V 1967 Izrael srovnal se zemí marockou čtvrť starého Jeruzaléma.

Byl to archeologický klenot islámské civilizace pocházející z 12. století, který hostil některé z nejvýznamnějších islámských náboženských řádů.

Když se v Palestině objevil sionismus, jeho představitelé se nesnažili pouze nakupovat půdu pro osídlení, ale vykupovat i to, co považovali za židovský Jeruzalém.

Baron Edmond Rothschild se pokoušel tuto čtvrť koupit na konci 19. století. O to samé se snažilo sionistické vedení během britské mandátní správy – ale bez úspěchu. Když se nákup nezdařil, byla tato čtvrť získána násilím během války v roce 1967 a zničena.

Demolice zahrnovala zničení mešity Šajcha Aida, kterou vybudoval syn Saláha ad-Dína (Saladina), osvoboditele Jeruzaléma od křižáků. Když se o této destrukci po letech dozvěděl Benjamin Kedar, historik a místopředseda Izraelské akademie věd, prohlásil pro list Haaretz, že „to byl archeologický zločin.“

Ničení mešit nebylo novou praxí ani se neomezovalo pouze na Jeruzalém. Sionistické síly zanechaly nedotčeny pouze velmi málo mešit ve zničených palestinských vesnicích a městech během Nakby – kampani etnického čištění v roce 1948. Ze zbývajících mešit udělaly izraelské úřady kluby, restaurace a ohrady pro zvířata.

Geografie destrukce

Destruktivní politice kolonizátora tedy nebyly uchráněny jak historické pamětihodnosti v Jeruzalémě, tak mešity na palestinském území. Toto masivní ničení islámského dědictví země se hluboce vrylo do kolektivní paměti Palestinců.

Palestinci jsou také často svědky toho, jak Izrael ničí jejich budovy obrněnými buldozery D-9, dodávaný americkou firmou Caterpillar.

Není to však pouze živá vzpomínka na izraelskou geografii destrukce, která u mnohých vyvolává obavy o budoucnost mešity al-Aksá. Je to realistická analýza ideologie některých mocných politických sil v dnešním Izraeli, které jsou zastoupeny v současné vládě Benjamina Netanjahua.

Nejvýznamnější z nich je stále rostoucí nábožensko-nacionalistické hnutí. Kdysi bývalo okrajovou silou, ale dnes je součástí politického systému.

Jak nedávno odhalil Or Kashti z listu Haaretz, součástí učebních osnov školského systému tohoto hnutí – Izrael provozuje tři vzdělávací systémy: sekulárně- židovský, nacionálně-náboženský a „arabský“ – je materiál, který hlásá vybudování „Třetího chrámu“.

Žákům se říká, že vybudování tohoto chrámu je přáním lidstva jako celku. Kashti hovořil s odborníky, kteří si tento materiál přečetli. Ačkoli tento materiál, jak zdůrazňuje, neobsahuje žádnou zmínku o vyhození mešity al- Aksá do povětří, žáci jsou naočkováni myšlenkou, že směřují k židovské spáse (Geula) z hory.

Tento výukový program je podporován ministrem školství Naftalim Bennettem. Spolu se svým kolegou Urim Arielem jsou členy politické strany Židovský domov, která se zavázala nahradit mešitu al-Aksá židovským chrámem.

Po volbách v tomto roce byl Ariel jmenován ministrem zemědělství. Ve své předchozí funkci jako ministr bydlení explicitně vyzýval k vybudování nového chrámu na místě mešity al-Aksá. Ariel není okrajovým politikem. A to samé platí pro jeho stranu.

Izraelská vláda podporuje penězi a jinými prostředky několik organizací, které po podobném plánu otevřeně volají. Nejdůležitější z nich je Chrámový institut v Jeruzalémě, který založil rabín Jisrael Ariel. Jeho financování zkoumal reportér listu Haaretz Uri Blau.

Hlavním cílem tohoto institutu je podle jeho internetových stránek „uzřít, jak Izrael opět vybuduje Svatý Chrám na hoře Moria v Jeruzalémě [což je ohrazený prostor mešity al-Aksá] v souladu s biblickými přikázáními.“

Není přitažené za vlasy či nepředstavitelné se domnívat, že jednoho dne nějaký sionistický fanatik takové plány uskuteční.

IIan Pappé je profesor historie a ředitel European Centre for Palestine Studies na Exeterské univerzitě ve Velké Británii. Je autorem knihy The Ethnic Cleansing of Palestine (2006).

Zdroj: https://electronicintifada.net/content/destruction-al-aqsa-no-conspiracy-theory/14991, překlad: Karel Hyka