Boris Dolgov
13. 1. 2016 zdroj
Poprava 47 lidí v Království Saúdské Arábie (KSA), obviněných z “terorismu”, se konala na základě rozsudku okresního soudu, a ihned následovalo prohlášení generálního tajemníka OSN, který vyjádřil pochybnosti o objektivitě soudu a zákonnosti rozsudku. Většina z popravených jsou šíitští kazatelé, ale byl mezi nimi také z ateismu obviněný známý palestinský básník Ashraf Fayyad. Popraven byl také šejch Nimr al-Nimr, známý muslimský teolog, který vystupoval za práva šíitské menšiny v KSA, která je diskriminována.
Šejch Nimr působil jako aktivista v oblasti lidských práv, nebyl zapojen do žádných extremistických organizací a podle západních médií nikdy vyzýval k násilí. Nicméně byl na základě obvinění z “podněcování ke svržení legitimní vlády” za kázání ve Východní provincii, kde žije většina šíitů KSA, odsouzen k trestu smrti (v Saúdské Arábii více než 20% obyvatel vyznává šíismus, zatímco oficiálním státním náboženstvím je sunnismus wahhábistického směru).
Obrození “původní čistoty islámu” a boj proti “odpadlíkům” šíitům vyhlásil už zakladatel wahhabismu, sunnitský teolog Muhammad ibn Abd al-Wahhab (1703-1791). Po přijetí ideologie wahhabismu založili emíři dynastie Saudů v roce 1926 na Arabském poloostrově teokratický stát, v němž král spojuje ve svých rukou církevní i světskou moc. V KSA nejsou žádné politické strany a chybí ústava, jejíž funkce plní na základě prohlášení saúdských orgánů Korán.
Vzhledem k velmi bohatým zásobám ropy a příjmů z jejího exportu byla v letech 1970-1980 v království vytvořena moderní urbanizovaná infrastruktura. Využitím postavení monarchy jako “ochránce muslimských svatyní”, poutních míst muslimů z celého světa Mekky a Mediny, a postavení v čele regionální organizace “Rada pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu” (Gulf Cooperation Council, GCC) si KSA činí nároky na roli jedné z vedoucích zemí v arabsko-muslimském světě. V zemi je také zachováno mnoho tradic, které existují od doby přijetí wahhabismu. Existují zákony, které například předpokládají krutý trest včetně trestu smrti za vystoupení proti vládnoucí dynastii Saudů.
Do poloviny dvacátého století v zemi vzkvétalo otroctví a mezi beduínskými kmeny, což autorovi potvrdil kolega ze Saúdské Arábie, existovala surová praxe pohřbít zaživa děvčátko, které se narodilo u kmene, v němž bylo mnoho žen a málo mužů.
S využitím svých značných finančních prostředků provádí KSA pod záminkou “ochrany islámu” šíření wahhábitské ideologie a podporuje radikální islamistická hnutí po celém světě. V 90-tých letech minulého století KSA aktivně podporovalo separatistické skupiny v Čečensku, kde se jeden z nejznámějších polních velitelů Saud Khattab prohlásil “emirem arabských mudžáhidů na Kavkaze”. V Sýrii poskytuje Saúdská Arábie spolu s Katarem rozsáhlou podporu ozbrojeným islamistickým skupinám. Jedno z těchto Rijádem podporovaných seskupení “Jaish al-Fatah” (Armáda vítězství) vyhlásilo po úderech VKS RF na pozice DAEŠ proti Rusku “džihád”. Ideologové wahhabismu v KSA, jako je Youssef Qaradáví, ve svých fatwy (náboženských poselstvích) ospravedlňují teror proti každému, kdo podporuje legitimní syrskou vládu.
V roce 2013 vyslala Saúdská Arábie vojáky do Bahrajnu a silou potlačila protesty šíitské většiny ostrovního státu, kde šíité požadují rovná práva se sunnitskou menšinou, k níž patří k vládnoucí dynastie Al Khalifa. V roce 2015 KSA zasáhlo do vnitřního konfliktu v Jemenu mezi šíitským povstaleckým hnutím, které odráží zájmy velké části jemenského obyvatelstva, a stoupenci do KSA uprchlého v Jemenu svrženého prezidenta Hadi. Zároveň saúdské letectvo bez mandátu OSN provádí bombardování v Jemenu, což již vedlo podle údajů OSN k úmrtí několika tisíc civilistů.
Od začátku Američany rozpoutaného “arabského jara” se šíří šíitské protesty v samotné Saúdské Arábii. Protesty jsou potlačovány policií a vojáky, přičemž saudská vláda vysvětluje rostoucí nespokojenosti místních šíitů podvratnou činností Íránu.
Brutální poprava velkého počtu šíitské opozice vyvolala pobouření po celém světě, i v Evropě, zejména v Německu, i v arabsko-muslimském světě, zejména v šíitských komunitách v Libanonu a Sýrii. Zde jsou popravy charakterizovány jako zločin proti lidskosti. Vedení Íránu vystoupilo s ostrým odsouzením poprav, v Teheránu proběhly masové demonstrace s protisaudskými hesly. Skupina extremistů zničila velvyslanectví KSA v Teheránu (pachatelé byli zadrženi íránskou policií).
KSA zároveň přerušilo diplomatické vztahy s Íránem. Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, kteří jsou členy GCC, a také na finanční podpoře Saudské Arábie závislé Jordánsko, Súdán, Somálsko také podporují saúdskou demarši. 10.ledna se na žádost Rijádu konalo mimořádné zasedání ministrů zahraničních věcí Ligy arabských států (LAS), které odsoudilo “íránské zasahování do záležitostí arabských zemí”, avšak Libanon rozhodnutí ostatních arabských států nepodpořil.
Narůstání saúdsko-íránského konfliktu a další zhoršení konfrontace mezi sunnity a šíity vzhledem k tomu, že události probíhají v hlavním ropném regionu na světě, ohrožují nejen na Blízký východ, ale i celý svět. Nelze však přehlížet skutečnost, že konflikt byl vyvolán bezprecedentním brutálním aktem – masovou popravou disidentů. “Nevšímat” si toho nelze.
Muslimský svět pozorně sleduje, zda Rusko bude následovat příkladu USA a dalších západních zemích, které mírně Rijádu vyhubovaly a Teherán obvinily, že nezajistil bezpečnost diplomatické mise KSA. Nejdál ze všech šel v ohajování Rijádu turecký prezident Erdogan, který nazval masové popravy v království “vnitřní záležitostí” Saúdské Arábie. A zde už platí “buď – anebo”: buď je možné i nadále věšet odpůrce a stínat jim hlavy, nebo má pojem “lidská práva” ještě nějaký význam. Pokud jde o zformulování postoje Ruska v saúdsko-íránském konfliktu, musíme vzít v úvahu, že ani v Sýrii, ani na Kavkaze, ani ve Střední Asii nevystupuje Saúdská Arábie ve vztahu k Rusku o nic víc “přátelštěji” než dnes Turecko.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová
