Tohle nedopadne dobře: 62 nejbohatších vlastní polovinu světa

Avatar
Původní autoři

19. 1. 2016    German Economic News 

62 boháčů vlastní tolik, jako celá polovina světové populace. I přes současnou krizi bohatství bohatých roste, zbytek světa má však méně a méně. Dalo by se to změnit – jen kdyby světové vlády chtěly. Současný stav: Celkový majetek chudší poloviny světové populace se v posledních pěti letech snížil o více než bilion amerických dolarů, což je pokles o 41 procent, a to i přes rostoucí počet obyvatel v této skupině o 400 milionů duší. 
Zároveň s tím se však bohatství nejbohatších 62 jednotlivců na planetě zvýšilo o více než půl bilionu dolarů. Rychlost, s jakou se propast mezi bohatými a chudými prohlubuje je ještě větší, než se očekávalo: Před rokem předpověděl Oxfam (agentura pro výzkum světového bohatství), že v roce 2016 nejbohatší jedno procento světové populace (70 milionů lidí), bude mít více než zbývajících 99 procent (sedm miliard lidí) dohromady. Ve skutečnosti byl tento práh překročen již v roce 2015 – o rok dříve, než se očekávalo. Podle zprávy tento vývoj nebezpečně ohrožuje sociální stabilitu a současně obrací vniveč boj o snižování chudoby v nejchudších regionech planety. 
Důvody: 
Daňové ráje
Jedním z důvodů tohoto vývoje je nedostatečné zdanění nadstandadtního majetku a kapitálových výnosů, dalším je i přesun zisků do daňových rájů. Počet firem registrovaných v daňových rájích vzrostl od roku 2000 do roku 2014 čtyřnásobně. Devět z deseti předních světových velkých korporací je registrováno alespoň v jednom daňovém ráji. Rozvojové země tímto způsobem každý rok přicházejí nejméně o 100 miliard dolarů daňových příjmů. Jen samotný přesun majetku do daňových rájů bohatými jednotlivci stojí africké země každý rok zhruba 14 miliard amerických dolarů. Tato suma by například mohla v Africe pokrýt zdravotní péči o matky s dětmi, což by zajistilo ročně ušetřit kolem čtyř milionů dětských životů. 
Šmelináři
Žijeme ve světě, jehož pravidla jsou nastavena pro super bohaté. Nicméně pro dlouhodobé přežití nejen nejbohatší smetánky potřebujeme ekonomický a finanční systém, na kterém mohou profitovat všichni. Nadnárodní korporace ani lokální firmy se již déle nesmí vyhýbat své odpovědnosti vůči těm, kteří jim jejich zisky generují. Musí zaplatit daň ze svého zisku tam, kde jej vytvořily. Politici musí respektovat potřeby svých občanů a jejich zájmy postavit nad zájmy super-bohatých nadnárodních koncernů. Daňové oázy v exotických zemích pak samy vyschnou. 
Podle Oxfamu by bylo řešením založení mezinárodního daňového systému. 
Vyžaduje to vlastně jen několik kroků: Zavázat společnosti k veřejnému vykazování zisků a souvisejících daní v konkrétní zemi. Takto může veřejnost kontrolovat platby daní korporacemi a firmami, plnění daňové povinnosti by bylo “demokraticky” posíleno. Rujnující boj o co největší daňové úlevy firmám musí skončit. Za tímto účelem musí zodpovědní politici své daňové pobídky pro nově příchozí i stávající korporace zveřejnit a učinit transparentní. Namísto zvyšování daní a vymýšlení nových daní ve sféře spotřeby uplatnit vyšší daňovou zátěž na “nadstandartní” majetek, kapitálové zisky a vysoké příjmy. 
Vlády zemí na celém světě už dávno nejsou nezávislými, neslouží občanům.
Budeme-li brát v úvahu i zájmy rozvojových zemí, potřebujeme legitimní mezivládní kontrolní orgán na úrovni OSN, který by provozoval daňovou agendu v těchto zemích. ” Proč se stane pravý opak? Vlády zemí na celém světě už dávno nejsou nezávislými. Staly se služebníky a vykonavateli příkazů majitelů světového kapitálu. Tito mocipáni pak nejen vzájemně propojují jejich vlastní bohatství, ale také spravují penzijní a neziskové fondy, bankovní i jiné finanční instrumenty v mnoha zemích, čímž se například vytvořila závislost důchodů většiny lidí na nadnárodním kapitálu. Je to jednoduchá rovnice: dotkněte se našich aktiv a vaše důchody jsou v ohrožení. Kapitál, jak známo,je plachá zvěř. A většina vlád se svou liberální proevropskou a globalizační politikou stala vězni v systému, který sami vytvořili. Bohužel pro nás, řadové občany, na bezbolestný útěk z tohoto područí je již pozdě. 
Pro Novou republiku přeložil A. Frey