Leo. K
15. 2. 2016 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Začínám-li svůj článek slovy: „Jsem rozhořčen…“ zarazím se, zda z článku nedělám operetu. Ale faktem je, že za migrační krizi, jako za z nebe seslanou manu, děkuje naše pseudoelita.
Neměl jsem použít termín nyní již oblíbeného Pjakina – podpindosníci? Asi zůstanu u latiny. Prezidentská volba, červenokaretníci, Blok proti islámu… Co když je to všechno jenom umně připravené divadlo, které má vytvořit dobře naplánované zdání? Strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politiky, funguje na principu zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi.
Výborným pomocníkem se jeví iracionální strach. Rozptylování pozornosti rovněž eliminuje zájem o skutečné sociální problémy. Stará moudrost praví, že lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení. Když tak maně sáhnu do událostí, kdo se staral o to, co říkala Alena Vitásková o změně poplatků za odběr el.proudu? Budoucí oběti? Ale kdepak! Situaci ale podrobně sledoval jihlavský státní zástupce Kamil Špelda a rozhodl se obžalovat Alenu Vitáskovou kvůli zneužití pravomoci a porušení povinnosti při správě cizího majetku dříve než se dopustí ještě něčeho horšího. Čeho, že se to Vitásková dopustila? Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková odvolala místopředsedu úřadu pro oblast regulace Jana Nehodu, který vypsal na konci prosince v nepřítomnosti Vitáskové podporu obnovitelným zdrojům energie pro letošní rok. Za vším hledej peníze nebo ženu. Tady jde o maličkost. Maximálně o 42 tisíc milionů korun
Vitásková odmítala podporu vypsat celý loňský podzim. ERÚ v polovině listopadu rozhodl, že většině obnovitelných zdrojů v ČR pro rok 2016 vyplacena podpora nebude, protože by tím úřad překročil zákon. Rozhodnutí na sebe ale vzala vláda s tím, že to nějak zařídí a tak při nepřítomnosti předsedkyně, její zástupce – Jan Nehoda, tu podporu podepsal. A tu bez zjevné souvislosti a s předstihem, jihlavský státní zástupce shledal, že v roce 2014 zřídila Alena Vitásková pracovní místo místopředsedkyně, na které pak jmenovala právničku, někdejší nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. A že Renata Vesecká nesplňuje požadavek energetického zákona na sedmiletou praxi v oboru.
Prakticky ihned se objevily úvahy nakolik je úřad opravdu nezávislý a jestli se na Alenu Vitáskovou bude vztahovat služební zákon atd. Hm. Zásada padni komu padni je určitě správná. Jenže na polostátním podnikání v energetice se podle mých informací zúčastňuje jenom marginální počet těch dole.
Vím jenom o akci spotřebitelské organizace dTest zde: https://www.chcivyhodnejsienergie.cz/?actioncode=047&utm_source=invitation03_CZND&utm_medium=email
Na kterou už Kosa upozornila a která právě končí.
Zato těch větších hráčů, kterým se ne bez příčiny říká solární baroni, je docela dost. Mě se to prozatím jeví jako vhodná ilustrace toho, co říká prof. Švejnar o odstavec níže. Totiž, že bohatí dostávají od politickoekonomického systému víc než ti ostatní. Zdá se, opravdu není rozhodující o co ve skutečnosti jde, ale je důležité, jak se to veřejnosti jeví. Obyvatelstvo se pak přiklání ne podle toho, jaká je realita, ale podle její momentální interpretace. Když se nad tím hlouběji zamyslím, připadá mě, že se zase tak zásadně od muslimů nelišíme. Podle internetových „diskusí“ soudím, že bychom přistoupili i na trest smrti a v rámci humanity je setnutí hlavy rychlé. Ostatně – viz heslo gilotina.
Odbočím. A k tomu odbočení mi poslouží jako oslovský můstek právě to slovo gilotina. Padlo v rozhovoru Daniely Drtinové s prof. Janem Švejnarem, když z něj dolovala odpověď na otázku: Není tedy vyšší zdanění těch bohatých vlastně trestem za pracovitost a za vydělané peníze? (Na něco takového se fakt může zmoci jen DD -pozn. vlk)
Švejnar v tomhle rozhovoru rozdával lekce korektnosti a po zmínce, že už se příjmové nůžky rozevřely příliš a už i miliardáři na Wall streetu odpovídají jednoslovně – gilotina. Bojí se sociálních bouří a konstatoval, že vysoce příjmoví lidé získávají z politickoekonomického systému ve svých příjmech mnohem víc než ti ostatní.
Ten rozhovor je úžasně roztomilý. Odpověď na otázku: „Proč by se měli zdaňovat bohatí více?“ zněla – aby kombinace kapitalismus a demokracie byla vnímána jako férový systém. Koukal jsem jako puk.
Střední a vyšší třída táhne ekonomiku(?), hodně investuje do vzdělávání svých dětí z čehož pak těží samozřejmě celá společnost. Víc pracují(?), tak mají víc peněz. Ty otazníky jsem tam přidal já. Co jsem kdy sledoval finanční toky, tak domácí spotřeba tvořila téměř polovinu HDP. Vyšší třída, těch nejbohatších, se však na té spotřebě v přepočtu na jednotlivce podílela prakticky stejně, jako ti nejchudší a jediné čím se lišili, že omezovali peněžní zásobu. Peníze se netočily, jejich směnná funkce šla do háje… No a střední třída – já vlastně nevím, kdo to je!
Historicky byla kodifikovaná povoláním. Starosta, lékárník, učitel… ale to už dávno neplatí. Ve společnosti dluhu je střední třída kodifikovaná příjmem a tedy časem, kdy Damoklův meč přestane být hrozbou. Podle evidence je OSVČ téměř 600 tisíc. Vykazují však v přepočtu na jednotlivce méně než poloviční příjem klasických zaměstnanců. Že by táhli ekonomiku? Víc přece jenom věřím na velké hráče. Jestli víc pracují než ti chudí, je také možná tématem k diskusi. Kasírka v Penny marketu, která večer chodí uklízet do místní školy, aby uživila rodinu pracuje málo?
Švejnar ulamoval rozhovoru hroty a zastával stanovisko blízké tomu prezidentskému. Ve zkratce představil mýtus, tak zvaného „švédského sociálního systému.“ Podsouvá nám tak ideologii, která slouží prosazování vlastnických a mocenských zájmů vládnoucích monopolů tím, že sociálně demokratické strany fungují coby zprostředkující a převodový politický mechanismus od vládnoucích k ovládaným, od privilegovaných k neprivilegovaným. Kdy lidé náležející k dolním deseti milionům ve snu o sociální harmonii přijímají buržoazní ideologii horních deseti tisíc. Tvrdí, že progresivním zdaňováním zaměstnanců i zaměstnavatelů lze vytvořit finanční zdroje pro vznik fondů na veřejné účely. Fungování takových fondů pak umožní zmírňovat sociální dopady případného vykořisťování a zvyšovat masovou peněžní koupěschopnou poptávku obyvatelstva. Tento mýtus ovšem tvrdí těžko přijatelnou představu, že trvale nalezený humanismus kapitalistického sociálního státu stimuluje trvalý ekonomický růst. Trvalý růst je vnitřně rozporná představa. Pokud nechceme být zcela naivní, musíme spíše vycházet z toho, že pracovní trh se v budoucnu bude dále zužovat a bude schopen začleňovat stále méně a méně obyvatel do společnosti práce. Přednesený model tedy nemůže být řešením.
Tenhle článek ale není o JUDr. Daniele Drtinové Ph.D., ani o Ing. Aleně Vitáskové. To byly jenom – jak se říká v kultovním filmu Matrix – záblesky z venku.
Jedním z těch výraznějších záblesků je islamofobie. Tak mocná, že se zapomnělo dokonce i na Rómy. Ale možná, lidé pochopili, že extremisté, do sociálně vyloučených lokalit mimo virválu, nepřináší ani změnu ani řešení. Zato obavy umocňuje stále narůstající nekontrolovatelná migrace z Blízkého východu, Afriky a Asie, kterou ještě podnítilo nepochopitelné pozvání ze strany německé kancléřky. Evropa vypadá jako bezradná a tuto situaci využívají právě různé skupiny extremistů. Pro některé občany je hrozbou islamizace Evropy a pro všechny radikalizace Evropy. Obojí umožňuje strach říci a postavit se za svůj názor, strach zakořeněný z historie a jeho oživování v současnosti s cílem manipulovat a ovlivňovat. Destruované individuum je jen obrazem dávno destruovaného celku. Co je příčinou vytvoření onoho nihilistického prostředí? Proč se nejvyšší maximou stal osobní prospěch? Proč se přemýšlení stalo zátěží?
Protože v prostředí formálního liberalismu není nic, co by lidem mohlo zabránit v tomto jejich poklesu na natolik nízkou kulturní, humánní a intelektuální úroveň. Lidem byla dána veškerá práva ale nebyly jim uloženy žádné povinnosti. Znám to ze školy. V každé třídě je na nástěnce list – Vaše práva. Hurá! Myslet bolí a existence nějakých vyšších hodnot..? Daleko jednodušší je přece prohlásit sama sebe za nezpochybnitelného majitele exkluzivní pravdy, a toto své přesvědčení ventilovat v příslušných sociálních sítích, s příslušnou razancí a arogancí. Prázdnota a bezobsažnost veškerého západního liberalismu – který je tak hrdý na svou svobodomyslnost, ale nakonec se rozpadá v nic v konfrontaci se sice militantní a dogmatickou, nicméně stále ještě životnou a agilní ideou.
Příkladem je Martin Konvička. V žádném případě mu nechci dělat reklamu, když tady ocituji část jeho řeči. Bohužel to nejde jinak, protože lidé ztratili rozum a Konvičkovy výroky cenzurují. iDnes mu zrušilo blog a facebook mu zrušil účet. Svoboda slova ztratila smysl a z Konvičky je pronásledovaný člověk, bezmála martyr. Hloupost, která vedla ruku cenzorům není menší té, která je zde citovaná.
Citát:
„Máme poslední šanci jak islámskou expanzi zastavit demokraticky a nenásilně. Šíření a propagace islámu musí být postavena mimo zákon, stejně jako propagace nacismu. Je třeba prosadit novelu zákona o církvích, novelu trestního zákona, školského zákona, zákona o vězeňství a dalších, které mohou pomoci zastavit dalšímu šíření nenávistné muslimské ideologie. Všechny agresivní projevy islámu je třeba otevřeně kritizovat a měnit zcela chybný pohled na islám, jako na jedno z mnoha náboženství. Islám není náboženství, islám je institucionalizované zlo. Proto je třeba šířit nulovou toleranci k islámu. Aby těchto cílů Blok proti islámu dosáhl, měl by se stát masovou organizací přítomnou v každém městě, městečku a vesnici. Pokud se vláda nezačne chovat jako vláda občanů České republiky, ale jako vláda protektorátní, zahájíme kroky vedoucí k vystoupení z Evropské unie.“ Konec citátu
Politici, kteří neztratili smysl pro realitu, si velmi dobře uvědomují hrozící nástup extremismu a xenofobie v Evropě. Vždyť v Rakousku je dnes nejsilnější stranou FPÖ, ve Francii posiluje paní Le Penová. V Německu se dnes stále více ukazuje, že Angela Merkelová už nehovoří za Německo a AfD by volilo 13 % občanů. Ale v první řadě je příčinou atmosféra strachu. Atmosféra strachu vyvolává iracionální reakce a mimo jiné i hromadný souhlas s Konvičkovou zvrácenou „logikou.“ Jsou i výjimky. Na Konvičkovu politiku „deislamizace“ zajímavě zareagovala Tereza Spencerová v Literárkách, zde: http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/19099-pojme-deislamizovat-eskou-spolenost
Přesto strach – když ne přímo vyvolávají – tak alespoň podporují media. Zásadně se vyhýbají otázce proč vystupujeme proti náboženství místo abychom vystupovali proti ilegální migraci? Proč se ptáme kolik uprchlíků přijde? Měli bychom se ptát: „Kolik jich může přijít a kolik chceme, aby jich přišlo, případně kolik jich zvládne náš systém?“
Také nerozumím stížnostem na EU. Zvýšenou migraci agentura Frontex hlásila již před deseti(!) lety. A po násilné a zbytečné smrti beduinského vizionáře snícího o bohaté Africe – mluvím o Muammaru Kaddáfím, 20. října 2011, bylo nad slunce jasné, že jím zadržované masy imigrantů půjdou dále. Marné bylo volání agentury. Viz hodnotící zpráva https://www.euroskop.cz/9007/26288/clanek/zprava-o-frontexu-chyby-kam-se-podivas/
Členské země se k agentuře postavily jako k exekutivě i když měla převážně koordinační pravomoce. Viz úřední věstník http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32004R2007&from=CS
Už v roce 2006 se ve vídeňském Hofburgu sešli politici s tématem řešení migrace s dosti exotickými návrhy na vytvoření zvláštních přijímacích středisek ve východní Evropě a v Africe. Tato zařízení by pomohla regulovat příliv ilegálních přistěhovalců z těchto regionů do unie. Podle dosavadních návrhů by střediska měla být vytvořena na Ukrajině, v Bělorusku a v Moldavsku, na africkém kontinentu by pak první mělo vzniknout v Tanzanii. Tehdejší francouzský ministr vnitra, pozdější prezident- Nicolas Sarkozy, poukázal na nutnost vytvoření zvláštního střediska pro uprchlíky ze zemí Afrického rohu, kteří většinou tvrdí, že jsou Somálci.
Podle představ Evropské komise, které obsahuje ambiciózní pětiletá strategie pro regulaci migrace a pro boj proti terorismu a přeshraniční kriminalitě, by přijímací centra měla zajistit osobám, jež se chtějí dostat do EU, přístřeší, bezpečnost a lékařskou péči, nezaručovala by jim však vstup do unie. https://www.euroskop.cz/38/4118/clanek/problemy-s-uprchliky-podle-eu-vyresi-zvlastni-prijimaci-strediska/
Nastoupená cesta byla správná, ale chyběla tady politická vůle. EU jako hospodářské sdružení v krizi citelně postrádá politickou moc. A jako vždy, když vznikne politické vakuum, tak ho někdo rychle vyplní, což bývá ovšem leckdy katastrofou. Teď ho vyplnila německá kancléřka na úkor Evropské komise. Chování kancléřky je do jisté míry přirozené. Politické vedení Eurozóny teprve vzniká. Mnohé instituce a postupy se formalizují jen postupně. V rozhodování převládá mezivládní prvek, což oslabuje pozici Komise a europarlamentu.To dává větší prostor individuálním zemím – zejména těm, které disponují dostatečným mocenským potenciálem. A mezi ně Německo určitě patří, neboť v diskusích o řešení problémů eurozóny rozhoduje především hospodářská síla. Znovu se ukazuje institucionální nedostatečnost unie, která vyvrcholila podepsáním Lisabonské smlouvy slabého a špatného odvaru Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Všichni protivníci EU totiž krátkozrace přehlíží globalizaci kapitálu.
Ideologií globálního kapitálu je neoliberalismus. Ve sporu jak legitimizovat demokracii, svobodu a dobrou společnost argumentuje, že jejich hlavními zárukami jsou soukromé vlastnictví, trh a minimální stát. Sice mluví o minimálním státu, ovšem jeho praktická politika tomu zdaleka neodpovídá. V zemích, kde se prosadil, nedochází například k tomu, že by státním rozpočtem protékalo nižší procento hrubého domácího produktu. Globální kapitál potřebuje především takový stát, který si dokáže osedlat a který pracuje v jeho zájmu. Potřebuje stát, který mu umožní vstup do veřejného sektoru, ať už ve zdravotnictví, školství, důchodovém systému, nebo dokonce v bezpečnostní oblasti. Potřebuje stát, který mu umožní „dobývat rentu“, jak působivě říká Švihlíková. Například penzijní systém je schopen poskytnout obrovské částky, se kterými kapitál může počítat poměrně dlouhou dobu. Ti, kteří disponují miliardami, mají pak možnosti, o kterých se běžnému občanovi ani nezdá. Dokonce si mohou zajistit beztrestnost za protiprávní jednání. Viz náš, původně tajný, dodatek smlouvy s Nomurou.
Neoliberalismus nám vnucuje omezený pohled na svět: vše je podle něj záležitostí ekonomiky. Politika se tak dostává do područí neoliberálních ekonomických expertů. Tím je však vyřazena ze hry veřejnost, resp. demokratická politika jako veřejná aréna, v níž se střetávají různorodé zájmy, které je třeba slaďovat.
Když opozice ve Sněmovně vznesla požadavek na vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase pro vážné podezření z korupčního jednání jednoho jejího ministra, byla kritizována za pokus ohrozit stabilitu státu, rozuměj jeho důvěryhodnost v očích ratingových agentur a zahraničních investorů!
Neoliberální ideologie se stala působivým náboženstvím našeho věku: Úspěch a peníze leží na ulici pro každého, kdo má odvahu na ně dosáhnout. Máme přece svobodu. Jenomže ta svoboda v sobě také nese svobodu rozhodovat o sobě samém ve výhradně vlastním zájmu. A ona rovnost, která tak hezky vypadá v deklaracích se dá interpretovat v onu tak často vynášenou rovnost šancí. A tak dnes nevidíme nic divného na tom, když se v ulici Na příkopech krčí k zemi skloněný žebrák s nastavenou čepicí. Měl přece také šanci. Promarnil si ji přece sám, že?
A co je divného na byznysu s hracími automaty, hazardem a půjčkami likvidujícími existenci celých rodin, když přece máme svobodu? A svobodou je přece především svoboda podnikání. SynotValenta šanci zvedl. Král hazardu! Kdo prohrál, má smůlu. Kdekdo chce věřit, že právě on je ten vyvolený. Děsivá je schopnost přesvědčit lidi, kteří jsou oběťmi systému, aby systém podporovali a považovali ho za dobrý. Připadá mi, že Ježíše unesli lidé, co si myslí, že byl seslán na zem, aby stvořil nebe na zemi pro boháče. Politika nestojí na pravdě a na lži, ale na prosazování zájmů určitých skupin lidí. A profesionální politici jsou asi často nuceni hájit zájmy úplně jiných občanů, než jsou ti, kteří je volí. Nejde už o to přesvědčit ostatní, že mé řešení je nejlepší, je třeba spojit se s kýmkoli proti komukoli a prosadit cokoli jakýmikoli prostředky.
Ve skutečnosti tak dochází jenom k bohatnutí úzké skupiny vyvolených na úkor velké většiny ostatních. Termín „individuální svoboda“ neoliberální ideologie zneužívá jako zástěrku rostoucího sobectví. V tomto duchu například republikánská administrativa ve Spojených státech v 80. letech prosazovala politiku, že je potřeba daňovými úlevami pomáhat nejvíce bohatým, protože bohatství od nich „proteče“ k nejnižším vrstvám. V průběhu 90. let v USA uspěla politika odstavení a vyřazení regulačních brzd finančního kapitálu. Výsledkem bylo největší prohloubení sociálních rozdílů od druhé světové války. Podrývání demokracie však mohou skrývat i činnosti navenek bohulibé. Takový nefunkční sociální systém, nebo nedodržování migračních zákonů EU podrývají demokracii mnohem víc, než si kdo vůbec umí představit. Takové skutky jdou přímo na ruku opravdu nedemokratickým silám.
Proti globalizovanému kapitálu (a abych opět citoval Pjakina – globálnímu prediktorovi) nemá národní stát sebemenší šanci. Globalizace totiž kapitálu umožnila uniknout z osidel demokratických nástrojů. Chceme-li je přesto použít, nezbývá než se globalizovat taktéž. Schopnost uhájit a rozvíjet demokratický stát spočívá ve schopnosti podřídit globální kapitál nadnárodní politické kontrole a demokratickým pravidlům. A jak se tomu vyhnout, to je opět skrytá vějička smluv jako jsou TPP, TTIP nebo TiSA. Tam nejde o volný obchod – naopak tam jde o to z volného obchodu někoho vyřadit. V případě již podepsané TPP jde o Rusko, Čínu a Indii. Kdyby šlo opravdu o volný obchod, tak už by se na tom dávno domluvili na WTO v Katarském Dohá, které právě pro neschopnost se dohodnout na jistých nedemokratických zásadách zůstalo stát od roku 2005 na mrtvém bodě.
Nechci už dostávat maily v souvislosti s migranty – jako např. tento:
Pro Vás nejsou překážkou misionáři, vodící nevěřící do ráje v řetězech, sebevražední atentátníci posílající nevěřící do pekla, … Vám by se asi takový výlet líbil. Osobně nebo se Vám líbí, jak lítají ti druzí?
Migrační krize je nechtěným(?) produktem globalizace. Není ničím novým; jenom soustředila pozornost, jenom více obnažila existující problémy liberální společností, pokud tuto společnost chápeme jako hru soupeřících jedinců o maximum osobního prospěchu. Její neudržitelnost je evidentní, přestává být fungující společností a stále více odpovídá Thatcherovskému pojetí množiny neorganizovatelných jednotlivců. A tu se objeví Konvičkovi islamofobové a volají po obnově společenské solidarity. To jejich volání je samozřejmě zcela nepřijatelné, protože je podmíněné zákazy, vyloučením ba i likvidací druhých. Ale symptomatické je, že obnova solidarity i za tuto cenu je přijímaná příznivě. Jsem ale toho názoru, že jediná cesta obnovy člověka, a tím spíše obnovy společnosti, je v respektovaní zákonitostí, které nás přesahují tak, jak jsem psal v minulém článku Ohrožený druh. A ty od nás žádají úctu k sobě a k jiným, respektování suverenity a svrchovanosti bytí, národa a všelidské porozumění. Pokud to dosud nebylo tak jednoznačné, dnes je už nad slunce jasné, že žádná idea nemůže zvítězit na úkor jiné násilným, nepřirozeným způsobem, aby přitom ne-riskovala záhubu jakéhokoliv života, tedy i svého. Zatím marně čekám, kdo ho bude (ten názor) se mnou sdílet.