Louis Palme
15. 4. 2016  IslamWatch  (překlad Protiproud)
Louis Palme vysvětluje pro nemuslima často nepochopitelnou lstivost mohemedánů, jimž jejich náboženství dovoluje “z taktických důvodů” jednat v rozporu s domněle mírovými zásadami a normami, které jejich svatá kniha údajně hlásá.

V roce 539 před naším letopočtem babylónský král Baltazar uviděl na stěně rukou napsána čtyři zdánlivě nesmyslná prorocká slova. Tento “rukopis na zdi” nakonec prorok Daniel vysvětlil jako předpověď pádu království. Měl pravdu. Babylon padl zásluhou médských Peršanů právě v tu noc.


Jsme v obdobné situaci. Také dnes existují čtyři arabská slova, která by mohla vést k podřízení se celého světa islámu, pokud nemuslimové zcela neporozumí jejich významu a důsledkům. Tato slova jsou takija, tavrija, kitman a muruna. Každé popisuje jinou metodu podvodu používanou muslimy při diskusích o islámu, nebo o vlastních muslimských aktivitách. Mohamed to řekl výstižně: “Válka je podvod.” A korán se chlubí, že Alláh je “pánem všech úkladů” (Súra 13:42), a že je “ve svých machinacích velkolepý” (Súra 8:30).

Západ není zvyklý na jednání s lidmi, kteří povýšili podvod na umění. Proto nejlepší způsob, jak bojovat proti agendě islamistů, je sdělení: “Jsme si vědomi vašich podfuků. Nás neoblafnete!” Moc se odvíjí od vědění. Takže se na to podívejme:

Takija

Takija je definována jako přetvářka o muslimské identitě jedince. Pochází z verše v Koránu, který říká, “Ať si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, jedině v případě vlastní obrany.“(Illa an-tattaqu minhum tuqah) (súra 3:28). Tato “vlastní obrana” omlouvá přetvářku. Islámské právo šaría stanoví, “Když je možné dosáhnout cíle lhaním, je povoleno lhát, pokud je dosažení cíle žádoucí a klamání je povinné, pokud je povinný cíl.” (Průvodce cestovatele, část r 8.2) Příklady zahrnují klamání na ochranu islámu nebo muslima. Prostě účel světí prostředky.




Tavríja

Tavríja je definována jako skrývání a dala by se nazvat “kreativní lží“. Je v pořádku porušit záměr, ducha přísahy, pokud neporušíte její text. Jak to funguje? Předpokládejme, že někdo protestuje, že súra 1 z Koránu ponižuje křesťany a Židy, protože je prosbou, kterou muslimové vznášejí k Alláhovi sedmnáctkrát denně, aby se neocitli na cestě s “těmi, na které se bůh zlobí” a “těmi, kteří ztratili svou cestu“. Muslim by mohl reagovat: “Súra 1 nikde výslovně nezmiňuje Židy nebo Křesťany.” Praktikuje tavríju, protože ačkoli súra 1 skutečně nezmiňuje Židy a Křesťany jmenovitě, bezpochyby ví, že slova “těmi, těch” odkazují především na Židy a křesťany.

Kdyby podle tavríji muslim reagoval třeba na váš pozdrav “Šťastné Vánoce!“, může říci, “Přeji ti to nejlepší.” Vy si myslíte, že vám vrátil křesťaský pozdrav. Ve skutečnosti však vyjádřil svou touhu, abyste konvertovali k islámu; přeje vám to nejlepší, čímž myslí to, že se stanete muslimem.

Kitman

Kitman je charakterizován tím, že obsahuje pouze část pravdy. Nejběžnějším příkladem je, když muslim říká, že džihád ve skutečnosti odkazuje na vnitřní, duchovní boj. Neříká “pravdu, celou pravdu a nic než pravdu“, jak přísahají svědkové na Bibli u amerických soudů. Kitman naopak často vede k hrubému zkreslení pravdy. V uvedeném příkladu Korán používá džihád a jeho odvozeniny 59 krát. Z nich by pouze 16 mohlo být považováno za “vnitřní“, bez jakéhokoliv otevřeného boje vůči nemuslimskému objektu.

Další běžnou formou kitmanu je citovat jen několik mírumilovných pasáží z Koránu, přičemž muslim ví, že tyto pasáže byly později nahrazeny militantnějšími verši, které jsou s citovanými mírumilovnými v protikladu.

Zde je příklad:

“Není donucení v náboženství” (súra 2: 256, včasná Medina). “A pokud jiné náboženství než bohem určené by chtěli – Jemu se oddá každý, kdo je v nebesích a na zemi, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně. A k Němu se navrátí” (súra 3:83, pozdní Medina).

Další příklad:

“Tomu (muslimovi), proti němuž vede boj (jinověrec či bezvěrec), je dáno povolení (bojovat) proto, že jim bylo ukřivděno.” (Súra 22:39, pozdní Mekka). To vypadá vcelku logicky. Jenže ve skutečnosti to zní: “A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!” (Súra 9:5, pozdní Medina)




Muruna

Muruna znamená používání “flexibility” na splynutí s nepřítelem nebo okolím. Omluvou pro tento druh podvodu je trochu bizarní interpretace súry 2:106, která říká: “Kdykoliv zrušíme jeden verš nebo způsobíme, že bude zapomenut, nahradíme jej jiným lepším nebo podobným.” Tak, muslimové mohou zapomenout na některé příkazy v Koránu, pokud sledují aktuálně “výhodnější” příkaz. Muslimové usilující o dominanci islámu, se mohou odchýlit od svých islámských zákonů za účelem poklesu ostražitosti a zvýšení důvěry nemuslimů.

Aby nebyli muslimové odhaleni, postupují stejným způsobem, jako když chameleon mění barvy. Muslimové si někdy oholí brady, nosí západní oblečení či dokonce pijí alkohol – to vše je přípustné, aby splynuli s nemuslimy. Dnes není pro islamisty nic cennějšího než muslim – modrooký běloch, který je ochoten zapojit se do terorismu. 

Hillary jako princezna Muslimského bratrstva

Další běžný způsob používání muruny je, oženit se s nemuslimkou, nebo chovat se jako nemuslimové, aby jejich skutečné záměry nebudily podezření. Únosci (ať již domnělí či skuteční, pozn. PP) z 11. září v USA chodili na letecké kurzy nejen proto, aby věděli, jak řídit letadlo. Navštěvovali také striptýzové kluby a bary. Mnoho Američanů věří, že poradkyně Hillary Clintonové, Huma Abedini, se provdala za židovského kongresmana Anthonyho Weinera přinejmenším proto, aby zlepšila svůj bezpečnostní kredit, a aby tak mohla proniknout do nejvyšší úrovně administrativy. (Huma Abedinová je pravou rukou Hillary Clintontonové a byla šéfkou jejího personálního oddělení v době, kdy byla ministryní zahraničí USA a měla kvůli angažovanosti svých rodinných příslušníků přezdívku “Princezna Muslimského bratrstva”).

Důsledky této vysoce specializované taktiky klamání, mohou být pro naivní západní společnost fatální. Před dvaceti lety psycholog Paul Ekman napsal zasvěcenou knihu “Telling Lies”, která demonstrovala, že lidé, kteří lžou, vysílají rozpoznatelné signály. Vlastní svědomí je nutí nedobrovolně se potit, zvyšovat hlas, nebo dělat jiná rozpoznatelná gesta. Nicméně Dr. Ekman dělal výzkum výhradně s lidmi ze západních kultur. Muslimové “na válečné stezce” neprokazují při lhaní žádné rozeznatelné znaky, protože necítí vinu – ba právě naopak. Jsou přesvědčeni, že dělají přesně to, co od nich Alláh požaduje, pro to, aby islám zvítězil.

Jistě nejde o to být paranoidní – ale vědět. Důvěřuj, ale prověřuj – je jediná trochu bezpečná cesta, po které je nutné jít při jednání s islamisty.

Zdroj.