Nyní kvóty, ale co dále Evropo?

Avatar
Původní autoři

občan Petr Vavruška
8. 4. 2016     (zasláno autorem)
Je paradoxní, že ČR a země východní Evropy jsou arogantně osočovány, za nesolidární a nelidský přístup východní Evropy k imigrantům, který je prý skandální a nerespektuje evropské hodnoty (současný fr. ministr zahr. věcí). Z Itálie a z Německa se ozývají návrhy na odebrání dotací EU pro nesolidární země, které odmítají převzít prý svůj díl odpovědnosti. Švédský premiér Löfven se zase rozčiluje v EP: “Nikdo se nemůže v EU jen vézt. Ti, kdo se nepodílejí na přijímání uprchlíků, nemohou zůstat v schengenském prostoru. Kdyby všichni jednali vstřícně jako Švédsko tak bychom dnes neměli žádný problém“, demagogicky tvrdí. 


Nekonvenční apel k politikům širokého politického spektra

Níže uvedeným textem (nyní již aktualizovaném), jsem během února a března oslovil přímými otázkami široké politické spektrum – tedy předsedy parlamentních klubů, poslance, senátory, europoslance, ministry i prezidenta republiky. O výsledku tohoto netradičního apelu, který nabývá na významu, vzhledem k výrokům premiéra, že vláda nebude respektovat poslední usnesení PS o migraci a zejména k poslednímu návrhu Komise na reformu azylového systému EU, dále informuji. Také proto se znovu ptám oslovených, považují-li za reálné otevřít emancipovanou diskusi vůči EU s návrhem konkrétních opatření. Když ne zatím v E-parlamentu, tak alespoň v Parlamentu českém či v  Senátu a jsou-li ochotni se v ní angažovat.

==========================================

Kvóty jen pro viníky exodu a projekt „Rekonstrukce Libye“

Je paradoxní, že ČR a země východní Evropy jsou arogantně osočovány, za nesolidární a nelidský přístup východní Evropy k imigrantům, který je prý skandální a nerespektuje evropské hodnoty (současný fr. ministr zahr. věcí). Z Itálie a z Německa se ozývají návrhy na odebrání dotací EU pro nesolidární země, které odmítají převzít prý svůj díl odpovědnosti. Švédský premiér Löfven se zase rozčiluje v EP: “Nikdo se nemůže v EU jen vézt. Ti, kdo se nepodílejí na přijímání uprchlíků, nemohou zůstat v schengenském prostoru. Kdyby všichni jednali vstřícně jako Švédsko tak bychom dnes neměli žádný problém“, demagogicky tvrdí. A e-poslanci se 17.3. slovy jejich mluvčí už znovu shodli, že EU potřebuje „závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování“, zakotvený v principu solidarity mezi zeměmi a v rovnoměrném rozdělení odpovědnosti.

A jaké že jsou ty evropské hodnoty v pojetí 11 agresorů, konkrétně: USA, Francie, Anglie, Kanady, Španělska, Itálie, Dánska, Belgie, Norska, Švédska, Holandska a dokonce i jejich spojence v boji – nejhanebnějšího režimu světa, Saudské Arábie, jejichž tehdejší vlády vybombardovaly sekulární Libyi do doby kamenné a zmasakrovaly 160000 Libyjců z nichž 3/4 byli (podle údajů MČK) civilisté, mnozí z nich i křesťané, přičemž na straně barbarských útočníků nezahynul jediný voják! Celá zem byla roztřískána bez jakéhokoliv plánu co poté. A podle US direktiv na destabilizaci Evropy a za masivní podpory současného německého vedení, byl tak odstartován biblický exodus mj. i do celé Evropy.

Vedle rozhodnosti s terorizmem bojovat, bychom se měli zamyslet, podle exgenerála špionáže Šandora, i nad tím, „zda svými činy tento terorizmus sami nevyvoláváme. Protože bezbřehý fanatizmus, s jakým se na nás ze strany Arabů útočí, se nedá vysvětlit jen jejich charakterem či založením, ale musí být nutně i výrazem jejich msty za to, čeho jsme se proti nim, my Evropané, dopustili“. Ptejme se – kde byli tehdy e-poslanci, kteří se dnes odvolávají na základní lidská práva a posvátnost hodnoty života? Je příznačné, že tyto pseudokritické hlasy zaznívají především ze zemí, které se na genocidě podílely. Vzpomeňme slova diktátora – vizionáře Kaddáfího, která pronesl jen pár hodin před svou sadistickou smrtí, označované na Západě jako velké vítězství demokracie: „Nebombardujete Libyi, ale zeď, která nepropouští Afričany a teroristy do Evropy!“ A už před lety vyčíslil koloniální škody jen Africe, na 8 bilionů USD! Varoval, že Afričané si pro ty peníze jednou přijdou do Evropy. Tušil tehdy, že se jeho prognóza začne vyplňovat tak rychle?

Hlavním problémem členských států EU je přesouvání své zodpovědnosti na sousedy konstatoval prezident Makedonie Ivanov a obvinil EU, že jeho země tvrdě platí za jejich chyby a v důsledku toho musela vyhlásit celonárodní krizi. A nikdo nemá odvahu říci, co nás ještě čeká a co je třeba proti tomu udělat. Jen mezi Súdánem a Egyptem je 20 milionů lidí, kteří se chtějí dostat do Evropy” varoval. Stihne tohoto „rebela“ také osud Kaddáfího? Barevná revoluce v Makedonii i dalších balkánských zemí je na spadnutí. Třeba podle scénáře aplikovaného v islamistické baště Kosovu. A podle „překvapujícího“ objevu fr. ministra obrany Driana z 24.3.2016 „Jen v Libyi už dnes čeká 800 tisíc běženců na to, aby se vydali do EU“. Touto cestou se dostalo loni do Evropy na 154 tis. běženců (přičemž tisíce se jich utopilo) a po uzavření balkánské trasy (což je prý zásadní opatření) se jejich tok opět přesměruje. Vrata z Libye k tomu zůstávají stále naplno otevřena a EU stále nic nečiní!!

Nicméně pro řešení důsledků exodu je třeba nalézt zástupného viníka. Dnes je jím nevinné a plánovitě likvidované Řecko se stovkami ostrovů, kvůli anexi části Kypru v podstatě ve válečném stavu s Tureckem, porušujícím více než 1000x ročně jeho území. Toto Řecko řízenému přívalu nemůže zabránit. A na řadě jsou další „nesolidární“ státy odmítající kvóty. A kde se asi ve Středo či Černomoří po Libyi otevře nová trhlina? Zadrátujeme tisíce km Evropy, nebo postavíme mnohametrové bariéry jako USA na hranicích s Mexikem? Pochopíte vůbec co že to Merkelová s Tureckem, vstupní bránou bojovníků IS a jedním z jeho hlavních sponzorů, navíc masakrujícím Kurdy doma i v Syrii, dnes už za 6 nebo snad dokonce za 20 mld. unijních eur, vůbec dojednala? A jak že zajistíme asimilaci imigrantů jejich a soužití s domácími obyvateli? Ale to už je jiná strana této tragedie, nekonečně a bezúspěšně rozebírané jinými.

Chování vedení EU připomíná jen předepisování analgetik nevyléčitelným pacientům. Neřeší co se stávajícími uprchlíky na území Evropy, natož s miliony těch kteří přijdou letos, za rok, za 5, za 10 let… Jak, kam a za co se budou do zničených a rozkradených zemí vracet? Z válek USA a převážně jejich evropských přisluhovačů, je zděšen nejen prezidentský kandidát Trump: „Podívejte se na Libyi co jsme tam vyvedli – to už není ani země, to je zkáza“. Impotentní vedení EU totiž vůbec neřeší to, před čímž už před rokem varoval min. zahraničí Německa „čím déle bude Libye ve stavu úpadku, tím silnější bude tok uprchlíků z oblasti“. To neplatí jen pro Libyi, ale zde je nutno začít.

Je třeba pomoci lidem, které vyhnala válka z domovů, ale co nejblíže místu konfliktu, aby se mohli po skončení války vrátit do svých domovů, ozývají se opatrné hlasy. Nejlépe prý zřízené na vybraných bezvodých řeckých ostrovech. Je třeba prý zajistit důstojné podmínky ve statisícových uprchlických táborech. Co to ale např. pro Libyjce zvyklé na životní úroveň o jaké se mnohým zemím v EU ani nezdálo, budovanou celá desetiletí, znamená? Větší stany pro zbytek jejich života? A co v jejich vlasti? Vždyť jen devastace jejich země dosahuje stovek miliard eur! Nikdo ani nenastíní jak a z čeho obnovit zničenou a rozkradenou infrastrukturu, jak zajistit přežití obyvatel, jak nahradit vyvražděnou inteligenci, zničené školství, zdravotnictví, zemědělství, vodní hospodářství pouštní země, energetiku, bezpečnostní systémy. Dovedete si vůbec představit takovou budoucnost bez jakýchkoliv prostředků pro ČR?

Na summitu Brexit český předseda vlády prezentoval jako úspěch podíl ČR na odsouhlasení vyjímek k integraci Británie v rámci EU. Nenastal čas se uvnitř EU sami emancipovat, nebát se označit viníky mezi něž rozhodně ČR a celá řada dalších zemí nepatří a Navrhnout povinné kvóty k přijímání imigrantů jen pro viníky exodu, způsobeného podle všech kritérií civilizovaného světa, válečnými zločiny uvedených zemí? Je namístě jasně deklarovat, že zodpovědnost za utečence nesou ti, kteří zabili jejich živitele, zničili jejich země tak, že se nemají kam vrátit, ti kteří vykradli jejich majetek a  přírodní bohatství. A ´důrazně jim dát na vědomí ať nevnucují pomoc jiným zemím, které s jejich koloniálním i postkoloniálním rabovaním nikdy neměli nic společného!! Je třeba oponovat primitivním názorům Löfvenů a podobných a vyzvat je, aby za zločiny svých tehdejších vlád převzali plnou zodpovědnost, byť to povede k výraznému snížení jejich životní úrovně. Pro ilustraci – bývalý fr. prezident Chiran přiznal, že jen francouzská pokladna přijímá každoročně přibližně 500 miliard USD ze splátek prý „afrických koloniálních dluhů“! Znalci Afriky si jsou jisti, že tento bohatý kontinent je schopen se sám uživit a že uprchlíkům obecně, je třeba pomáhat v Africe. A nápomoc tomu se musí stát prioritou Evropy.!!

Je přímo ostudné, že zkorumpované a servilní vedení EU k zastavení úpadku Libye nic nepodniká, nic takového neplánuje a ani na to intelektuálně nemá!! Jako technik s 50tiletou praxí vím, že náročné rekonstrukce vyžadují kvalitní a řádně oponované projekty. A právě zde je po akci přímo volající prostor k pilotnímu projektu pro blízkovýchodní region s cílem: „Rekonstrukce Libye do stavu před jejím zničením“. Zadání projektu, který může ČR financovat /a nejen to/ je nastíněno v přílohách. Bez sebezpytování, analýzy škod, inventury možných zdrojů, vytýčení a naplnění takovýchto vizí směřuje nejen celá EU mílovými kroky do beznaděje. EU chce prý uzavřít dohodu s Libyí. Ale s jakou vládou o čem? Projekt Rekonstrukce Libye nepochybně uvítá jakákoliv budoucí vláda. Hodnota takovéto smysluplné solidarity je řádově vyšší než nesvéprávné přijímání přidělených imigrantů. A současně i razantní odpovědí Višegrádu nezatíženého agresí, na aroganci a „rozhořčení“ viníků exodu nad nesolidárním přístupem východoevropských zemí.

Masovou komedii typu „Císařovi nové šaty“ která je v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv, Chartou základních práv EU a Ženevskou konvencí pro utečence, by snad nezinscenovali lépe v Severní Koreji. Budeme se i  my všichni nadále tvářit, že euronaháče vidíme oblečené? Zdá se, že už nejméně pět let po barbarském vpádu do Libye, je v zahraniční politice EU akceptována logika s kterou dnes znovu přichází Erdogan, kdy „demokracie, svoboda a vláda zákona už v současnosti nemají nejmenší význam“.

Rozum zůstává stát nad souhlasem vrcholných politiků EU, kdy nároky na azyl imigrantů do EU bude „kádrovat“ a posléze v Evropě rozdělovat Turecko. Zdejší přijímací centra pro bojovníky IS jim nabízejí výběr – mobilizovat do Syrie, nebo do EU. Tak bude infiltrace teroristů do Unie přímo řízena tímto naším „spojencem“, jehož fanatický prezident-islamista označil atheismus za rovný terorismu! A tomu všemu výrazně napomůže i od června vynucený bezvízový styk pro 80milionové islámské Turecko, disponující půlmilionovou armádou a 280 tisíci policisty. Pokud na to EU nepřistoupí zaplaví prý Erdogan Evropu uprchlíky. Pak už morálka a ponížení EU nemají ani kam klesnout. To už přímo evokuje, i když si to ještě mnozí nepřejí, přípravu na rozpad Schengenu a celého EU /k čemuž se už např. Švýcarsko dokonce i vojensky připravuje/!

Domnívám se (možná naivně), že na výše uvedených principech české emancipace se dokáže většina českých politiků a jejich voličů vzácně shodnout.. Je ale otázkou, která strana a kdo k prezentaci ožehavých témat nalezne odvahu. To je důvod proč znovu oslovuji všechny parlamentní kluby a  mj. postupně i všechny české poslance a europoslance. A nejen já se těším na emancipovanou parlamentní diskusi, či alespoň částečnou europarlamentní prezentaci, čelící arogantnímu osočování a vyhrožování sankcemi od výše uvedených vlád EU a vzkazující Bruselu /podobně jako Maďarsko a dnes už také Polsko – i když s nimi v mnohém nemusíme souhlasit/, že jsme suverénní země, která nedopustí aby nám někdo nařizoval s kým máme žít, s kým nesmíme mluvit, obchodovat, přijímat nucené kvóty a nenechat se vydírat ani zastrašovat..

K diskusi uvítám jakýkoliv odkaz. Celá problematika je podrobněji rozvedena na níže uvedené adrese. Obávám se, že mlčení a pasivita potvrzuje jen trpnou a nesvéprávnou solidaritu České republiky s důsledky zločinů, generujících milióny uprchlíků.

http://www.novarepublika.cz/2016/02/povinne-kvoty-jen-pro-viniky-exodu-do.html

Děkuji za jakoukoliv zprávu

občan Petr Vavruška

================================

K výsledku průzkumu napříč zvolenými politiky lze už dnes lze vyslovit určitý závěr. Z 64 odeslaných osobních e-mailů mailů vrcholovým politikům, českým poslancům /z toho 4 ministrům/ dále senátorům, europoslancům, ministrovi Zaorálkovi a prezidentu Zemanovi, 49 zůstalo bez odpovědi, přičemž 32 nepotvrdilo ani přečtení. Od předsedů klubů jsem i po urgencích nedostal jedinou odpověď a z indicií usuzuji, že členům nebyla výzva vůbec prezentována. Od 30 českých poslanců, většinou vrcholových stranických funkcionářů, jsem obdržel celkem 6 odpovědi, od 11 senátorů 2 a od 10 oslovených europoslanců odpovědi 4. Přísliby – zaslané myšlenky použít ve vystoupení k migraci na půdě sněmovny byly dva, podporu diskuse přislíbili další dva. Ale také prezident Zeman vyslovil svůj názor. Je poučné, že apel zcela ignorovali komunisté a kromě jednoho i poslanci ČSSD.

Reakce k první části návrhu „Povinných kvót pouze pro viníky exodu” byly vesměs velice opatrné. Ze 14 odpovědí je pro 11 z nich charakteristický, i když s určitými výhradami, souhlas s analýzou. Sám jsem byl překvapen rozsahem některých odpovědí z kterých vyplývá řada dilemat. Někteří nabízejí i osobní setkání. Podstatná vyjádření některých z nich, bez uvádění autorů, cituji. To proto, abych neovlivňoval případnou diskusi na půdě obou sněmoven v kterou doufám. Chápu také, že pro prezentaci uvnitř V4 a EU je zde nutné případné návrhy usnesení diplomaticky formulovat. Posuďte sami do jaké míry je možné emancipovaný postoj našich politiků vůči EU očekávat.

Ministři, kteří odpověděli mne odkázali na své webové stránky. Podobně reagovali i někteří poslanci napříč politickým spektrem. Názory jsou velmi podobné, lišící se především razancí. Odtud charakteristická ujištění: *Uděláme maximum, aby naše země zůstala bezpečná a suverénní. * Nestrkáme hlavu do písku, jasně formulujeme odpovědi na palčivé otázky. *V Evropském parlamentu rozhodně nepodpořím neúčinná opatření, která by mohla Českou republiku poškodit. * Děkuji vám za návrh, další poslance s ním jistě můžete seznámit sám a prosazení v Evropě nevidím pravděpodobné.

*Vyjádření poslankyně (dokonce dvojnásobné), která svoji statečnost v posledních dvaceti letech již mnohokráte prokázala: „Děkuji za Váš e-mail. Myšlenky určitě použiji ve svém vystoupení k migraci na půdě sněmovny“.

*Názor prezidenta republiky vyjádřený prostřednictvím jeho kanceláře: Děkuji Vám za důvěru, s níž jste se na pana prezidenta v této věci obrátil, i za inspiraci k jeho další politické činnosti. Vašeho rozhledu při posuzování současné situace, včetně připomenutí některých historických souvislostí, si vážím. Je zřejmé, že si dovedete vytvořit svůj vlastní pohled na složité mezinárodní události a umíte vyhodnotit informace, které nám zprostředkovávají naše i zahraniční média. O obsahu Vašeho návrhu se jistě dá dlouze a  zajímavě diskutovat.

*Názor senátora: Je mi ctí komunikovat s člověkem, kterému není lhostejné veřejné dění, který nad ním uvažuje, je iniciativní a snaží se hledat řešení současných problémů. Vaše názory jsou do značné míry blízké mým postojům a vyjádřením k současné uprchlické krizi. Jednoznačně se domnívám, že dosavadní imigrační politika zejména starých členských zemí EU byla neprozřetelná a hloupá, že nebylo v zájmu Evropy otevírat přistěhovalcům náruč, aniž bychom od nich důsledně vyžadovali respekt k našim pravidlům a k naší kultuře…. Destabilizace zemí, jako je Libye, byla chybou. Máte pravdu v tom, že západní země na tom mají svůj podíl, nicméně nejsem si zcela jist, zda by se tak nestalo i bez jejich přičinění. Ať už byla příčina jakákoliv, výsledek ale je právě takový, jaký píšete. Demokratizační proces v těchto zemích se zkrátka nepovedl. Evropa se musí proto jednoznačně pokusit přispět k jejich stabilizaci, což se netýká dle mého názoru jen Lybie. Kadáfího režim již zřejmě reinkarnovat nelze, nicméně jednoznačně nelze zastavit příliv přistěhovalců bez toho, aby hráz proti imigrantům vznikla již za hranicí Evropy. Stejně jako Vy považuji dohodu s Tureckem za velmi chabé šidítko, které téměř nic neřeší. Je pro mě zklamáním, že představitelé EU se na více nezmůžou a když někdo přichází s opravdu realistickými návrhy, schytá kritiku a označení radikála, jako tomu bylo právě v případě zemí V4 nebo Maďarska. Domnívám se ale, že jedinou cestou, jak toto zvrátit, je nenechat se zastrašit, trvat na svém, říkat věci otevřeně. Jako jeden ze zákonodárců se tímto přístupem řídím. Budu tak činit i nadále a děkuji Vám za podněty, které v této své úloze rád využiji.

*Názor poslance: S většinou Vašich názorů i návrhů souhlasím. Uvědomuji si, že řečněním islamizaci nezastavíme. O Vašich návrzích jsem připravený diskutovat a hlavně hledat možnosti, jak je sdělit Sněmovně i veřejnosti. Oslovit veřejnost je ale dost obtížné. Mám velký problém dostat se do médií. Rozprava v PS na téma migrace dává většinou prostor jenom pro poslance s přednostními právy.

*Názor poslankyně: Děkuji za zaslaný text. S mnohými tvrzeními souhlasím, na některé mám i odlišný názor. Obdobně jako Vy považuji za chybu, že došlo k destabilizaci v některých zemích, svržení některých režimů. Nejsem ale zcela přesvědčena o tom, že by to bylo pouze vinou Západu. Faktorů, které tuto změny přinesly, bylo jistě víc (jen namátkou např. i rozvoj nových komunikačních technologií, které v převratech spadajících do vlny tzv. arabského jara sehrály významnou roli). Obdobně jako Vy jsem toho názoru, že právě tato destabilizace určitého prostoru dala do pohybu onu masu uprchlíků, kteří jsou nyní na cestě do Evropy.. Ať je to jakkoliv, je zřejmé, že nyní je nutné najít především řešení této situace…Uvádíte, že řešením má být směřování imigrantů pouze do zemí, které jsou tzv. “viníky exodu”. Neumím si představit, kdo konkrétně by rozhodoval o tom, kdo spadá mezi tyto viníky, kdo by určoval, jaký díl viny má ta která země. Nevím, jak bychom určili, za jaké období bychom tyto viníky hledali. Historie je soubor kauzalit, které na sebe navazují a každá akce vyvolává reakci, tedy vinu by bylo možné hledat velmi hluboko do minulosti, protože kořeny arabského jara, resp. událostí, které popisujete, jsou v dekolonizaci, a když půjdeme ještě dál, tak naopak v kolonizaci atd. atd. Opravdu se domnívám, že namísto hledání viníka bychom se měli zaměřit především na vyřešení migrační krize a zastavení této vlny. Netvrdím že se tak děje, mám pocit, že dosud byly řešeny jen důsledky v krátkodobé perspektivě. Na dlouhodobé řešení se stále bohužel čeká….

*K tomu poznámka autora apelu: Návrh na povinné přerozdělování nestačí jen neustále odmítat, to vůbec nic neřeší. Je třeba aby parlament projednal a případně pověřil vládu podáním žaloby k Evropskému soudnímu dvoru na určení povinných kvót jen pro viníky exodu. A nejenom to – 160000 mrtvých, převážně civilistů je víc než nezvratným argumentem pro obvinění z válečných zločinů. K tomu existuje poměrně rozsáhlá dokumentace, nejen v AI. Nebyl-li problém ustanovení jednoúčelového Soudu pro zločiny v bývalé Jugoslávii, neměl by být problém ustanovit obdobný Soud pro zločiny v Libyi. Nezaujme-li EU ke zločinům tehdejších vlád některých svých členů jednoznačně odmítavé stanovisko, bude její postoj srovnatelný s postojem Turecka ke genocidě Arménů. Potom jsou všechny apely k respektování evropských hodnot falešné a celé EU, včetně ČR zůstane před světem nedůvěryhodná. Stále častěji se objevuje otázka – chceme být v takovéto EU? A právě prvním podkladem pro nápravu a sebezpytování evropského společenství může jako první sloužit projekt „Rekonstrukce Libye“. Náklady spojené s uprchlickou vlnou i reparace, lze mezi viníky rozpočítat např. z tonáže 9000 t bomb svržených na 6,5 mil. Libyjců..

Názor europoslance: Jak sám nazíráte, je to věc velmi komplikovaná, a svádějící ke zjednodušením, a la krácení strukturálních fondů „nesolidárním“ zemím, stejně tak jako ovšem u nás se celá migrační otázka zjednodušila na boj o kvóty. Myslím ale, že faktický vývoj ukazuje, že skutečně efektivní řešení musí být společné, což bude sice otázka nějakých kompromisů, ale jako celek se to určitě vyplatí, věřím, že z této krize nakonec vyjdeme posíleni. Atentát v Bruselu ovšem posílí opět na nějakou dobu hnědé proroky jednoduchých řešení.

Názor europoslance, v podstatě charakterizující názory jeho kolegů z Europarlamentu, kteří na apel reagovali: Děkuji za to, jakou práci jste si se sepsáním Vašich názorů dal. Z tohoto důvodu jsem se s Vaším mailem také zevrubně seznámil. Ostatně, s některými poznámkami a hodnoceními souhlasím a dlouhodobě v EP prosazuji. Jiné však sdílet nemohu, ať už proto, že zastávám jiný názor, nebo že v tuto chvíli nejsem zastáncem jakýchkoliv kvót, nebo proto, že jsem zastáncem větší soudružnosti členských států EU, k čemuž polarizace na základě “kvót pro viníky exodu” prostě nepřispěje.

Názor poslance vládní strany: Děkuji za Váš názor. Na mých www-stránkách si můžete ověřit, že ho máme dosti shodný. Z mnoha objektivních ale hlavně i subjektivních důvodů Vám však nemohu slíbit, že se v nejbližších dnech vládní politika změní. Přestože populistických prohlášení z různých směrů můžete slyšet mnoho. I mně je to líto. S pozdravem a omluvou…

Podle mediálního vyjádření europoslance Zahradila vypukla 6.4.2016 uvnitř EU válka všech proti všem. A střední Evropa má být pasována do role náhradního uprchlického lágru“. Z ČR by prý mělo zaznít hlasité jednotné NE. Neexistuje-li ale jiný návrh je jakékoliv razantní odmítání k ničemu. Je nutné navrhnout smysluplné řešení i pro budoucnost celé Evropy a to v koordinaci nejméně se zeměmi V4. Podklady pro tuto naléhavou diskusi jsou součástí této rozsáhlé aktivity. Pan europoslanec, podobně jako jeho kolegové z řad KSČM, ČSSD i Svobodných, kteří na apel nijak nereagovali, mají možnost tuto diskusi v Europarlamentu společně otevřít.

===================================

S lítostí musím ale konstatovat, že k nejzávažnější problematice „Rekonstrukce Libye“ která je klíčovou pro budoucnost EU, se neodvážil vyslovit vůbec nikdo.. Přitom nejen fr. expremiér Jean-Pierre Raffarin /2002-5/ vidí jako jednu z cest. ze současné situace např ve vytvoření trilaterálního partnerství mezi EU, Čínou a Afrikou za účelem podpoření rozvojových projektů přímo v Africe, protože čím více bude svět v rovnováze, tím méně bude uprchlíků a migrantů. EU je podle něj dostatečně silná na to, aby jednala nezávisle a nepodléhala tlaku ze strany USA. Za určitou „berličku“ svědomí lze považovat pochybnosti, že současná humanitární krize vznikla pouze vinou Západu. Neměl by to prokázat právě nezávislý soud? Páni politici – není právě teď čas inicializovat brainstorming k tomuto tématu u nás doma, oslovit politiky států V4 a pokusit se vnést nové myšlenky do rozhodování impotentního vedení EU?

A ještě ohlasy čtenářů z článku publikovaného již 4.2.2016: Je snadné provolávat hesla a fráze, jenže musíte vědět, jak je uskutečnit a v první řadě, zda vůbec je to možné. Možná v jiné době a v jiném čase. Protože takhle jsou to nic, než fantasmagorie. *Ale článek není vůbec fantasmagorický, jak je autorem položena řečnická otázka. Naopak je velmi realistický. Fantasmagorie je to pro toho, kdo jen čte a nevnímá co čte. Jako celek je to vlastně “shrnutí” stavu a částečná vize možného řešení. Opravdu je dobré ty věci řešit na úrovni států V4, nikoliv EU, protože ta je neřešitelná. *Podle dalšího diskutéra je užitečné jít i do akcí na první pohled naprosto beznadějných. A brát jako významný úspěch už jen vyostřování a udržování diskuze. Věci neřešitelné se obvykle stávají řešitelnější, pokud nesejdou z očí a myslí, pokud je dost času k šíření informovanosti veřejnosti. Právě to potřebuje myšlenka předkládaná autorem Události budou pokračovat, a katastrofou by bylo spadnout do nich jako nevědomí, proto bezmocní. Autorovi držím palce. Bohužel těch kteří to chápou není zatím mnoho. *A jeden ohlas i ze Slovenska: „Hezký a pravdivý článek, autor mi hovoril z duše. „Nema ale asi zmysel pisat, ze ak nie je vola, veci sa nepohnu vpred“.

Souhlas – nesmí zůstat jen u tohoto prvního nakročení. K tomu mohou napomoci sami čtenáři věcnou a přesně cílenou diskusí a zejména důrazným ale distinguovaným apelem na otevření předmětné diskuse, nejlépe na dosud „leklé“ parlamentní kluby. Jejich e-mailové adresy jsou běžně k dispozici. Závěrem děkuji všem politikům, kteří dosud na apel reagovali, ať už jakýmkoliv způsobem, na rozdíl od těch trpně mlčících, které by otevření diskuse donutilo zaujmout stanovisko. Chápu, že to může být pro mnohé velké morální dilema i ve vztahu k jejich stranické disciplíně. Je to ale i doklad toho, že parlamentní diskuse na tato témata je dnes už možná. Navíc to může otevřít široký prostor pro řadu politologů a  „politologů“ a rozšířit angažovanost veřejnosti.