Radim Valenčík
3. 6. 2016 RadimValenčíkPíše
 
Ve čtvrtek 2. června se konala velmi zajímavá beseda vojnským analytikem Martinem Kollerem. 

Besedy v rámci tohoto diskusního fóra mají vždy komorní charakter, účastní se jich kolem 40 osob. O to více jsou nasyceny podnětnými myšlenkami. Tentokráte se výměna názorů stočila na otázku, jakou podobu má současná globální moc, kdo je jejím nositelem a kdo pouhým slouhou či poskokem, který je do své role vtlačen manipulací a vydíráním, jaké má tato moc záměry, čeho je schopna a pochopitelně i na to, jak jí čelit.

Úvodní slovo M. Kollera bylo zajímavé, ale výrazný průlom v názorech na současnou moc nepřineslo: Problém přelidnění a omezených zdrojů, např. a zejména vody umocněný průběhem 4. průmyslové revoluce, která vyřadí až 40 procent obyvatelstva z ekonomické využitelnosti. Monopol moci USA a jeho zneužívání s devastujícímu účinky na země, v nichž se pokouší zavést své pořádky apod. Změnu přinesly první otázky, v reakci na které se M. Koller mnohem otevřeněji vyjádřil k podstatě současného dění, podobně současné globální moci i tomu, co od ní lze očekávat. Pokusím se shrnout v bodech:

– Nejde o zájmy států, ale o způsob prosazování moci, která státy ovládá.

– Jednou z podob toho, jak jsou státy ovládány, je dosazování manipulovatelných a vydíretelných osob do vrcholové reprezentace (vidíme to jak v USA, tak v EU).

– Ani tzv. oligarchové nejsou nositeli reálné moci, ale pouze nastrčenými a manipulovanými figurkami.

– To je jeden z důvodů, proč současná reprezentace EU a její národní filiálky nejsou schopny hájit zájmy EU, ale tento původně nosný projekt pohřbívají,

 – Kultura, racionalita našeho civilizančího okruhu, uchované funkční zbytky institucionálního systému EU jsou jedním z hlavních nebezpečí pro současnou globální moc, protože se mohou stát nositeli nápravy degenerujícího systému.

 – Proto pokus likvidovat EU – a to jednak migrační válkou, ale i snahou dotlačit EU do přímé konfrontace s Ruskem i za použití jaderných zbraní, tak aby bylo definitivně zničeno to, z čeho by mohly povstat tradiční evropské hodnoty, schopnost reflexe společenského dění na bázi racionality v té podobě, v jaké se vyvinula v návaznosti na vědu, aby byly zničeny instituce schopné obnovit právní stát, funkční demokracii.

– Pro tento cíl jsou ti, co ovládají politiku USA (a prostřednictvím ní i vydíratelnou eureprezentaci – nejen politickou, ale i ekonomickou, zpravodajskou, finanční), ochotní obětovat třeba i americká města, která jsou zčásti také nositelem pro ně nebezpečených lidských hodnot založených na tradiční morálce a racionalitě.

– Otázkou je, jak se bránit, co dělat. Pokud má moc podobu něčeho, jako chobotnice, zda ji co nejvíce oslabit osekáváním chapadel, nebo mířit na její jádro, na srdce.

K tomu:

1. Uvádím svůj zjednodušený pohled na průběh diskuse, do které kvalifikovaně přispívali i další účastníci. Snažím se zvýraznit to, co bylo konsensuálně přijato jako nosné. Mohu se přitom dopustit určitých zkreslení daných svým pohledem na věc. (Myslím však, že podstatu toho, v čem diskuse dospěla dál, než obdobné, kterých jsem se dosud zúčastnil, jsem vystihnul poměrně věrně.)

2. Rovněž sdílím názor, že obavy z plné likvidace toho, co si představujeme pod pojmem “náš vyspělý svět” jako dědic vývoje racionality a s ní spojené morality (morality, která je spojena s úctou ke kritickému rozumu opřenému o vědu) a na základě toho historicky kultivovaný systém je tím, co má být zničeno. Proto je EU “první na ráně”, proto jsou současní nositelé moci ochotni bez skurpulí obětovat prakticky celou populaci EU. A to i včetně kolaborantů se současnou globální mocí. Situace je opravdu mnohem horší, než si dovedeme představit – a to právě proto, že systém globální moci včetně jeho jádra selhává, je v rozkladu a je schopen obětovat cokoli, jen aby té části světa, která je schopna kritické racionální reflexe společenského dění nedošlo, co se vlastně děje.

 3. Příklad s chobotnicí je inspirativní, ale ne zcela přesný. Nejde jen o chapadla a srdce. Jde spíše o Hydru, která je chapadla (struktury vydíratelných a manipulovaných osob) schopna snadno nahradit. Ale i její “srdce” je difusní, vzniklo přirozeně a nelze jej likvidovat přímým zásahem. Boj proti zlu současné moci musí vycházet z trpělivé, ale neodkladné snahy o pochopení toho, jak se současná globální moc vyvinula a jak probíhá její rozklad.

4. Proto znovu při této příležitosti připomenu svůj pohled: Zlo, které se spustilo, tu v dějnách bylo již vícekrát. Objevuje se vždy, když bohatnutí bohatých vede k cílené ekonomické segregaci. K takové segregaci, při které chtěji “naskočit” do vlaku společenského vzestupu i ti, co jsou k tomu schopni a ochotni využít jakékoli prostředky ve smyslu porušování obecně přijatých zásad (toho, co má podobu zákonů, základních norem lidské morality). Systém se zvrhne ve chvíli, kdy struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad proniknou do institucí, které mají před touto zhoubnou chorobou společnost chránit. Dříve nebo později se pak rozehrává komplex her TITANIC, ve kterém se řeší otázka, koho a jak obětovat, aby se “vyvolení” (ti, co devastaci společenského systému rozehráli) zachránili.

5. A stručná odpověď na otázku: “Co dělat?” – Více takových besed. První, co je nutné – musíme si bez jakýchkoli iluzí vyjasnit, kam až současná degenerace došlo. Mé zkušenosti říkají, že jsme většinou stále ještě o několik kroků zpět za pochopením podstaty zla, kterému čelíme. Naše snahy efektivně se bránit se proto míjejí cílem. A ještě něco. O tom, s jakým zlem máme co do činění, si uděláme nejlépe představu tehdy, když kromě kritiky stavu budeme tlačit na pozitivní řešení problémů. Ve způsobu odmítaní toho, co by šlo dělat a co je potřebné dělat, se totiž současné zlo vyjevuje nejztřeleněji.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3493-beseda-s-kollerem-o-globalni-moci.html