Ivan David
6. 6. 2016
Právě sleduji v ČT pozoruhodnou diskuzi (HydeparkCT24) o projektovaném rychlovlaku. Prý z Drážďan do Prahy a pak z Prahy do Brna a dále do Břeclavi. Moc krásné!
“Kolik to bude stát?”, ptají se samozřejmě diváci a to nejenom ti, kteří posílají své otázky do vysílání. Host vysílání Pavel Surý (generální ředitel Správy železniční dopravní cesty) se vykrucuje. Cenu neřekne, připouští řád stamiliónů na jeden km, snad 600 miliónů. Expert v TV pan Novotný konstatuje, že rychlodráhy ve Francii stojí asi 220 miliónů za km, v Japonsku 230 miliónů.
Jaká bude návratnost, klade logickou otázku diváka paní redaktorka. Pan Surý se vykrucuje než dospívá k pěkné formulaci, že se musíme rozhodnout, jestli budeme patřit do “klubu zemí, které mají rychlodráhy”. Paní redaktorka se nenechá odbýt a opakuje znova svoji otázku. Pan generální přiznává, že to není ještě úplně spočítané….
Podnikatel v dopravě pan Jančura argumentuje, že se nemá smysl přínos přepočítávat na peníze, že důležitý je “zejména společenský přínos”. Asi má na mysli přínos pro jeho společnost, která provozuje jen nejvýnosnější trati. Na to jsme zvyklí – privatizace zisků a znárodňování dluhů.
Padla otázka na celkové náklady, pan Surý zmínil částku 500 miliard – včetně vozového parku. Pak by bylo třeba získat prostředky z “evropských fondů”. To je skvělé, vynikající kšeft pro zahraniční dodavatele. “Evropské fondy” jsou peníze z našich daní, do kterých drobet přidá Brusel a současně stanoví podmínky, na co smí být použity.
Jako člen vlády jsem se značně divil, když jsem se seznámil s některými projekty schválenými předchozími pravicovými vládami (tehdy, v minulém století) ještě existovaly rozdíly mezi pravicí a levicí). Projekty byly projednány a pak schváleny ministerskými experty a pak vládou. Zřejmě je kromě autorů nikdo nečetl. Studie o návratnosti vycházely z nesmyslných předpokladů. Prostě byly zfalšovány… Projekty doběhly až do smutného konce. Nebyly ztrátové. Aspoň ne pro ty, kteří na nich vydělali.
Připravuje se zřejmě další skvělý projekt rozsahem srovnatelný například s “fotovoltaikou”.
Máme mezi sebou množství gaunerů na místech, kde se rozhoduje. Působí nám obrovské škody. Nebojme se je označovat jako nepřátele. Vzhledem k obrovským škodám, které působí, a s ohledem na tresty pro běžné zloděje, by bylo přiměřeným trestem “zastřelení za úsvitu”. A to jsem humanista.
Oni však dožijí v přepychu. Takový je u nás trest pro největší zemské škůdce.
