Uprchlíci, o nichž se mlčí

Avatar
Původní autoři

Emran Feroz
15.6.2016

Na útěku či v exilu je minimálně desetina Afghánců
Pozornost světové veřejnosti je upřena hlavně k těm, kdo migrují do Evropy. Ti, komu se to daří jen uvnitř vlastních zemí, však vesměs zůstávají nepovšimnuti, píše německýalternativní zdroj.

Jako zvlášť drastický příklad uvádí Afghánistán. I ten sice spousta lidí opouští, mnohonásobně víc jich však na tu šanci nedosáhne a zoufale hledá útočiště v jiných regionech vlastní země. V rozsahu, nemajícím srovnání v celých jejích dějinách.

„Poslední zpráva Amnesty International kritizuje v tomto směru nečinnost afghánské vlády i mezinárodního společenství.“ A uvádí, že „počet vnitrozemských uprchlíků se zdvojnásobil jen za poslední tři roky“, přičemž „situace přinejmenším 1,2 miliónu z nich je katastrofální“.

Také mnohé lidskoprávní organizace se shodují, že jejich problémy jsou ještě nepoměrně vážnější než těch, kteří jsou již na cestě do Evropy. „Afghánci představují po Syřanech i nadále druhou největší uprchlickou skupinu na světě. Asi desetina afghánského obyvatelstva je na útěku či žije v exilu.“

Spousta dalších byla vyhnána z domovů jen v průběhu posledních týdnů a měsíců. „Podle OSN uprchlo před boji jen za prvé čtyři měsíce tohoto roku přes 37.000 rodin. Při průměrné velikosti rodiny, čítající sedm osob, je to asi 260.000 lidí. Souvisí to hlavně s rozšiřováním zóny válečných operací po celé zemi. Afghánská armáda a Talibánsvádějí stále prudší boje. Lidem ztěžují život i nová uskupení IS a dodnes i pravidelné nálety sil NATO. Podle Amnesty International je tak vyhnáno z domovů v průměru na tisíc lidí denně.“

„Válka v Afghánistánu probíhá hlavně ve venkovských regionech, a vyhnanci tak často míří do měst typu Kábulu, kde patří k nejchudším z chudých a žijí ve zchátralých obydlích. V těchto chýších, přibývajících den co den, panují katastrofální hygienické podmínky. Jsou tak i živnou půdou různých chorob a  epidemií.“

„Situace afghánských vnitrozemských uprchlíků je zároveň ilustrací panující nerovnosti. Obrazy dětí uprchlíků, které denně žebrají poblíž pompézních vil a svatebních síní či míří za nejtěžší prací, aby i ony živily své rodiny, dnes patří i k tváři Kábulu. A zatímco mnoho zdejších lidí – stále se totiž válčí i v hlavním městě – už balí a hodlá prchnout do zahraničí, s válečnými uprchlíky z provincií se zachází jako s lidmi druhé kategorie, vystavenými diskriminaci.“

Sílící vlnu „vnitrozemských uprchlíků provází i vzestup válečných obětí. Podle OSN bylo v roce 2015 v Hindúkušizabito nebo zraněno přes 11.000 civilistů – nejvíc od roku 2009, kdy se jejich počet eviduje. Nově je k dispozici i zpráva OSN za 1. čtvrtletí 2016. Podle ní bylo jen v tomto období zaznamenáno 1.900 civilních obětí.“

OSN z toho viní hlavně Talibán a ostatní vzbouřenecká uskupení. Mají na svědomí 60% civilních obětí, třikrát víc než vládní ozbrojené síly. Od jisté doby však na civilních obětech roste i jejich podíl.

Výroční zprávy OSN, připomíná německý zdroj, přitom vyvolávají i kritiku, že řadu civilních obětí pomíjejí. Podle těch, kdo je sestavují, se sice každý případ ověřuje minimálně ze tří zdrojů. Tam, kde se v Afghánistánu válčí, však svědectví novinářů i aktivistů boje za lidská práva zpravidla chybí.

Notný díl pravdy mnohdy dluží i mediální zpravodajství. |Na to, že statistiky civilních obětí jsou často značně neúplné, upozornil nedávno i britský deník Guardian.

„Letitá válka v Afghánistánu doléhá mimořádně tvrdě právě na vnitrozemské uprchlíky. Představují nejnižší společenskou vrstvu, oscilující mezi bojovými liniemi, která je na ráně jako první. Na rozdíl od jinak situované populace, hlavně nevelkých středních vrstev a zámožných elit, si útěk do západních států dovolit nemohou. Jejich chudoba, bijící do očí, je se životem těch, kdo si užívají rozmařilého luxusu, v příkrém kontrastu. Díky vládnoucí ignoranci se na tom ovšem v blízké budoucnosti cokoli změní jen sotva.“