Valerij Usačov
8. 10. 2016
…Haag je celý komplet soudů: rozhodčí, trestní, arbitrážní… Na ně se obracejí, oni soudí, všichni by měli být spokojení. Rozhodnutí tohoto soudu jsou však často zkreslená, ne-li přímo na zakázku. Prehistorie tohoto kroku (ukončení spolupráce) začala již v roce 1999, kdy letouny NATO smetly pod falešnou záminkou Jugoslávii z povrchu země. Záminkou byly etnické čistky, masakry mezi muslimy a křesťany. Mezinárodní tribunál, který potom proběhl, odsoudil mnohé politiky a vojenské činitele za zločiny proti lidskosti k různým trestům. Někteří zemřeli ve vězení.
Seriózní, hmatatelné důkazy o vině nebyly předloženy, a o masakru v Srebrenici doposud pokračují diskuse, zda vůbec byl. Tehdy se objevily první úvahy o kompetentnosti tohoto orgánu …
Nehorázným případem byla i “záležitost Jukosu”. Celý svět se postavil na obranu nešťastného Chodorkovského a Lebeděva, i když důkazy o jejich vině byl železobetonové. U stejného trestního soudu byl posuzován i “případ Litviněnka”, kde (když to vezmeme bez škrtů) bylo oznámeno, že ho Putin zabil osobně. Nebo na jeho objednávku, to je nepodstatné.
Soud přijal žalobu Ukrajiny proti RF v souvislosti s Krymem, Donbasem, monopolem Gazpromu, financováním terorismu a dalších 100500 papírků, dále nazývaných “žaloby”.
Ale z nějakého důvodu bylo odmítnuto “případ Majdanu” v Haagu projednávat. Vždyť v dokumentech, předložených soudu, byla uváděna vina Kyjeva za smrt “nebeské setniny”, vina Kyjeva na silovém potlačování protestů na Ukrajině. No ano, Berkutovcům byly přece odebrány zbraně, jaké násilné potlačení, co si myslíte?
“Soud” nepřijal (již v uvozovkách, jinak nemůžu) oznámení o zločinech proti lidskosti na Donbasu. Důvod zamítnutí: nespadá do naší jurisdikce. Avšak Ukrajina podepsala Římský statut, měla povinnost to ratifikovat. Bez tohoto se do EU nepřijímá.
Jestliže uznala jurisdikci Mezinárodního trestního soudu k událostem po 20. 4. 2014. Tak pročpak to bylo odmítnuto? Washington řekl “ne”? …
Současně začala tato parodie soudu vyšetřovat všechny stejné “zločiny proti lidskosti” v Jižní Osetii. Budou zkoumány trestné činy našich mírových sil a osetinských separatistických kompliců. Případ ještě běží, ale verdikt autor oznámí v předstihu: Rusko nese vinu na genocidě civilního obyvatelstva. Ani údery Gradů na spící Cchinval, ani gruzínské tanky v ulicích města, ani americké granáty do sklepních oken, ani černošští instruktoři, ani ukrajinské systémy PVO … Pouze zločiny Osetinců a Rusů.
Hned se vybavuje vysílání FoxNews, kdy moderátor přerušil vystoupení Amandy Kokojevoj a její příbuzné, jen co zaznělo, že Gruzínci je ostřelovali, ale Rusové zachránili.
Před deseti měsíci vyšel dekret prezidenta Ruské federace, který umožňuje, aby Ústavní soud ignoroval všechna rozhodnutí ESLP zcela nebo zčásti. Strasbourg (centrála ESLP) se k žalobám vůči Rusku vždy vyznačoval zaujatostí a politizací stejně, jako tomu bylo i u soudu v Haagu. Takže teď se rozloučíme i s Holanďany.
Mezitím Velká Británie zahájila kampaň na vyjmutí svých vojáků z pod platnosti úmluvy o lidských právech a (zatím to oficiálně potvrzeno není) Ženevské úmluvy z roku 1949. Pokud se to podaří protlačit, budou mít britští vojáci právo zabíjet, rabovat, znásilňovat třebas vojáky, třebas civilisty. To platí jak pro minulé trestné činy (jichž je mnoho, všechny dokázané, soudy jsou zaplaveny žalobami), platí to i pro budoucí trestné činy.
Theresa May, nová premiérka, přímo protlačuje tuto fintu. Nemyslí na jedno: vždyť samotní vojáci mohou být také odedneška zabiti, znásilněni mopem a tak dále. A postěžovat si nemohou, “díky” premiérce. Je to dvousečná zbraň, obecně.
Ale autor je přesvědčen, že pokud například v Sýrii naši vojáci chytnou britského špiona na letecké základně a namlátí mu, Haagský “soud” vyřkne obviňující verdikt vůči Ruské federaci jako celku.
Takový “soud” Rusko neuznává. Vytvoříme podobný v rámci ATR, ODKB, BRICS, copak máme málo mezinárodních organizací, které nejsou závislé na jistých zámořských “partnerech”?
PS: Válečné zločiny Američanů ve Vietnamu nebyly v Haagu nikdy souzeny …
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
