Horáčkovo svérázné přirovnání odporu k imigraci, k odporu proti dešti, by většinu nás mělo důrazně varovat…


Luděk Prokop
7. 11. 2016
Internetový portál Seznam.cz je čím dále více naplňován až přeplňován Michalem Horáčkem. Není divu v našem mediálním prostředí. Jde přeci o horkého prezidentského protikandidáta proti současnému prezidentovi, který je těm, kdo vládnou nad médii u nás působícími, břevnem v oku. Žel, čím více Horáčka, tím více pochopitelných obav z možnosti jeho zastupování státu v roli prezidenta. Obavy narůstají a jsou umocňovány, téměř každým jeho projevem.


Jeho svérázné přirovnání odporu k imigraci, k odporu proti dešti, by většinu nás mělo důrazně varovat. Z řady videí zachycujících srocování davů imigrantů, ničících okolí včetně demolice aut, z rostoucích počtů vznikajících nepřístupných zón (No go zón), nepřístupných pro domácí obyvatele, nepřístupných pro úředníky i pro policii, i z mnoha dalších jevů provázejících imigraci, vzhledem k násilí nejen proti ženám, vzhledem k nárůstu teroristických útoků, lze bez nadsázky zaměnit přirovnání k dešti, kdy déšť zavlaží vsakující půdu, za přirovnání k průtrži, k přívalovým dešťům končícím povodněmi, záplavami ničícím vše, co jim je v cestě. Stavění protipovodňových bariér a protipovodňová opatření jsou tedy nezbytná. Neméně, stejně tak jsou nezbytná i opatření proti imigraci.

Důvod, proč Michal Horáček změnil svá předsevzetí „nejít do politiky“, vysvětluje následovně: „V posledních letech začínám mít obavu, že začíná být ohroženo naše zakotvení v euroatlantických strukturách, to znamená v Evropské unii a zejména v Severoatlantickém paktu, tedy ve strukturách, které garantují liberální demokracii a vůbec naši národní existenci. Pokud to bude v mých silách, tak bych chtěl přispět k tomu, aby toto ohrožení pominulo.“ Každý, kdo chce život v míru, může sám posoudit, nakolik je takové sdělení více či méně podobně hrozivé, jako sdělení o imigrantech a dešti.

Pevnější zakotvení v EU, znamená ještě vyšší poslušnost k diktátu z Bruselu, k imigrantským kótám a k množství byrokratických, často absurdních nařízení a výnosů.

Naše zakotvení v Severoatlantickém paktu: Severoatlantický pakt – NATO, je nikoli obranný ale útočný, rozpínající se agresivní pakt, válčící v řadě cizích zemí, pakt, který již řadu zemí zdevastoval a pod lživými, falešnými záminkami humanitárně bombardoval, včetně humanitárního zabíjení a mrzačení dětí. Je to, dle vyjádření lékaře s významným postavením ve zdravotních jednotkách NATO, pplk. Obrtela, zločinecká organizace, což plně agresivní aktivity s humanitárním bombardováním potvrzují a dotvrzují.

K výše uvedenému snad není zapotřebí cokoli dodávat. Snad jen podiv nad tím, že opatrný Michal Horáček vybízející k povstání toho nejlepšího v nás, co v nás je, k povstání nikoli proti něčemu – ale jen k povstání pro „něco“, že Michal Horáček, opatrně kandidující nikoli proti někomu ale zase jen pro ono něco, lze dodat jen podiv nad tím, že se nám začne takhle odkopávat ve věci, co vlastně konkrétně to jeho „ono“ – co znamená.

Jak vidno výše, činí tak srdnatě a hned v záležitostech nejvíce kontroverzních. V záležitosti imigrace a v záležitosti související s otázkou zachování míru, úzce související s „výrobou“ našeho jednoho jediného společného nepřítele – Ruska. Zdali to má být směřováno k voličům, nebo k okruhu pražské a brněnské kavárny s podporou ze zahraničí, není příliš složitou otázkou. Prostě tam i tam.

Neumím si představit, že to nejlepší co je v nás, má podporovat zakotvení v NATO, podobně jako podpořilo bombardování v bývalé Jugoslávii, podobně, jako nazvalo bombardování s mrzačením a zabíjením dětí – bombardováním humanitárním.