Lubomír Man
18. 11. 2016
Jen na pár vteřin (protože déle se to vydržet nedalo), jsem sledoval pořad Reportéři ČT. Vedoucí pořadu v něm právě vyjadřoval starost, jestli se novému americkému prezidentovi Trumpovi podaří, či nepodaří sjednotit americký národ. Vyhlížel být tím problémem celý utrápený – a první myšlenka, která mě při pohledu na něj napadla, byla – že jeho starosti bych si přál mít.
A myšlenka druhá, která z té první logicky vyskočila, byla tato: Propánakrále, co tihle všichni pomatenci, co jich teď ve sdělovacích prostředcích je jak blech v pytli a žádní jiní se tam vyskytovat nesmí, s tou jednotou pořád mají? Vždyť jednotu národa, pokud si dobře vzpomínám, vyžadovaly vždycky jen režimy diktátorské. Fašista Mussolini, nacista Hitler atd., ale demokracie se přece honosily čímsi přesně opačným. Nikoliv názorem jednotným a totalitním, ale celou paletou názorů od extrémně pravicových až k extrémně levicovým.
Pro možnost tyto široce rozrůzněné názory vyslovovat a prosazovat byly přece též vyvořeny politické strany – a zase od nejzasší levice až k nejzasší pravici – takže co, probohaživého, vy, náhle se zjevivší vyžadovatelé jednoty národa, brebtáte v poslední době a od rána do večera, že jen jednoty národa je nám třeba, a běda těm, kteří tu jednotu narušují? Vždyť celý politický život demokracií spočívá nikoliv na jednotě názorů, ale na jejich mnohosti. A jedině volná soutěž těchto mnohých názorů umožňuje uplatnit demokraciím názory s nejširší podporou, a většinou tedy i ty nejrozumnější
Jistě, ve válce a v mimořádně nebezpečných situacích je nutné, aby se národ sjednotil a čelil vzniklému nebezpečí, ale dnes přece taková situace není. Takže o co vám, páni, co v poslední době projevujete tak dojemnou starost nejen o jednotu amerického národa, ale hlavně o jednotu národa českého, vlastně jde? Nevypůjčili jste si – čistě jen náhodou – tu „jednotu“ jako slovo příjemně znějící, jenom proto, abyste s ním mohli politické nepřátele tlouct tvrdě do hlav?
Špatný nápad to nakonec není. Vy si vytyčíte svůj cíl, úkol atd., a kdo se proti tomu cíli a úkolu postaví, označíte za bořitele jednoty národa. Spřízněná média se k vám masově přidají (jinak to u nás dnes nefunguje), a máte už nepřítele přehledně označeného, do kterého můžete zahájit palbu.
Možná uspějete, váš rival možná padne, ale vy svým falešným vzýváním jednoty národa v době míru dokážete, že o obsahu a smyslu demokracie nemáte ani páru. A že ve skutečnosti a pod převlekem velkohubých demokratů nejste nikým jiným, než prachobyčejnými fašisty.
