Zemřel El comandante Fidel Castro; napřed miláček Američanů, aby se poté, kdy zlikvidoval amerického mafiána Batistu, stal nenáviděným soudruhem bachařem Kuby…

Břetislav Olšer
28. 11. 2016    Rukojmí
Ve věku 90 let zemřel vůdce kubánské revoluce a dlouholetý prezident Fidel Castro, který kvůli svému zdravotnímu stavu před dvěma roky definitivně odstoupil z politického života Kuby, žezlo převzal jeho bratr Raul… Je mi smutno, moje prožitky z perly Antil jsou nezapomenutelné; byli jsme s Fidelem stejná krevní skupina, byť jsem paradoxně právě pobýval jako antikomunista na komunistické Kubě, prožíval jsem znovu své mládí na mém rodném Valašsku.


Přestože jsem žil v 60. letech v katolické rodině vesnického učitele persekvované komunisty, bylo to úžasné dětství, protože jsme sice žili v šestičlenné rodině skromně, ale svorně pospolu; s tátou u lopaty, bez televize a teplé vody, měl jsem jen Bečvu a Kubánci moře. S Fidelem nás spojovala nejen víra a nenávist vůči mamonářství a brutalitě mocipánů vůči běžným lidem; ta svévole mocných byla na jedné i na druhé straně, na mé i na Castrově. On proti mafiánu Batistovi, my zase proti zkorumpovanému Novotnému….

Raúl Castro ohlásil úmrtí svého bratra Fidela Castra ve státní televizi, kde se objevil v olivové vojenské uniformě. “Dnes ve 22:29 zemřel vrchní velitel kubánské revoluce Fidel Castro Ruz. Vždy kupředu, k vítězství,” prohlásil současný nejvyšší kubánský představitel. Fidel Castro vládl Kubě téměř půlstoletí, byl “garantem důstojnosti a nezávislosti Kuby”.

Prostě odešel na věčnost “El comandante”, jenž si Kubánce získal nejen bojem proti imperialismu, ale hlavně heslem “Vlast nebo smrt!”, posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25procentní negramotnosti. Byl 1. leden 1983 a Náměstí Revoluce u památníku Jose Mártiho v Havaně praskalo ve švech; asi milion Kubánců sledovalo tradiční projev Fidela Castra. Byl velmi emotivní a trval tradičně několik hodin; Kubánci prchali přes moře na Floridu a to vůdce rozčílilo; napřed ukázal na ženy:


” Vy jste byly za Batisty děvky, teď máte díky revoluci slušnou práci a stejně chcete do Ameriky. Já se na to můžu vys.at…” řekl a odcházel, dav ale křičet: “Fidel, Fidel…” Tak se vůdce otráveně vrátil a pro změnu nadával mužům, že byli otroky… Celá situace se opakovala… Nadávky, odchod Castra a jeho teatrální návrat a znovu…

Můj průvodce Oriol byl pyšný, že Kuba byla vždy v centru globálního dění – žil zde přece Ernest Hemingway, který dostal Nobelovu cenu za literaturu za román “Stařec a moře” o kubánském rybáři, sovětské rakety na ostrově způsobily, že USA musely stáhnout své atomové hlavice z Turecka, v Zátoce sviní, na Playa Giron – Bahía de Cochinos – v provincii Matanzas, zase dali Castrovi partyzáni za vyučenou hordám žoldáků z Floridy a kubánští lékaři zvládají nejlépe dětské choroby a HIV…

Dnes dětská úmrtnost navzdory takřka šedesátiletém embargu Spojených států dosahuje na Kubě kolem šesti promile, desetkrát míň než za Batisty, čímž je rovněž nižší než v USA… a to Oriol ještě netušil, že Kubu navštíví 8. dubna 2012 papež Benedikt XVI… Ptal jsem se i já; v roce 1958 Fidelovi partyzáni získali fotodokumentaci z americké vojenské základny Guantánamo z nakládání amerických napalmových pum do Batistových bombardérů, které nemilosrdně vypalovaly vesnice v oblasti ovládané povstalci. Fotografie, které předali revolucionáři sdělovacím prostředkům v USA, měly velkou odezvu na veřejném mínění, které se stavělo stále negativněji vůči činnosti stávajícího kubánského prezidenta a vlády.


Kubánské omladina se může spolehnout na současně nejlepší zdravotní péči… Snímek Břetislav Olšer

Pak 27. června přepadli partyzáni několik autobusů převážejících americké důstojníky ze základny do Santiaga; zajatcům přímo ukázali některé napalmem zcela zničené vesnice. Zajatí vojáci se obrátili dopisem na amerického konzula na Kubě s žádostí o zastavení ničivého bombardování. Americký konzul Wolam a velvyslanec USA v Havaně A. T. Smith vyjednali jeho přerušení, což umožnilo povstalcům přeskupit svoje vojska a ubránit Sierru Maestro.

Je to už přes půl století zažitá lež, že vztahy obou zemí se výrazně zhoršily poté, co se v roce 1959 na Kubě moci chopili komunisté vedení Fidelem Castrem a začali tam budovat takzvaný karibský socialismus. Ten zahrnoval i zestátnění zahraničních společností, včetně řady amerických. Fidel Castro však nebyl komunistou, tím se stal až za šest let v roce 1965. resp. když 2. října 1965 byla založena Komunistická strana Kuby, v jejímž čele stál jako prezident, předseda vlády a vrchní velitel armády Fidel Castro Ruz až do 19. února 2008.

Po absolvování katolické střední školy v Havaně (Colegio de Belen) studoval Fidel pak jako syn kubánského plantážníka Ángela Castra y Argiz, úspěšného podnikatele s cukrovou třtinou, práva na Havanské univerzitě (1945-50) – za studií se aktivně účastnil studentského hnutí, organizujícího protivládní demonstrace, byl členem Ortodoxní strany kubánského lidu. Jeho cílem bylo obnovení ústavy z roku 1940, rozdělení části půdy mezi drobné zemědělce, získání podílu na zisku podniků pro dělníky, rolníky a ostatní zaměstnance a dále zabavení korupcí získaného majetku.


Jak jsem lovil na Kubě…

Již v březnu 1957 k sobě povstalci pozvali reportéra prestižního amerického deníku The New York Times Herberta Mattewse. Ten s Castrem udělal interview a zároveň podlehl romantickému kouzlu partyzánů. Do novin tehdy napsal: “Síla osobnosti, která z Castra vyzařuje, je neodolatelná. Je nemožné si nevšimnout, jak ho jeho muži obdivují a zbožňují. (…) Když jsem se zaposlouchal do vyprávění, jak po vylodění dával dohromady roztříštěné zbytky invazní armády, jak získával zbraně a zásoby a jak zahájil první z dlouhé řady útoků partyzánské války, zmocnil se mne dojem, že je nepřemožitelný…”

Obliba Fidela Castra byla čím dál větší, a zatímco si ve východokubánských horách Sierra Maestra podávali dveře další novináři, partyzány začali oslavovat i vlivní evropští intelektuálové. Západní svět v čele s USA Fidel Castro doslova pobláznil… A pak to začalo; 8. ledna 1959 přijel do Havany tehdy 33letý jako vůdce partyzánů. Bylo to v době, kdy sdělovací prostředky USA povstání na Kubě hodnotily velmi pozitivně. V první vládě, která vznikla 5. ledna 1959 ale nebyl Fidel Castro; předsedou nové kubánské vlády se stal opoziční právník Miro Cardone a do vlády jmenoval především členy umírněného Hnutí 26. července.

Prezidentem se stal Manuel Urrutia Lléo, který se partyzánských bojů nezúčastnil. Byl však všeobecně známý a kladně hodnocený pro svoji soudní objektivitu z doby svého působení v období Batistovy diktatury. Do pěti dnů po svém ustavení byla tato první revoluční kubánská vláda uznána nejen všemi zeměmi Latinské Ameriky, ale rovněž USA, SRN, Velkou Británií, Španělskem a dalšími a dalšími zeměmi. Avšak zde bylo ještě Guantánamo.. Už víte, proč se Hemingway bratřil s Castrem a Kundera s komunisty?


Kdože to udělal z perly Antil brutální vězení, za jehož pronájem si navíc platí? V červenci 1903 byla totiž mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantánamo a Bahia Honda. Další vyděračství; tato dohoda neobsahuje z pozice síly přesný termín pro ukončení své platnosti. Spojené státy se pouze zavázaly platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích “po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody”.

V roce 1959, po vítězství kubánské revoluce, vyjádřil Fidel Castro ostrý nesouhlas s další existencí cizí základny na svém území. Raúl Castro se však dnes objímá s Obamou a všichni jsou rádi, jen mnohé mrazí, že kdykoli se do historie Kuby zapletou Spojené státy, je z toho napřed základna a později věznice Quantánamo, o tamním mučení už ví kdekdo… co když se na politické scéně objeví další Batista…? Kdo byl za kubánskou krizi aneb USA měly rakety v Turecku dřív…


Kuba měla mít potenciál vytvářet neomezené zisky v podnikatelském zájmu USA; do toho patřil počátkem 30. let 20. století i organizovaný zločin. Mafie kontrolovala herny, prostituci a obchod s drogami na pevnině USA i na Kubě, jež měla být její operační základnou. V té době byla Kuba pod vedením prezidenta Fulgencia Batisty, který měl těsné politické vazby na Washington a jeho nadnárodní společnosti, byl i komplicem organizovaného zločinu.

Z Kuby se stala stoka korupce a zločinu, hřištěm (obrazně řečeno) bohatých a slavných, zatímco většina obyčejných Kubánců žila v extrémní chudobě. Když byl Batista ještě náčelník štábu armády v hodnosti plukovníka, dohlížel na čistku pověřených důstojnických sborů, z nichž někteří byli nuceně penzionováni a někteří popraveni… http://www.rukojmi.cz/clanky/200-kdyz-usa-podporovaly-a-uznaly-nekomunistickou-kubanskou-revoluci-resp-jeji-novou-vladu-a-nechali-svrhnout-batistu-fidel-castro-se-stal-komunistou-az-v-roce-1965


Batista získal pomocí cenzury rovněž kontrolu nad sdělovacími prostředky. Také vytvořil protikomunistickou tajnou policii, aby umlčel veřejnost násilím, mučením a veřejnými popravami. Odhaduje se, že za Batistova režimu bylo zavražděno na 20 000 lidí s finanční a vojenskou podporou z Washingtonu.

Arthur M. Schlesinger Jr., americký spisovatel, historik, autor projevů a zvláštní asistent prezidenta Johna F. Kennedyho, který pracoval především na latinskoamerických problémech, analyzoval na prezidentovu žádost Batistovu Kubu a uvedl: „Korupce vlády, brutalita policie, lhostejnost režimu vůči potřebám lidu pro vzdělání, lékařskou péči, bydlení, sociální a ekonomickou spravedlnost jsou otevřenou pozvánkou k revoluci.“


Che Guevara…
Je nezbytné zde také zareagovat na směšné klišé o tom, že Fidel Castro sice “varuje před ničivou silou zbraní, přitom svět dovedl na pokraj jaderné katastrofy. Tímto psychopatických konstatováním čeští presstituti asi chtěli říct, že v říjnu 1962 vyvolalo období tzv. Karibské krize napřed rozmístění amerických raket v Turecku a až následný pokus o umístění sovětských raket na území Kubu. Kdože to málem přivedl svět k jadernému maléru? Fidel Castro, nebo J. F. Kennedy…? Už víte, proč se Hemingway bratřil s Castrem a Kundera s komunisty?

Předehra Karibské krize byla trošku jiná, než jak ji popisují presstituti; v říjnu 1959 byla totiž podepsána mezivládní dohoda USA s Tureckem o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Na podzim roku 1961 prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket; 15 raket bylo rozmístěno na 5 místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Rakety byly v operační pohotovosti od března 1962. Už předtím byly rakety Jupiter rozmístěné rovněž v Itálii a vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT.

První letka tří Jupiterů byla převedená pod správu tureckých leteckých sil koncem října. Američani však stále kontrolovali jejich jaderné hlavice. Skutečné rozmístění raket Jupiter v Turecku bylo tajné. Všechny byly odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o odstranění sovětských raket z Kuby. Oficiálně bylo odvezení raket po roce služby zdůvodněno jejich „zastaralostí“. Skutečný důvod stažení raket přiznali Američané až koncem 80. let 20. století, kdy zveřejnili pravdu…

Žádná Karibská krize by prostě nebyla, kdy byly na Kubu až v polovině léta 1962 dopraveny Chruščovem sovětské rakety. Od Kuby to bylo k americkému pobřeží 150 km. Přivezené rakety R 12 měly dolet 2000 kilometrů a po nich měly následovat rakety R 14 s doletem 4000 kilometrů. Další sovětské lodi, které též rakety přepravovaly, však zadržela americká vojenská námořní blokáda Kuby.

Žádná z raket ale nebyla nikdy opatřena jadernou hlavicí, dokonce ani ve chvílích maximálního vyhrocení krize. Washington přesto považoval rakety na Kubě za útočnou zbraň, ačkoli obdobné americké rakety byly v té době již rozmístěny v Turecku a Itálii a Sovětský svaz je „toleroval“. Je zajímavé, že zatímco byl SSSR vystaven v podstatě stejnému ohrožení již několik let, jakmile se USA dostaly do stejného postavení, byla z toho obrovská krize… Vojenské základny USA

(Brzy možná budou ruské rakety znovu na Kubě a už natrvalo…http://aeronet.cz/news/putin-se-rozhodl-vylozit-na-stul-kubanskou-kartu-ceka-nas-nova-karibska-krize/


Co ještě říct o Fidelu Castrovy? Na Kubě za Batisty působilo necelá desetina nynějších lékařů, zdravotních sester a pečovatelek. Bezplatná lékařská péče se na venkově vztahovala na necelých osm procent obyvatel, třetina z této populace trpěla parazitárními onemocněními a tuberkulózou. Dětská úmrtnost dosahovala 60 procent. A pak přišel k moci Fidel a podle hodnotících zpráv je kubánské zdravotnictví na lepší úrovni než zdravotnictví USA. Jen mezi lety 1958 a 1967 vzrostl příspěvek na podporu zdraví celkově osmkrát. Průměrná délka života vzrostla z 59 let v roce 1958 na 76 let v roce 2002 (u ženy na 78,2 let). v USA nemá dodnes zdravotní pojištění na 50 milionů občanů, tedy lidí, kteří nebyli nikdy u lékaře…

Zdravotnictví je na Kubě pro všechny občany bezplatné, nemocnice a polikliniky jsou k dispozici ve všech provinciích, přičemž na každých 169 obyvatel z více než 11 milionů, připadá jeden rodinný lékař (pro srovnání – v USA připadá na 1 lékaře 358 lidí, v Německu 268, ve Francii 330, v Anglii 610, v Kanadě 437, v Mexiku 538, v Chile 909). V Havaně jsem se seznámil s MUDr. Kantorkem, takže jsem měl fakta z první ruky. Že zdravotních sester zde působí přes 80 000. Dětská úmrtnost klesla ze 60 dětí z tisíce v roce 1959 na 10 z tisíce na konci 90 let…


Vaqueros z Guantánama… Snímek Břetislav Olšer

Mnohým žurnalistům asi nejde pod vousy působení Ernesta Hemingwaye na Kubě. To by museli po pravdě napsat, že Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji tohoto prvního z Američanů. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a Nobelovou cenou za literaturu oceněný jeho román „Starce a moře”; jeho hrdinou byl kubánský rybář jménem Santiágo alias Anselmo Hernández García z Cojimaru…

„Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…“ řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátil do Havany ze Španělska. Někdo na letišti pozvedl kubánskou vlajku, Hemingway vzal její cíp a políbil ho. Fotografové škemrali, aby to zopakoval. „Políbil jsem prapor z čistého srdce, ne jako na divadle!“ řekl a sklidil frenetický potlesk…

Inu, možná by bylo super dát k dobru všemi televizními diváky planety zhlédnutý okamžik, kdy v přímém přenosu v rámci průlomové populistické návštěvy prezidenta USA ostrova Kuby, její nový šéf Raúl Castro pevně chytil a odstrčil ruku Obamy, který ho chtěl farizejsky poplácat po rameni; Hrdý Kubánec tím řekl: “Táhni si na Playa Girón – Pláž sviní, kde jsme vašim žoldákům dali do držky. Chceš dělat gesta, tak si je dělej u vás v Americe, ale tady se drž ode mě dál, za těch šedesát roků vaši vyděračské ekonomické blokády jste pořád jen partička Batistových mafiánských poskoků…” http://zpravy.idnes.cz/mrtva-ruka-baracka-obamy-08d-/zahranicni.aspx?c=A160322_075957_zahranicni_jkk