Slavík rozvlnil českou žumpu

Jiří Paroubek
1.12.2016  Vaše věc

Pořad Český slavík je slavnostním vyhlášením ankety, která téměř nikoho nezajímá a ve které také téměř nikdo nehlasuje. Fakt, že v akci téměř nikdo nehlasuje, ukrývají organizátoři za skutečnost, že již nehovoří o počtu hlasů, které ten který zpěvák získal, ale počtu bodů – přičemž počet bodů, které zpěvák od hlasujícího obdrží, závisí na tom, na které místo ten který hlasující onoho zpěváka zařadí.

Nízký počet hlasujících a také forma hlasování umožňuje, aby se vysoko v této anketě umisťovali lidé, kteří by zřejmě nevyhráli ani „pěveckou“ show typu Caruso Show (blahé paměti), a už vůbec pak ne „vyšší ligu“ v podobě pořadu Rozjezdy pro hvězdy…Vyhlášení ankety však letos sledoval milion lidí. To zase není tak málo, a je to rozhodně více, než kolik lidí v anketě hlasuje.

Nízký počet hlasujících a to, že někteří zpěváci (velmi správně) vidí tuto akci jako výtečnou možnost k sebezviditelnění, která vzhledem k počtu hlasujících tyto zpěváky ani nebude moc stát, umožnily, aby se již po druhé za sebou mezi prvními třemi umístila kapela Ortel. A v kategorii zpěváci mezi prvními třemi frontman této kapely. Tomáš Ortel (vlastním jménem Tomáš Hnídek). Dotud není žádný vážný problém.

Co o nás říká Ortel

To, že od Ortelu, umístěného ve Slavíku do třetího místa, pocházela například hymna Dělnické strany nebo že Tomáš Ortel stál u zrodu také kapely Conflict 88 (která na své vzory ukazuje už názvem) ve světle ostatního vlastně ještě není tak hrozné. Přeci jen si musíme připomenout, že v anketě nehlasuje téměř nikdo a že hudebníci pochopitelně vědí, že je to dobrá cesta, jak se zviditelnit. Takže si pořád můžeme říkat, že úspěch Ortelu (a Ortela) vlastně o české společnosti příliš nevypovídá – a skoro by člověk jen řekl, že to vypovídá o ubohosti anket Český slavík…

O české společnosti ovšem bohužel jasně vypovídá to, že viditelnější než reakce nesouhlasné s pořadím, byly už loni souhlasné. (Předloni, kdy se Ortel umístil do desátého místa, se to celé tak nějak přešlo). A korunu tomu nasadilo to, co se stalo letos, když si zpěvák Radek Banga se svou manželkou dovolili při předávání cen Ortelu pískat a následně opustit sál. Banga k tomu uvedl: „Skupina Ortel přišla na pódium a na košilích měli tyto lebky. Na tom pódiu měli na košilích tyto lebky. Na tom pódiu stáli především proto, že je podpořili „obyčejní lidé“, kteří mají ještě tu drzost tvrdit, že jejich Ortel není rasistický a v žádném případě nepodporuje nacismus. Pak si přijde Ortel s umrlčími lebkami na košilích a dá celému národu tímto symbolem najevo, jakým směrem smýšlí. Jsem zarmoucen faktem, že tomuto projevování nacismu nejen přihlížel celý sál, ale většina dokonce tleskala.“

Chování R. Bangy je zcela pochopitelné a logické a z morálního hlediska nesporně správné. A je samozřejmě velmi smutné, že to musel být on, kdo se zvedl první a kdo začal pískat… Přesto však v mnoha lidech, vyvolal Bangův projev obrovský vztek, a také nebývalé pochopení pro Ortel a Ortela…

V rámci selektivní slepoty a v zapálení rádoby pro vlast (…), je nyní na internetu oblíbené porovnávání textů písní Bangy a Ortela – ovšem v rámci „objektivity“ internetem koluje například tato ukázka:

Většina lidí nezná ani Bangu, ani Ortela, a navíc ráda vidí dobro jasně bílé a zlo jasně černé, a tak se takovýmto pohádkám asi snadno věří. (bez ohledu na to, že to, co zpíval nebo nezpíval Banga, prostě není podstatné.) Absurdně komické na tom celém je, že zatímco Banga se za své více než 15 let staré vulgární texty po Slavíkovi omluvil. Po Ortelovi, jehož texty jsou často rasistické, xenofobní a homofobní, vysvětlení, natož pak omluvu, nikdo nechce.

Je však opravdu dobře hájit zpěváka, který například ve své písni „Sláva vítězům“ pěje: „Kdo vyhrává, stává se vůdcem a usedá na trůn! Sláva vítězům! Heil! Heil!“?

Nebo v písni Sionismus zpívá: „Probuďte se, válečníci v naší český zemi. Stražte hvězdu šesticípou, co chce zářit na nebi. Probuďte se, válečníci bílý Evropy, sražte konečně na kolena ty židovský psy.“

V písni „Čistej svět“ (!!!) náš vlastenec zpívá: „Lidi, vyjděte ze svých domů, pojďte se přidat k nám. Už bylo dost těch všivejch Romů, jejich mrav bude potrestán.“

V písni Gayparáda zase slyšíme: „Já to chápu, už to nemá grády, co je na tom, že jsem heterák. Přesto obuju si svoje glády a napochoduju si na ten Václavák.“

V písni Klan zpívá: „Ku Klux klan zničí negra navždy“.

A tak bychom bohužel mohli pokračovat citáty z „Ortelovy“ tvorby dále a dále a dále a dále až k písni Mešita, která se bohužel na chvíli stala celkem populární a oblíbenou…

Je třeba si uvědomit, že podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka je trestným činem. Nelze tedy čekat, že všichni „náckové“ budou na veřejnosti chodit oděni pouze ve vlajku Třetí říše a budou na potkání citovat z Mein Kampfu nebo Hitlerových projevů. I z citovaných úryvků citovaných písní je však ideologický směr, k němuž Ortel „inklinuje“ zcela jasný. Se svou novou kapelou Ortel (k té „nové éře“ patří píseň Gayparáda), sice poněkud ubral zcela jasných vyjádření a přidal více slov o vlasti a národu, ale to přeci na celé věci nic nemění.

Jestliže je výsledkem veřejné diskuse nad Slavíky to, že R. Banga je „cikánskej“ sprosťák, co by se měl omluvit za svou mladickou tvorbu a pak zalézt hodně hluboko do nory a tam mlčet a poslouchat texty Ortela, aby se naučil, jak se správně chovat, je to děsivé.

Nejde přece vůbec o to, co zpívá nebo zpíval Banga, ale pouze a jedině o to, co zpívá a zpíval Ortel. R. Banga nemluvil o tom, že on měl před patnácti lety lepší písničky než Ortel nebo Conflict 88, a že tedy teď má cenu přebírat místo Ortela on – jen si „dovolil“ nesouhlasit s tím, že v anketě slaví úspěch skupina a zpěvák, který hájí „hodnoty“ uvedené výše, a ještě se oblečou tak, aby hodnoty, které hájí, byly při přebírání cen vidět… (A pokud se tedy podíváme na to, co Banga zpíval – opravdu chceme žít ve společnosti, pro kterou je více nepřijatelné, že někdo bere drogy a souloží, než to, že někdo oslavuje zabíjení Černochů, „trestání“ Romů, vyzývá ke srážení „židovských“ psů a na homosexuály bere glády?)

Reakce české společnosti zcela jasně ukazují, jak silně ji ovládají rasismus a xenofobie – na tento fakt ukazuje i to, že se v plném sále musel zvednout romský zpěvák. Že to jako první nedokázal udělat nikdo jiný. A svědčí i o obrovském despektu, kterému jsou v české společnosti vystaveni Romové – proč se za Bangu velmi nahlas a viditelně okamžitě nepostavili také například představitelé židovských obcí či homosexuálové?

Vojtěch Dyk či Jiří Bartoška nedávno iniciovali Týdny občanského neklidu, aby upozornili na to, že „naše svobody jsou už delší dobu ohrožovány politickou mocí. Nejvyšší ústavní činitelé v dopise čtyř slibují oddanost Čínské republice. Čínská vláda povýšeně reaguje, že po slovech musí následovat činy. Tato hanba nás vrací do minulosti. K obratu na východ nemá vedení státu mandát.“ – a žádali „prezidenta, aby ustal v šíření hrubostí a omluvil se za ně“ a tak dále a tak dále.

Proč se teď neorganizují týdny neklidu, protože českou společnost zcela jasně ohrožuje rasismus? To by bylo, na rozdíl od zbytečného plivání na vládu a prezidenta, upozornění na skutečně a zcela zřetelně existující problém.

Země těžko může směřovat na Východ, protože tady prostě pro Českou republiku ani v nejmenším neexistuje alternativa k členství v EU a všichni to vědí. Česká republika se však zcela jasně propadá stále hlouběji do bahna xenofobie a rasismu – a pokud by na to umělci upozornili stejně hlasitě, jako nedávno vyzývali k neklidu, skutečně by se zasazovali o ochranu demokracie. K takovému kroku je však třeba jednak zdravého úsudku a jednak odvahy. Ani jedno z toho však „neklidní“ ve své většině evidentně nemají… (Bohužel je také otázkou, koho by ještě – po řadě pitomostí typu Týdny občanského neklidu – hlas umělců, upozorňujících společně s Bangou na problém, zajímal. Ale to je jiná věc.)

Pokud se podíváme na to, že kromě velebení Ortela jsou dalším velkým tématem rozebíraným po Slavíkovi šaty Charlottky Gottové (resp. jejich cena), nezbývá nám víc než smutně zakroutit hlavou.

Komunisty plošně nenávidíme a smějeme se projevu, ve kterém M. Jakeš hovořil o tom, jak je paní Zagorová hodná holka, ale už tři roky po sobě bere každý rok 600 tisíc… Sami dnes máme velké téma z toho, kolik stály šaty, ve kterých dcera Karla Gotta přebírala za tátu ocenění. Nechceme tu muslimy, protože jsou nenávistní – ale jsme spokojeni, když ceny oblíbenosti získávají nepříliš zakuklení náckové, a místo toho ve velkém sprostě nadáváme Romovi, který na to upozorní… Tohle vůbec není dobré…