vlk
20.1.2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Dnes v poledne končí úřadování 44. prezidenta Spojených států Barracka Obamy. Jakých bylo jeho 8 let v úřadu a s jakou bilancí odchází?
Včera jsem si na Parlamentních listech přečetl názor Libora Roučka, že Obama se zařadí k velkým americkým prezidentům, po bok Lincolna, Roosewelta nebo Regana. Zcela výjimečně to zdrojovat nebudu, protože tohle je hlavní sentence a zbytek není zajímavý.
Stejně jako nehodlám zdrojovat spousty textů, které s Obamou účtují formou hadru na podlahu.
Přiznávám, že ani jedno a ni druhé hodnocení mi nevyhovuje. Proto nabídnu vlastní.
Bude Obama v galerii velkých prezidentů? Odpovím netradičně – ano i ne. Ale o tom později. Zkusím svůj velmi nedokonalý facit z Obamova působení. Nedokonalý z mnoha důvodů. Především proto, že je příliš na dálku a že vnitroamerický rozměr Obamova prezidentství spíše fabuluji než tuším. Ale většina těch, co ho bilancují tady u nás a dokonce i v Evropě, na tom není o moc lépe. Mají sice třeba brilantní angličtinu, byli ve Spojených státech, jenže oni do závěrečné bilance člověka, co opustí Bílý dům, promítají svoje představy, jak to měl dělat. Zejména v těch oblastech, na které jsou oni citliví. Pokusím se takového pohledu vystříhat. A tam, kde to nebude možné, na tuhle explicitní možnou srážku hodnocení s realitou si ještě dovolím upozornit. Střet představy vlastní s životem.
Obama rozhodně není obyčejný člověk. Když jsem procházel jeho životopis, upoutala mne skutečnost že už před začátkem politické kariéry, v roce 1995 vydal knižní bestseller – autobiografi s názvem Sny mého potce. Příběhy rasy a dědictví /Dreams from My Father. A Story of Race and Inheritence/. Která v roce 2006, v mluvené verzi dostala dokonce cenu Grammy!!!
Řekl bych, že uvědomění si sebe sama byl start jeho politické kariery! Ta začala v roce 97, kdy se stal členem senátu státu Illinois. V roce 2004 pronikl na celostátní úroveň, když jako pátý černoch v historii získal mandát senátora Spojených států. Jeho následnou success Story a vítězné tažení do Bílého domu už pamatujeme všichni. Není to tak dávno.
Takže něco na tom chlapíkovi být muselo, protože kráčel od úspěchu k úspěchu. Až dosáhl toho absolutního – stal se prvním americkým černošským prezidentem. Tenhle primát už mu nikdo nikdy nevezme a všichni si ho budou kvůli tomuhle pamatovat a to bez ohledu, jaký postoj k jeho prezidentství měli. Tahle skutečnost ho prostě do té galerie velký prezidentů bezesporu řadí a v ní udrží. Ale zároveň to a si není to, proč mu tuto poctu přiznává Libor Rouček a podobní.
Barrack Obama se svým Yes We Can! /Ano my můžem!/ prorazil a porazil. Nejprve Clintonovou, následně Mc Caina.
Kdybych měl Obamu charakterizovat jednou větou, pak bych ho pojmenoval – člověk, který vzbudil nevídanou vlnu nadějí! A kdybych měl pro charakteristiku věty dvě, pak bych přidal -člověk, který ty naděje nikdy nemohl naplnit!
Mohutnost těch nadějí byla dokonce taková, že dostal Nobelovu cenu míru hned po svém zvolení. Aniž by cokoli v tom krátkém čase mezi nástupem do úřadu a laureátstvím vůbec mohl dokázat. Dovolím si poznámku – zajímalo by mne, co v soukromí o svém tehdejším rozhodnutí říkají členové výběrového výboru…
Svět je šokován výhrou Donalda Trumpa. Zvláštní je, že nebyl šokován už vítězstvím jeho předchůdce!!! Ačkoli je zjevné, že jde v podstatě o stejný případ – o protest nadkritické části voličů oproti systému a establismentu!!! Jen v případě Obamy šlo o vzpouru jiných voličských skupin než v Trunmpově. Ale vždycky to byla revolta z nespokojenosti a s touhou po změně. Zvláštní mi přijde, že revolta barevných Američanů, mladých, intelektuálů a sexuálních menšin je povolená a kvitována, zatímco vzpoura bílé Ameriky a zdevastované střední vrstvy odsouzení hodná! Ale tohle není dneska mým tématem. Zůstanu u konstatování, že Obama měl být tím, kdo nespokojeným se systémem přinese změnu. Navíc zásadní. Tudíž zásadní otázka zní – přinesl ji a pokud ano, jakou? Naplnil očekávání svých voličů?
Nejvíce úspěchů je mu přiznáváno v ekonomice. Takového Jana Macháčka jsem již na Kose citoval – Obama prý zachránil globální ekonomiku! A není s tímto názorem sám.
Pro mne jde o úsměvné tvrzení! Hodně úsměvné. Já si pod pojmem záchrana nepředstavuji zabránění totálního zhroucení, ale nápravu do stavu, kdy další absolutní kolaps systému přestane existovat jako hrozba. Podle mne Obama „jen“ zabránil tomu okamžitému sesypání. A následně nějaké opravdové řešení odsunul do budoucna. Aniž by bylo jasné, jestli náhodou jeho léčba nepovede k ještě většímu průšvihu než byl ten, který zdědil po Bushovi /přesněji řečeno – po Clintonovi/.
Krize 2008 opravdu nebyl žádný závidění hodný začátek. Obama ho, s pomocí FEDu přežil. Otázka je za jakou cenu. Myslím, že nejlepší odpověď dávají grafiky, které jsem přetáhl z ničeho menšího než Obama – Clinton Post, pardon – Washington Post:
Sami si promítněte Obamovo prezidentství 2009-2016 do následujících grafů:
Celkový veřejný dluh
Federální přebytek/ deficit
Deficit versus HDP země
Zadlužení země po dobu úřadování
Procentní změna velikosti veřejného dluhu
A přidám ještě jeden –
Roční přírůstky amerického HDP od roku 1950.
Myslím, že výše uvedené obrázky hovoří sami za sebe! Být Macháčkem a dalšími podobnými, velmi bych brzdil ve známkování Obamy jako ekonomicky úspěšného prezidenta! Z posledního grafu je zřejmé, že téměř každý z jeho předchůdců se musel popasovat s nějakou větší či menší krizí (přiznávám, že žádná nebyla tak velká jako ta Obamova), ale každý následně měl období prosperity, ke kterému se to Obamovo ani nepřiblížilo. A při tom je zjevné, že kromě ekonomických diletantů typu Regan a Bush ml. nikdo ani vzdáleně nezadlužil USA jako Barrack!
Takže finance a ekonomika – pro mne špatně a dvakrát špatně, když vezmu v úvahu steroidy kvantitativního uvolnění, které mi ze všeho nejvíc připomínají vymýtání čerta ďáblem, s nimiž bude mít svět v budoucnu možná dosud ani netušené problémy!
Mimochodem, kdyby byl Obama ekonomicky úspěšným prezidentem, nemohla Clintonová utrpět porážku, kterou zpečetil Trumpův triumf tzv. americkém rezavém pásu s tradičně demokratickými voliči!
Pojďme dál – Obamu dostali do Bílého baráku zejména barevné menšiny. Černoši si prostě řekli – dokážeme bratra dostat domů! A ve spojení s ostatními to klaplo. Dokonce 2x!
Naplnil jejich naděje?
Už bohužel dost pamatuji. A minimálně na dálku to vypadá, že od černošských protestů začátkem 60-tých let nebylo v USA takové rasové napětí a tolik rasově motivovaných nepokojů jako za Obamovy éry!!!
Takže to vypadá taky na hodně špatnou známku.
Někdo může namítnout a co Obama Care? Ok. Tohle asi bude největší přínos 44. prezidenta svým voličům. A vůbec si nejsem jistý, že Trump dělá dobře, když se snaží ji vyvrátit z kořenů.
Jenže ani Obama Care není úplně nezpochybnitelný úspěch. Její tvůrci počítali s tím, že se do programu zapojí 4o milionů Američanů. Výsledek je poloviční a náklady daleko nad plánovanými. Doporučuji všem propagandistickým blábolilům, kteří by rádi nahradili náš, prý nevyhovující systém zdravotního pojištění, komerčním, s poukazem na USA, aby si velmi všímali detailů Obama Care. Proč vůbec vznikla! Ale to už jsme zase někde jinde. Pojďme dál!
V úvodu jsem napsal, že čtenáře upozorním, až v bilancování přijde pasáž, kdy do hodnocení 44. prezidenta začnu promítat svoje vlastní představy a očekávání. To je právě nyní! Dostáváme se totiž k tomu, co Evropana Čecha /Slováka zajímá nejvíce ohledně amerického prezidenta nejvíce – americká zahraniční politika a její dopady na nás.
Obama slíbil ukončit angažmá země ve zděděných válkách, zrušit vězení na Guantanamu a restart vztahů s Ruskem. Nevím jak vy, ale já vidím závěreční účet jako tristní. Protože taková je odpověď na základní otázku – je svět po Obamovi bezpečnější než před ním? A přidám hned druhou, která s tím úzce souvisí, je Amerika po Obamovi silnější?
Odpovědi jsou jasné – obě zní jasně -NE a NE!
Nelze Obamovi upřít snahu, zejména v prvním volebním období své sliby naplnit. Guantanamo nejde tak úplně na jeho triko, v uskutečnění jeho záměru mu zabránil nepřátelsky naladěný Kongres, který mu na tu operaci neposkytl nutné finance.
Pokusil se o restart s Ruskem.A dodnes nemám jasno, proč se nepovedl. Nejsem totiž ochoten přijmout vysvětlení mainstreamové propagandy, že za to může zlotřilý Rusák, opilý představou obnovy sovětského imperia. Rusko! Například podporou Bushe v jeho afghánské operaci ukázalo mimořádně dobrou vůli! Osobně vidím tři momenty, kdy Obama prostě Rusy buď přímo podvedl, urazil nebo zahnal do kouta a jeden, kdy se cítil být Ruskem uražen a chtěl se pomstít.
Tím prvním byla Libye. Kdy Rusko a Čína umožnily přijetí rezoluce RB OSN č 1973, kterým OSN oprávnila členské státy k použití síly k ochraně civilního obyvatelstva, zejména prostřednictvím prosazení bezletové zony na Libyí. Jenže státy NATO, které si to vzaly za vlastní, místo bezletové zóny své letectvo zapojily do bojových operací a zničilo oficiální libyjskou armádu. Tohle si Rusko pamatovalo a pro budoucnost nemohlo nechat líbit. Podvod tohoto rozměru se neodpouští.
Ani osobní urážka se také neodpouští. A té se Obama dopustil svým chováním a velmi nešikovným prohlášením na adresu Putina, když jednal s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem. Prostě měl Putina za odbytou veličinu, která se už na post ruské jedničky nikdy nevrátí. Vrátil. Podle mne měl zoufalé špatné noty od zpravodajských služeb a poradců. Připojte si k tomu odhalení, že na summitu G8 byl Medveděvovi podstrčen napíchnutý mobil. Jak odhalil Snowden. O tom ještě bude důležitá zmínka za chvilku – pro tentokrát – ani osobní urážky se neodpouští.
Třetím momentem, který Rusové nikdy nemohli překousnout, připustit a do budoucna opomenout, je Ukrajina. Nemusím pro Kosu rozepisovat proč. Tady už šlo o fatální ruské zájmy. O přežití Ruska.
S touhle zátěží se nikdy žádný restart konat nemohl. Ačkoli bylo dobře nastartováno zrušením příslovečného radaru. Prý proti Iránu a Severní Korei… Jak nám tehdy tvrdili! Tohle byl hodně dobrý základ. Promrhaný.
Snažil jsem se vystopovat, od kdy došlo k naprosto markantnímu zhoršení americko – ruských vztahů. Nemohu říci, že bych byl s výsledkem svého zkoumání kdo ví jak spokojený. Prostě nemám bod, kde bych s určitostí řekl – tohle byl ten zlomu!
Nicméně jedno je pro mne jasné, jedním z hlavních momentů světové politiky, který aspiruje na titul – okamžik, kdy se Rusko stalo světovým vyvrhelem č. 1 je defekce Erika Snowdena, jeho příjezd do Ruska a Putinovo odmítnutí vyhovět Obamově žádosti o jeho vydání! Po záležitosti s Medveděvovým mobilem, diví se někdo?
Všimněte si, co všechno následovalo od té chvíle – snaha po bojkotu olympiády v Soči, zvýšení přítomnosti NATO v Pobaltí, ale zejména Ukrajinská krize a její neobyčejně masivní podpora ze strany USA, bez snahy po jakékoli domluvě s Moskvou. S následným zavedením sankcí a totální ostarkizací Ruska. Nebudu tvrdit, že můj názor na okamžik klíčového zlomu je jediný možný a už vůbec ne, že jasně správný, ale rozhodně trvám na tom, že to byl velký a významný milník! A tím více, když se podívám na poslední Obamovy kroky – pomstu floridským Kubáncům za jejich podporu Trumpa, která také stála za prohrou Hillary, tím že zrušil privilegium pro kubánské uprchlíky. Pomstu Donaldu Trumpovi, kdy se všemožně snaží zatížit dopředu jeho prezidentský mandát. Pomstu Izraeli za jeho kritiku blízkovýchodní politiky, zprůchodněním antiizraelské rezoluce v OSN. Takhle mstivého člověka ve vrcholné politice jsem snad ještě neviděl. Takže logicky mi vychází i pomsta Putinovi osobně a tím i Rusku za nevydání Snowdena.
Výsledkem Obamovy konfrontační politiky je pak nastavení tzv. atomových hodin smrti, které se po dobu jeho prezidentství dostaly na druhou nejbližší úroveň atomovému Armagedonu ve své historii vůbec!
Katastrofální je i další zahraničně politická bilance. Obama z konfliktů, které zdědil, ani nedokázal odejít, ani tam zůstat! Projevil totální zoufalost. Došlo mu, že stáhnout americké síly z Iráku a Afghu by vedlo k totální porážce podporovaných struktur a blamáži. Viz zrození a triumfální postup IS v Iráku a Talibánu v v Afghanistánu. Porážku nemohl dopustit a na vítězství, ani částečné, neměl ani odvahu, ani prostředky, když nechtěl porušit svůj slib o stažení vojsk. Zůstal tedy uprostřed. Takže proti sobě poštval jak jestřáby, tak holubice. A pokračoval v tom, co osobně nazývám americkou zahraničně politickou katastrofou! Jakékoli americké angažmá, od Billa Clintona v zahraničí vyústí v haldu mrtvých a totální rozvrat a nekonečný chaos v konkrétní zemi! Amerika, ani za posledního prezidenta, nezískala kompetenci řešit a vyřešit nějaký zahraniční problém.
Nemluvě o tom, že zcela flagrantně zradila svého nejvěrnějšího blízkovýchodního spojence – Izrael, dohodou s Iránem. Už jsem to psal několikrát – zrazení Izraele by si měli všimnout všichni zastánci hesla – Lépe se mýlit s USA než mít pravdu s Putinem. A vyvodit z toho závěry. Pro mne například, že jediný, s kým musíme mít pravdu, jsme my sami a nemýlit se s nikým. Ani s Washingtonem, ani s Moskvou, ani s nikým jiným.
Apropo – iránská dohoda. Věnoval jsme jí na Kose docela podrobný rozbor Dohoda s Iránem? Díky, nechci! a nehodlám na něm nic měnit. Takže ani tady nemohu přiznat Obamovi kladné body.
A co Kuba? Inu embrago zrušeno. Ale jak je to dávno, co nějaká americká společnost chystala pod krytím pomoci na Kubě zavést něco jako místní twitter, ve skutečnosti protirežimní platformu?! Že by o tom v Bílém domě nevěděli?
A co TPP a TTIP? Globální obchodní dohody? Úspěch nebo neúspěch? Záleží na tom, na které straně ekonomického žebříčku stojíte. Jestliže máte blízko ke globálnímu kapitálu, pak úspěch. Jste-li někým z tzv. rezavého pásu… Tak jste zvolili Trumpa!
Ale netroufám si jednoznačně říci – tohle je dobře a tohle špatně. Každá mince má vždycky dvě strany. A budou je mít i ty megadohody. V každém případě platí, že když jsem hledal nějaké zlomové body Obamova prezidentství, nemohlo mi uniknout, že druhá prezidentská perioda byla úplně jiná než ta první a nikoli k lepšímu. Zpravidla to bývá tak, že prezident ve druhém období, kdy ví, že už nemůže být znovu zvolen je zpravidla daleko odvážnější a samostatnější než v tom prvním. Zejména tehdy, když má proti sobě nepřátelský kongres. U Obamy to bylo opačně! Proč?
Mohu nabídnout jen spekulaci – šlo o Obama Care. Jestliže s ní nechtěl totálně pohořet, musel jestřábům a velkým korporacím nabídnout alespoň něco. Jestřábům dal Rusko, korporacím globální dohody. Obama Care přežívala. Ale je to jen spekulace. Druhé možné vysvětlení je, že stal součástí establishmentu. Tak jako mnoho jiných, kdysi radikálních politiků v celém světě před ním.
Pro mne obrovským Obamovým debaklem je to, jak se postavil k tajné zprávě Kongresu ohledně 11. září a jeho nekonání vůči zjištěním o roli Saudů. Dalším stejným průšvihem v mém vidění je, jak USA pod Obamou ztratily kontrolu nad konáním ambiciozních „spojenců“ zejména Blízkém východě, kdy ti si provozují naprosto samostatnou politiku, často proti americkým zájmům, aniž by na ně brali jakýkoli ohled. Svět je díky tomu daleko nebezpečnější než před osmi roky!!!
A amerikanofilům všeho druhu a ražení vadí údajný měkký Obamův postoj vůči Rusku, ačkoli se svou politikou dostal jen kousek od horké války s Moskvou!!! Dokonale rozkladná politika Rijádu a Kataru, nemluvě o dalších podobných je pro ně ok.
A ještě jedna Obamova minela – dlouhodobě pro americké prezidenty typická – naprostá slepota vůči svému budoucímu osudovému soupeři – Číně! Neuvěřitelná hloupost – hnát Rusko silou mocí jako spojence Pekingu do náruče.
Povedlo se, v zahraniční politice vůbec Obamovi něco? Bohužel ano! Správně čtete – bohužel! Vytvořil z evropských členů NATO, popř. EU bezvýhradné a absolutně poslušné vazaly, jako žádnému americkému prezidentovi před ním….
Takhle mi vychází bilancování mandátu 44. prezidenta. Mimochodem nepřipomíná vám jeho Yes We Can! jiný známý velmi podobný výrok ? Ano, správně – mám na mysli Wir schaffen das!
Obama mohl ale nedokázal. Merkolvá šafla,ale nedošafla….
Takže Libore Roučku, bude Obama v galerii velkých amerických prezidentů? Ne kvůli výkonům, ano proto, že bude vždycky prvním černým americkým prezidentem!
Nicméně – risknu jednu předpověď – Obama sice nebyl velkým prezidentem, ale stane se velkou legendou. Plně srovnatelnou s Martinem Lutherem Kingem. Byl tím prvním barevným prezidentem! Maléry a prohry budou zapomenuty a nezískaná vítězství nabudou obřích rozměrů. Obama se zkrátka stane legendou!
A ještě dvě poznámky:
1- Jsem zvědav, jak si Barrack povede jako prezident na penzi… Byl na absolutně možném vrcholu moci. Nyní spadne do stínu. Kdy bude brán už jen jako atrakce. Pro každého trochu ambiciozního člověka hororová situace. Nevěřím, že ho může uspokojovat sem tam nějaká ta hodně dobře placená přednáška a podobná činnost. Zapomnění a chybějící zájem je strašná zátěž a on je relativně velmi mladý prezidentský důchodce!
2 – Obama se mi nikdy příliš nelíbil. Několikrát jsem tady napsal, že když jsem ho viděl v debatách s Mc Cainem, přestal pro mne být důvěryhodným. Kdo mne ovšem oslovil velmi byla Michelle Obamová! A se zájmem budu sledovat její další osud. Nemám nejmenší tušení, jakou a jak velkou roli hrála v zákulisí výkonu úřadu svého muže. Ale přiznávám, že by mne nikterak nepřekvapilo, kdyby za čtyři roky vyzvala ona Donalda Trumpa. Nebo za 8 let někoho jiného. Zejména při naprosté personální bídě, kterou Demokraté momentálně prožívají.
