Děs a běs.V čem by mohl spočívat přínos Evropských hodnot?

Jan Schneider
5. 1. 2017     Parlamentní listy (podstatně kráceno)
Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk se ostře pustil do kritiků vzniku tohoto centra. A komentátor Práva Alexandr Mitrofanov to označil za skvělé vyjádření, protože takoví lidé jsou buď blbí, nebo navedení. Nebo rovnou kolaborují, proto potrefené husy tolik kejhají. Proč to někomu tedy vadí a mohou být i jiné důvody, než že je blbý, nebo navedený?
Zmínil jste Honzejka a Mitrofanova. Jejich reakce, vedená intencí (avšak naštěstí nezpůsobilá) urážet, odráží morální mělkost. Zřejmě to odpovídá jejich „podílu“ na budování a udržování prostoru pro svobodné vyjadřování. 
Chtěl jste konkrétní důvody. CTHH prý chce zasahovat svými „opravnými výroky“ do předvolební kampaně (!); a chce metastázovat na další státní instituce! Takto pojatého CTHH se mohou zastávat opravdu jen „ryzí demokrati“.

Jedním z větších projektů CTHH je školení zaměstnanců státní správy proti působení cizích mocí. Stanou se tím lidé ze státní správy odolnější proti takovým vlivům?
Víte, ta paskřivost lidí koncipujících tyto nápady spočívá v tom, že v obecné rovině by mohlo jít o přijatelné, někdy i prospěšné projekty, do nichž bych klidně šel s nimi, obzvláště kdyby to vzali ještě více od podlahy a zkoušeli u dětí zvyšovat odolnost již proti reklamě.

Ale to oni ne, oni to vyhrotí pouze jedním směrem! Například Člověk v tísni by chtěl infiltrovat do škol s programem zvyšování odolnosti pouze proti ruské propagandě. Kdyby jim šlo o opravdu užitečnou věc, nemohli by to omezit jen na ruskou propagandu!

U takto jednostranně zaměřených (tedy ve své podstatě propagandistických) programů ke „zvyšování odolnosti proti propagandě“ pak existuje jediný způsob, jak by státní úředníci prokázali svou zesílenou rezistenci vůči propagandě. Spočíval by v tom, že by tyto své „školitele“ záhy odhalili coby propagandisty a svinským krokem by je hnali, ba co dím, z okének povyházeli. Tím by potvrdili, že nejen pochopili, co je propaganda, ale že také jsou nově získané poznatky schopni rázně a cíleně použít v praxi! A pak běda nepříteli!

Nevím ovšem, zda právě takovouto formu závěrečné zkoušky ti školitelé z CTHH zamýšlejí, nesměl by jim k tomu chybět jistý sklon k masochismu, ale zkouška by to byla vynalézavá a průkazná.

Mediální analytik Filip Rožánek prohlásil, že Chovancovo centrum proti dezinformacím vejde do učebnic jako příklad na koleně dělaných projektů státní správy s mizerným marketingem, nedomyšlenou komunikací a mnoha dalšími problematickými rysy. Na odboru se zkratkou CTHHMV je hrozivý už ten název, který úplně čpí chodbami té výškové budovy na Pražského povstání. Navíc je celý projekt hned od začátku zahnaný do defenzivy. Zeptám se vás stejně, jako se ptá on v závěru svého prohlášení: Jaké renomé bude mít centrum, které jeho odpůrci zaženou do kouta po pár vystoupeních jako obtížnou mouchu?

Jeho renomé bude odpovídat tomu, na jak vylhaném základě celý ten projekt vzniká a čím vším je průběžně kontaminován.

Hybridní hrozby – už tento „pojem“ je propagandistickým švindlem. Když se podíváte pod povrch, zjistíte, že jde podle jedné definice o „komplex politických, informačních, vojenských, ekonomických, psychologických, finančních, zpravodajských a právních nástrojů, využívaných dlouhodobě s cílem oslabit integritu protivníka“. Nic nového pod sluncem, nejrůznější jejich kombinace jsou používány, co lidstvo pamatuje.

Jejich výsledný účinek je odvislý od velikosti zasaženého spektra a efektivnosti zásahu. To znamená, že budou-li se mýlit skupinky obyvatel, je to smutné, ale není to tragédie. Podaří-li se však někomu dostat pod kontrolu takovýto státní nástroj, může dojít k té tragédii. A ten útvar má k tomu našlápnuto: je nezkušený, ambiciózní, ideologický – a ještě ke všemu se pokouší opírat o autoritu státu.

Proto mám chvílemi pocit, že jde o apríl, protože něco tak od počátku do konce šíleně rizikového nemůže nikdo se zdravým rozumem myslet vážně.

Vznik CTHH inspiroval některé lidi k zakládání jeho falešných profilů a k parodiím. Na Facebooku se objeví skupina Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, která vyzývá uživatele k nahlašování propagandy a dezinformací s tím, že příspěvky vyhodnotí tým odborníků. Komentáře uživatelů se pak množí udáními vlády nebo zprávami o přínosu uprchlíků. Není nakonec namístě, že místo obav z cenzury je nově vzniklý útvar jen k smíchu?

Myslím, že to bude celonárodní zábava zahltit CTHH jejich vlastními problémy s různými jim připisovanými pseudoosvětami, kvazi profily a dalšími fejky. Myslím, že CTHH bude mít nehynoucí zásluhu na iniciování velké kreativity zejména mladých lidí. Už tím, jak začali, stávají se naprosto neodolatelným cílem!

A když bychom se soustředili na jeden z úkolů CTHH, tedy boj proti dezinformacím, ale i ochranu voleb, která je také zmiňována, jak by asi vyhodnotilo počínání předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, který před volbami 2013 sliboval, že jeho strana dojedná s církvemi snížení miliardové paušální náhrady za nevydaný majetek, ale po volbách na to „zapomněl“, i když i kvůli tomu ČSSD vyhrála? Nebyla to také dezinformace, která ovlivnila výsledek voleb?

Zcela nepochybně by CTHH mělo Sobotku nabonzovat a dezinformaci veřejně uvést na pravou míru! Nejlépe opět před volbami.

V souvislosti s CTHH ale vidím ještě něco jiného. Takzvané „Evropské hodnoty“ svou činností pokazily sponzorování některých webových stránek, čímž dotyčným provozovatelům způsobily reálné a dobře vyčíslitelné škody. Myslím, že se zanedlouho dočkáme docela fundovaných žalob za poškození dobrého jména, a důkazní břemeno bude na tom think-tanku. Tím by mohl začít jeho pád, protože nestydatě a arogantně překračuje hranice toho, co se prostě ve slušné společnosti nedělá. Skončil-li by příběh takzvaných „Evropských hodnot“ sérií rozsudků, byl by to paradoxně jejich největší přínos rozvoji demokracie.

A něco podobného může potkat – a vsadil bych se, že potká, nezanikne-li záhy tento útvar – též CTHH. Potom veškerá odpovědnost půjde za ministrem vnitra a stejným dílem i za premiérem. Ztratili oba už soudnost?

Za Parlamentní listy rozhovor vedl Radim Panenka