Tereza Spencerová
5.1. 2017 Parlamentní listy, část článku
Takovým konkrétním zajímavým bodem může být to, co vám v rozhovoru řekla poradkyně Bašára Asada Busajna Šaaban: „Před půl rokem, kupříkladu, bylo v Sýrii nesmírné vedro, ale západní televize odvysílaly dojemné záběry s malou holčičkou, údajně od rebelů, která měla na sobě těžký kabát. To nemohlo být ze Sýrie!“ O malých dětech blogujících z bombardovaného Aleppa jsme již hovořili. Zaznamenáváte často obdobné případy, pokud jde o válku v Sýrii? Setkala jste se dříve ve své praxi s fabrikací, přehráváním, retušováním situací z válečného konfliktu? Je to díky technice dnes obtížnější, nebo jednodušší?
To jsme zase vlastně u „ruského hackingu amerických voleb“ – oni už se tvůrci těchto kampaní ani nenamáhají s tím, aby jejich příběhy „seděly“, protože mají jistotu, že mainstreamová média jim otisknou kdejakou blbost, a ani se nad tím nezamyslí. Technika vytváření hoaxů samozřejmě napomáhá, ale mnohem důležitější je naprostá ztráta tváře mediálního mainstreamu, který se rozhodl spáchat hromadnou sebevraždu důvěry.
Lhalo se vždy, ale po šesti letech války v Sýrii už nejspíš „lezou z kůže“ i tvůrci propagandy a je jim to už všechno jedno. Takže ano, vylhanost, která provází západní „narativ“ syrského konfliktu, se podle mého zatím nedá srovnat s ničím z posledních let.
Odpůrci politiky USA často proklínají George Sorose, amerického finančníka, který má určité vazby na americký establishment a díky své nadaci Open Society ovlivňuje dění ve světě. Jeho příznivci tvrdí, že bojuje za demokracii a dělá správnou věc. Jeho odpůrci tvrdí, že jen tvrdě hájí americké zájmy a jedná jménem amerického establishmentu. Co o tomto starém muži soudíte vy? Je démonizovaný? Jak posuzujete jeho činnost v ČR, ale zejména globálně?
Mně na panu Sorosovi vlastně nejvíc fascinuje jeho snaha odstranit stát na vedlejší kolej a řídit různé země prostřednictvím neziskového sektoru. Tedy jaksi zvenčí. Samozřejmě by to nebylo možné, pokud by neměl „v kapse“ zástupy skutečných, tedy volených politiků; a to by zase nebylo možné, kdyby fungovala demokracie klasického střihu, ale to jsou jen samé „kdyby“. A na ty si stěžovat nemá valného smyslu. Máme tu tedy sílu, která – třeba v podobném módu jako islamistická síť tureckého duchovního Fethullaha Gülena – zkouší řídit svět, aniž by jí k tomu kdo dal mandát. Stačí prachy. A dokud jí jdou – i naši – politici na ruku, tak jsou zbytky demokracie samozřejmě ohrožené. A lidé, kteří odmítají Trumpa coby největší hrozbu naší současnosti, by podle mého měli dát u sorosovců výpověď a jít do sebe.
Jaký je z hlediska přežití demokracie rozdíl mezi Trumpem a podivnými světovládnými sny pana Sorose?
Na „zastrčených“ bojištích se dál bojuje a „naši“ dál nevyhrávají. A mnoha zemím už se to začíná zajídat. Objevují se důvěryhodné zvěsti o kontaktech afghánského Tálibánu s Ruskem, Čínou nebo Pákistánem, což značí, že se rychle přidá i Indie, z čehož může ve finále vylézt obdoba Sýrie v obráceném gardu – zmíněné země nepovažují Tálibán za teroristické uskupení, ale za „umírněné“ národně osvobozenecké hnutí, které chce v Afghánistánu vládnout po svém a nemá – na rozdíl od Daeše – žádný zájem o vývoz terorismu za své hranice. A co víc, po 16 letech americké okupace Tálibán v současnosti ovládá nejvíc území za celou dobu války. V Jemenu se dál válčí, ale tamní šíitští rebelové před pár dny obsadili další vojenskou základnu hluboko na saúdském území, odkud ale vcelku rychle zase odešli, protože saúdské letectvo tuto svou základnu rozbombardovalo na padrť. V Libyi se někdejší agent CIA, generál Hiftár, snaží přesvědčit Rusko k zopakování „syrského modelu“… Takže, jak říkám, válčí se, zabíjí se, lidé trpí, ale my přitom ani nevyhráváme. A to v případě Afghánistánu je to už dnes nejdelší válka, jakou USA kdy vedly. Mimochodem, statisticky každých deset minut prý v Jemenu zemře jedno dítě – ať už pod saúdskými bombami dodanými ze Západu, nebo v důsledku hladu. Čest jejich památce.
Na Ukrajinu zavítal v posledních dnech John McCain, který povzbuzoval ducha místních vojáků. Na Donbase panuje neklid, v Kyjevě i jinde pochodovali banderovci. Co zajímavého lze doplnit? A jinak, rádi bychom vás poprosili o pomoc: Zde předkládáme video z Oděsy, kde aktivista strany Svoboda na samém konci stopáže videa dělá cosi s rukou. Nevíme, co to přesně znamená, co o tom soudíte vy? No, jo, tak si ten náš demokrat párkrát zahajloval… V Kyjevě u příležitosti Banderova výročí pochodovalo asi tisíc lidí, v Oděse to podle onoho videa muselo být sotva nad stovku. Je očividné, že řečmi o „ukrajinské nacionalistické revoluci“ se nikdo nenají, natož aby se nasytil. Ty doby jsou už pryč. Stačí skoro tři roky od xté „demokratizace“ země a nadšení opadá. A John McCain se svou jestřábí suitou, s níž jezdil i do Sýrie se objímat s lidmi z Al-Káidy, už toho až tolik nezmění. Přijede, udělá radost pár lidem, co si s ním střihnou selfie, a zase odjede. A oni zůstávají… Pod totální nadvládou bezskrupulózních oligarchů, kteří si mezi sebou neustále dělí moc a peníze. Nuda. Teda pokud nejste řadovým občanem Ukrajiny. Pak je to fakt velká depka.
