11.6.2017 České národní listy
Bez pozornosti většiny tisku i občanů probíhají v ČR události, varovně připomínající protektorátní kolaboraci. Ministr obrany ČR Martin Stropnický, s vysokou kvalifikací herce pro tuto funkci, předal část české armády – čtvrtou brigádu rychlého nasazení – pod velení německé obrněné divize. Bez souhlasu Parlamentu ČR a vrchního velitele branné moci – prezidenta České republiky.
Vzhledem k naší minulosti a kruté zkušenosti s německým Drang nach Osten a již uskutečňovanými plány na vyhubení Slovanů se to rovná vlastizradě. Armáda ČR, která v současném stavu není schopna plnit základní úlohu armády – bránit hranice a území našeho státu – je dávána cizímu německému státu k použití ve svévolných intervencích útočného paktu NATO.
Tento bezpříkladný čin člena vlády ČR, odpovídající vlastizradě, je v souvislosti s ponižujícím stavem našeho státu, jehož více než 70 % dříve národního majetku je v rukách cizích, převážně německých vlastníků.
Jiný vládní činitel, ministr kultury a kolaborant se sudeťáckými revanšisty Herman prohlásil, že by si dovedl představit ČR jako jednu ze spolkových zemí Německa. To je útok na suverenitu státu a zřejmá vlastizrada. Toho by si měl být vědom ministerský předseda Sobotka, když povedeného ministra Hermana, odsvěceného kněze (!), vyslal jako představitele vlády ČR na shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tak se chová současná vláda ČR, kterou lze stěží nazvat českou, spíše lokajskou k německé Evropě, představované Evropskou unií.
Návraty k protektorátnímu hodnocení se objevují i v některých článcích ve slovenském tisku, kdy klerofašistický Slovenský štát, který vyslal vojáky po boku wehrmachtu do války proti SSSR, je nazýván První slovenskou republikou a je chváleno, jak si v něm Slováci dobře žili! Ani slovo o skutečnosti, že v r. 1918 bylo na Slovensku jen 30 obecných slovenských škol, a kdyby nebylo Československa, bylo by Slovensko brzy pomaďarštěno. Čeští učitelé a profesoři vychovali novou generaci slovenské inteligence. Slovenský štát byl za války spojencem hitlerovského Německa a kdyby nebylo Slovenského národního povstání (po jehož dočasném potlačení omlouvaný Tiso vyznamenával udatné esesáky), Slováků bojujících v československých zahraničních armádách a československé exilové vlády, patřilo by Slovensko mezi poražené státy.
Odmítáme nebezpečné recidivy protektorátních činů a myšlení. Odmítáme nové Velkoněmecko a německou Evropu!
