P.C:Roberts: Panování propagandy

Avatar
Původní autoři



21. 7. 2017      PaulCraigRoberts
Pravda má šanci. Možná v jiných zemích ano, ale ne v Americe. Už od dob vynálezce propagandy Benayse až ke Goebbelsovi, se všichni znásilňovatelé pravdy shodli na jednom: A totiž na tom, že lež je skutečně možné – a to jejím neustálým opakováním – proměnit v pravdu. A čím je lež čistší, tím větší má naději, že bude za pravdu přijata.


Nejvýhodnější lží pro propagandistu je tedy ta, která nemá k pravdě absolutně žádnou souvztažnost. Takovouto lež lze totiž podat jako něco, co se potvrzuje samo sebou, a žádné důkazy k tomu nejsou zapotřebí. Jak to např. dokázaly vyjádřit Hillary Clintonová a Niki Haleyová: „Důkazy? My žádné důkazy nepotřebujeme. My prostě víme, že Rusové ovlivnili naše volby.“

Pro průměrného Američana je důvěra v někdejší ministryní zahraničí a též „spravedlivou prezidentku Spojených států“, stejně tak jako v Trumpem jmenovanou velvyslankyni v OSN, dostatečným důvodem k tomu, aby uvěřil, že pověst o tom, jak Rusko ukradlo americké prezidenství pro Trumpa, je pravdivá.

A proč se tak děje?

Inu proto, že jsme to slyšeli nesčíslněkrát a po dostatečně dlouhou dobu. Onehdy mi jeden známý řekl: „Kdyby to přece byla lež, naše média by ji už odhalila.“ Což je blud, charakteristický snad pro všechny lidi Západu.

Jak Benays a Goebbels už věděli, dobrý propagandista dokáže řídit názor a mínění cílové skupiny, ať už se jedná o jednotlivé pohlaví, či celý národ.

Cílovou skupinou byly totiž pro Benayse nejdříve ženy. Jako propagandista americké tabákové společnosti propagoval kouření žen coby znak feministické nezávislosti. Cigarety proto nazval „pochodněmi svobody“ a úspěch se dostavil.

Goebbels zase proměnil Němce v slouhy Třetí říše, což je meta, které naši neokonzervativci sice ještě tak zúplna nedosáhli, ale na jejím dosažení tvrdě pracují. Byli už ovšem sdostatek úspěšní v tom, že ve spolupráci s vojenskobezpečnostním komplexem, s izraelskou lobby a s americkými presstitutkami dokázali zabránit Trumpovi, aby se stáhl ze Sýrie a normalizoval vztahy s Ruskem. Uspěli totiž použitím svého výmyslu o ruském vměšování do amerických voleb, který pro tuto chvíli založili sice do zásobníku, ale kdyby si Trump na tuhle pošetilost někdy zase vzpomněl, vytáhnou svůj výmysl na světlo boží a využijí jej jako důkaz, že Trumpovo spiknutí proti západní demokracií je nyní už tedy definitivně potvrzeno.

A ještě navíc: Kdyby se Trump pokusil zlepšit vztahy s Ruskem tím způsobem, že by je zbavil nálepky „hrozby“, jež jediná moc a zisky vojenskobezpečnostního komplexu ospravedlňuje, byl by coby zrádce Spojených států podroben impeachmentu, čili zbaven moci.

Američané, Britové, Evropané, Rusové, Číňané a Indové a vůbec všichni další musí pochopit, že washingtonské nepřátelství vůči Rusku existuje zde na Zemi jen proto, aby posloužilo mocným zájmovým skupinám. A stejně musí pochopit, že tyto zájmové skupiny jsou mocnější, než je náš prezident.

Izrael se svou rolí na Středním východě je jednou z těchto zájmových skupin. A jak admirál T.Moorer, šéf amerických námořních operací a předseda spojených náčelníků štábů USA řekl: „Žádný americký prezident se Izraeli nedokáže postavit.“

Neokonzervativci, sloužící jak sionistickému státu Izrael, tak vojenskobezpečnostnímu komplexu USA, jsou další zájmovou skupinou, která americkou vládu účinně omezuje. Neocons jsou pevně spojeni jak s Izraelem, tak s vojenskobezpečnostním komplexem, a jejich moc a vliv se už po dlouhou řádku let stále zvyšuje. Prezident Eisehower ve svém projevu na rozloučenou v roce 1961 varoval americký lid před mocí vojensko-průmyslového komplexu jako před nebezpečím, pro americkou demokracií nejvážnějším. Viz: ZDE

56 let mezitím uplynulo a působením Studené války a „sovětské hrozby“ se moc tohoto komplexu rozrostla do rozměrů, které si Eisenhower ani v nejděsivějších obrazech jistě nedovedl představit. Je to moc všeobjímající a řekl bych premiérová.

Jestliže nyní vezmeme do úvahy pospojovanou sílu všech těchto zájmových skupin – to je vojenskobezpečnostního komplexu s ročním rozpočtem, převyšujícím hrubý domácí produkt většiny zemí světa, dále neokonzervativců s jejich ideoplogií USA coby jediného světového hegemona, dále aliance demokratické a republikánské strany, a dále Izraele, který má americkou vládu v kapse a vůbec se nesnaží to zakrývat – jak by pak bylo možné, aby Trump, jak tomu chtěl a jak to prohlašoval – normalizoval vztahy s Ruskem a stáhl se ze svých intervencí na Středním východě.

Vyhlídka na něco takového je v nedohlednu. A to proto, že Trump vůbec není ten, který v USA rozhoduje. A tohle by si měli především Rusové uvědomit, dokud je čas.

Vybral a přeložil Lubomír Man