Politicko-mediální komplex jako vládnoucí třída: Doznání německého pravicového ekonoma

Avatar
Původní autoři

Josef Mrázek
17. 7. 2017
„Vládnoucí třídou dneška je politicko-mediální komplex, který nechce rozumět nižší a střední třídě“, napsal německý profesor Hans-Werner Sinn ve své stati What Marx Means Today pro prominentní periodikum Economic Affairs. Tento výrok je blízký tomu, co mnozí pozorují, ale považuje se za neslušné to na plnou hubu vyslovit. Výrok je ale potřeba upřesnit, aby zcela vystihoval skutečnost. Není totiž pochyb o tom, že k vládnutí je používáno spolčení medií a politiků, musíme ale vysvětlit, o jaký politicko-mediální komplex jde.


Po doznání profesora Sinna musíme hledat model nezávislý na specifikách východu, model použitelný obecněji. Politiky i autory mediálních výstupů rozdělme na ty, kteří za peníze a jiné výhody jsou ochotni nedbat toho, co by jim kázala všeobecná mravnost a poctivost, a ty zbývající. Ta první část, doplněná o hlupáky, kteří se přidají, je k dispozici pro držitele velkých peněz a chabé morálky. Ti vynaloží právě tolik peněz, aby to stačilo k získání nemravných výhod. Nejsnáze jich dosáhnou omezováním práv občanů nižší a střední třídy, protože těch je mnoho a proto jejich omezování hodně vynese.

Autoři mediálních výstupů, které lze koupit, bývají označováni za presstituty, neboť za úplatu dělají, co by dělat neměli. Na rozdíl od prostitutek jejich pracovištěm není E 55, ale redakce a studia. Jejich političtí partneři nemají souborné označení, ale je jich koupeno také dost na to, aby se o celku dalo mluvit jako o vládnoucí třídě. Výsledkem činnosti takto tvořené vládnoucí třídy je trvalé ničení státu limitované jen zájmem, aby dojná kráva úplně nepošla.

Rozbor Sinnova výroku nás dovede také k vysvětlení, proč po občasném volebním vítězství opozice nezapojené do vládnoucí třídy nedochází k nápravě škod a proč výše popsaná vládnoucí třída zůstává fakticky u moci. Je to tím, že vítězství je chabé a dochází k němu jen občas tím, že vládnoucí třída, neboli kapitál, který ji udržuje u moci, z úsporných důvodů neinvestoval do oblbování voličů dost peněz a proto těsně prohrál. To mu ale moc nevadí, protože volena je jen politická složka vládní třídy a moc presstitutů zůstává neoslabena a vládnoucí třída tak zůstává u moci. Zvláště trapné je, že nenarušena zůstává i oblbovací funkce tak zvaných veřejnoprávních medií a dokonce prostor pro hlavní lháře a klamaře je ještě rozšiřován.

Slabí vítězové se omezují jen na demonstraci slabosti svého intelektu. Jejich možnosti jsou dále omezeny tím, že vládnoucí třídě vždy pomáhá nějaká strana, která jako trojský kůň proniká mezi budoucí vítěze a po volbách se ukáže, že také slouží kapitálu. Spolu s lidovci, přítomnými v každé vládě, zajistí, aby hájení zájmů občanů bylo spolehlivě vyloučeno.

Zvláštní kapitolou jsou komunisté. Jejich poslankyně v Bruselu je asi to nejlepší, co tam vůbec máme. Ti zbylí doma se chovají tak, že jim na rozdíl od většiny ostatních stran není co vytknout. Až na to, že snad z pohodlnosti trpí, aby se s nimi zacházelo jako s méněcennými. Tento podvod pravice měli již dávno svěřit Ústavnímu soudu a museli by vyhrát. Tak pravím já, odpůrce jejich předchůdců.