Mojmír Grygar
3.8.2017
Theodor Adorno, německý marxistický filozof, který uprchl před nacismem do Spojených států, vyjádřil své pocity z emigrace v zemi nejpokročilejšího kapitalismu v knize Minima moralia.
Na rozdíl od Aristotelovy knihy Maxima moralia, sbírky traktátů o morálce, německý autor se ve svých krátkých esejích nezabývá základními existenciálními, sociologickými ani etickými otázkami spjenými vynuceným pobytem v cizím prostředí, nýbrž si všímá prostých, drobných životních jevů a faktů americké každodennosti. Jedna z malých moralit se týká – dveří. Na rozdíl od evropských klik, které musíte stlačit, aby se dveře otevřely, a potom musíte dostat do původní polohy, aby se zase zavřely, americké dveře mají patentní uzávěr – stačí do nich strčit, dveře se otevřou a samy se potom zaklapnou. Předobrazem amerických dveří šetřících návštěvníkovu energii jsou létací dveře v saloonech Divokého západu – strčíte do nich, kopnete nebo přímo jimi projedete na koni a hned se dostanete k pultu.
Na Adornův postřeh o amerických dveří jsem si vzpomněl, když jsem četl v The New York Times zprávu, že v některých amerických podnicích zavádějí čipy, které se zaměstnancům voperují do tkáně mezi palcem a ukazováčkem – příchozí jen natáhne ruku, mechanismus dveří si přečtě kód, samy se otevřou a zase zavřou. Jak je to pohodlné a prosté! Přímo symbol americké praktičnosti – take it easy! Čipy dovedou víc než jen otevírat dveře – dají se jimi provádět platby a zřejmě i jiné úkony spojené s kontrolou vaší totožnosti. V novinové zprávě se o dalších možných funkcí voperovaného čipu nepíše. Centrála, na kterou je zaměstnanec, člen skupiny, občan napojen, může své lidi nepřetržitě kontrolovat. Ta nejjednodušší kontrola se týká vašeho pohybu; oko ústředny ví přesně, kde se nacházíte; je-li čip zařízen na víc, než na otevírání dveří a vybírání peněz, může se Velký bratr dozvědět i to, co děláte – zda jedete autem, sedíte za stolem, píšete, telefonujete, jíte, spíte, ryjete zahrádku nebo si to ostatní, sledujete-li krimi–příběhy, bondovky, sci–fi nebo jiné horory, již snadno domyslíte.
A co teprve, budou-li nové čipy, obohacené v laboratořích Sillicon Valley umělou inteligencí, voperovány přímo do hlavy! Dovedete si představit ty špičkové výkony zaměstnanců, vojáků, reportérů nebo moderátorů, kteří bez vynakládání zbytečné energie provedou svá zadání rychle, přesně a hlavně bez zbytečného hloubání a tázání. I velké věci někdy začínají malými krůčky – třeba snadným a nevinným otevíráním dveří.
