Ivan David
27. 8. 2017 Parlamentní listy
Nedávno publikovaný článek na Parlamentních listech ZDE, referoval o experimentech, jejichž smyslem bylo dosažení vstřícnosti k imigrantům pomocí hormonu oxytocinu. Kolem každé výzkumné studie je třeba vznést řadu otázek. První je nutně PROČ zkoumat právě toto, tedy otázka účelnosti, další otázka se musí týkat přiměřenosti nákladů, další naděje, že je možno dospět k užitečným výsledkům, další, zda je použitá metodika vhodná k testování hypotézy. A samozřejmě je nutno vnímat etická hlediska.
Základní otázka PROČ, by měla vést k znepokojení. Kdo si takový výzkum vymyslel, a čí „společenské objednávce“ chtěl vyjít vstříc. Není to tak, že „vědec“ hledal cestu jak sehnat peníze na provoz své laboratoře a předpokládal, že s tímto tématem se ke grantovým prostředkům dostane? Nebo tak, že byly k dispozici grantové peníze na „výzkum“ jak dosáhnout pozitivního postoje veřejnosti k imigrantům? Tyto výzkumy jsou drahé. V našich podmínkách bych náklady odhadl na řádově několik miliónů, v Německu pětkrát tolik.
Je prvořadým zájmem Německa dosáhnout vstřícnosti k imigrantům? Asi ano. Pokud Německo reprezentují lidé, kteří chtějí společenský rozklad, tak zřejmě ano. Ty grantové peníze přece někdo musel schválit, stejně jako další obrovské peníze na podporu imigrace, řešení a utajování následků.
Má-li jít opravdu o pomoc chudákům, není na místě řešit spíš příčiny jejich bídy a ty odstraňovat? Zřejmě ale má být dosaženo toho, aby příval imigrantů nenarazil na odpor. Jde o to odpor zlomit. Oblafnout veřejnost. Mediální masáž nestačí.
Oxytocin není důležitý jen pro hladký průběh těhotenství, porodu a kojení, zdárný průběh soulože, ale také k zesílení pozitivního vztahu mezi jedinci, nejen u zvířat, ale také u zvířete zvaného člověk. Jenže ten řetězec devíti aminokyselin vzniká v organismu a „má“ zvyšovat naději na přežití populace. Uměle ho lze aplikovat například v nosních kapkách, tedy těžko tak, aby o tom jedinec nevěděl, nelze ho aplikovat v pitné vodě nebo potravinách. Nikdo tedy nemůže myslet vážně, že by aplikace oxytocinu mohla změnit společenskou atmosféru.
Výsledky německého experimentu jsou zřejmě slabé. Oxytocin statisticky prokazatelně funguje, ale málo. Studie ukazuje, že oxytocin i u lidí může trochu měnit vztahy a postoje, to není nic zcela nového. Praktické uplatnění pro ovlivnění postoje k imigrantům není v širším měřítku možné. Lidé budou i nadále vycházet ze svých zkušenosti. Všechny důležité informace nebude možné utajit.
„Pokusy na lidech“ se samozřejmě běžně provádějí. A nejenom výzkumně. Celá politika a mediální manipulace jsou „pokusy na lidech“. Výzkumníci musejí testovat léky pro lidi v poslední fázi výzkumu na lidech. Když je o léku známo dost, aby riziko bylo minimální. V experimentální psychologii se také dělají pokusy na lidech, a samozřejmě i jinde, kde je člověk jako objekt výzkumu nenahraditelný.
Všichni manipulujeme. Nelze nemanipulovat. Jednáme tak, abychom dosáhli cíle. I v mezilidských vztazích. Politici musejí manipulovat veřejností, bez toho nelze dosáhnout skupinového zájmu, který reprezentují. Mají na to média. Ta sloužila manipulaci vždy. Každá informace je manipulativní už proto, že je nutně neúplná. Nezávislá media existují jen proto, že ta závislá nejen přímo lžou, ale i manipulativně zamlčují. Nezávislá média manipulativně sdělují to, co závislá zamlčují.
Psychologická manipulace je, myslím, do jisté míry přijatelný prostředek, i když není ničím jiným než podvodem, využitím znalosti cizí neznalosti. Používání chemických a jiných technických prostředků je už pro mne těžko přijatelné (i když samozřejmě papírová i elektronická média jsou také technické prostředky).
Celý problém je v tom, že těm, kteří chtějí vládnout, vadí, že část veřejnosti má informace a dokonce poměrně samostatně myslí. Udělejme všechno pro to, aby to tak zůstalo. Nedovolme monopol na informace.
Snaha manipulovat nejen jednotlivými lidmi ale i veřejností byla, jest a bude. To, co by mohlo být v budoucnu omezeno, je možnost čelit pokusům o manipulaci. Chovancové a Jandové jsou zatím směšní. Existují jenom proto, že monopol na informace neexistuje. Horší by to bylo, kdyby vládcové cenzory už nepotřebovali.
