The Saker
4. 8. 2017 Zvedavec
Poslední americké sankce a ruské odvetné kroky vedly k hojným spekulacím v oficiálních médiích a blogosféře – všichni se pokouší dát smysl situaci, která se jeví naprosto nesmyslnou. Proč by, u všech všudy, americký senát přijal nové sankce proti Rusku, když Rusko neudělalo naprosto nic, co by takové hlasování mohlo vyvolat? Až na Randa Paula a Bernie Senderse každičký americký senátor hlasoval pro tyto sankce. Proč?!
Je to dokonce ještě záhadnější, když vezmeme v úvahu, že jediným účinkem těchto sankcí bude rozkol mezi USA a EU, a možná dokonce kontra sankce. Naprosto jasným však je, že tyto sankce budou mít naprosto nulových dopad na Rusko, a nemyslím, že někdo vážně očekává, že Rusové na své politice změní cokoliv. A přesto každý senátor, vyjma Paula a Senderse, hlasoval pro. Dává vám to nějaký smysl?
Zaprvé, prostá připomínka: jako všichni američtí politici, od okresní úrovně po americký Kongres, mají senátoři při hlasování na mysli jen jednu věc – „co to přinese mně“. Poslední věcí, která americké senátory skutečně zajímá, jsou důsledky jejich hlasování pro skutečný život. To znamená, že aby dosáhli jakési kvasi jednohlasnosti (98%) u zcela stupidního hlasování, musela existovat nějaká velmi vlivná lobby, která použila velmi silné „argumenty“, aby takovéhoto hlasování dosáhla. Mějte na paměti, že republikáni v senátu věděli, že hlasují proti přáním svého prezidenta. A přesto každičký, až na Randa Paula, hlasoval pro tyto sankce, což by vám mělo napovědět něco o moci lobby, která je protlačila. Takže kdo by mohl mít takovou moc?
Internetová stránka „Business Pundit: Expert Driven“, uveřejnila článek, který uvádí 10 nejmocnějších lobby ve Washingtonu DC. Jde o (ve stejném pořadí, jak byly uvedeny v článku):
- Technologická lobby
- Těžební průmysl
- Obranný průmysl
- Agro průmysl
- Velké ropné firmy
- Finanční lobby
- Velké farmaceutické firmy
- AARP
- Pro-izraelská lobby
- NRA
Dobrá, proč ne. Mohli bychom pravděpodobně pořadí změnit, pojmenovat je jinak, přidat pár dalších (jako „vězeňsko-průmyslový komplex“ či „výzvědnou komunitu“), ale celkem je to obstojný seznam. Upoutal vás nějaký název?
Šlo by tvrdit, že většina těchto lobby potřebuje pro svoji prosperitu nepřítele, což je jistě pravda u vojensko-průmyslového komplexu a na něj navázaného průmyslu vyspělých technologií, a mohli bychom také rozumně tvrdit, že velké ropné firmy, těžaři a agrobyznys považují Rusko za potenciálního konkurenta. Ale podrobnější pohled na zájmy, které tato lobby zastupují, ukáže, že jejich předmětem zájmu je domácí politika a ono vzdálené Rusko, s jeho relativně malou ekonomikou, pro ně není důležité. To platí evidentně i pro velké farmaceutické firmy, AARP a NRA. Takže jako jediný potenciální kandidát pak zbývá izraelská lobby.
„Izraelská lobby“ je samozřejmě chybný název. Izraelská lobby má jen nepatrný zájem o Izrael jako zemi, či o Izraelce. Když už, tak by izraelská lobby měla být nazývána „neokonzervativní lobby“. Navíc musíme mít na paměti, že neokonzervativní lobby se od ostatních lobby na seznamu liší. Především nezastupuje americké zájmy. Nezastupuje ani zájmy Izraele. Zastupuje spíše zájmy specifické skupiny americké vládnoucí elity, ve skutečnosti mnohem menší, než 1% populace, která sdílí společnou ideologii celosvětové nadvlády, typickou pro neokonzervativce.
Jsou to lidé, kteří navzdory své 100% tvrdé kontrole médií a Kongresu prohráli prezidentské volby s Donaldem Trumpem, a kteří jsou nyní na smrt odhodláni ho odvolat. Jsou to lidé, kteří prostě používají „Rusko“ jako osu propagandy, aby prosadili názor, že Trump a jeho tým jsou vlastně ruští agenti a že samotný Trump je jakýsi „prezidentský mandžuský kandidát“.
Mějme na paměti, že historie ukazuje, že zatímco neokonzervativci jsou fantasticky řízení, nejsou obzvláště chytří. Ano, mají jakési silné ideologické odhodlání, které jim umožňuje dosáhnout zcela disproporcionálního vlivu na americkou politiku, ale když si skutečně přečtete, co píší, a poslechnete si, co říkají, okamžitě pochopíte, že jde o dosti průměrná individua s dosti omezeným myšlením, což je činí jak velmi předvídatelnými, tak velmi iritujícími pro lidi v jejich okolí. Vždy zbytečně riskují a pak jsou zaraženi a zděšeni, když všechny jejich konspirace a plány se na ně zhroutí jako bumerang.
Připouštím, že přesně to se nyní děje.
Zaprvé, neokonzervativci prohráli volby. Pro ně to byl šok a noční můra. „Ubožáci“ hlasovali proti jednoznačným „propagandistickým instrukcím“, daným jim médii. Pak neokonzervativci obrátili svoji chorou nenávist proti Trumpovi a uspěli v tom, že jej prakticky zneutralizovali, avšak jen za cenu strašného oslabení samotných USA! Zamyslete se: po více než 6 měsících Trumpovy vlády již USA dokázaly přímo vyhrožovat Íránu, Sýrii, KLDR, a ve všech případech s naprosto nulovým výsledkem. Ba co hůř, Trumpovo chování vůči Evropě a anti-trumpovská propaganda v Evropě nyní dostaly EU a USA na kolizní kurz. To je naprosto ohromující: pro Rusy je současné napětí mezi EU a USA splněným snem, a přesto s tím nemají zhola nic společného – všeho bylo dosaženo sebevražednou stupiditou Američanů, kteří vytvořili tuto situaci zcela z ničeho!
Takže zatímco Kim Jong odpaluje rakety na 4. července, syrská armáda se blíží k Deir ez-Zor, Ukrajina se mění na Somálsko, ruská ekonomika opět roste a Putinova popularita je vyšší, než kdy jindy, neokonzervativci jsou zcela vyděšení, jak je typické pro lidi ztrácející kontrolu, nedělají věci dávající smysl, avšak dělající to, co jsou zvyklí: metají sankcemi (přestože jsou zcela neúčinné) a posílají vzkazy (přestože jsou zcela ignorovány). Jinými slovy, neokonzervativci jsou nyní ovládnuti kouzelným myšlením, vědomě volí kroky připravující je o moc a vliv, a vypořádávají se se svým plnospektrálním selháním ve všem tím, že předstírají, že na jejich hlasech v Kongresu záleží. Pravdou je, že nezáleží.
Zde musíme uvést další mylnou představu, že ruská reakce na poslední sankce je opravdu o těchto sankcích. Není.
Zaprvé, podívejme se na názor, že sankce Rusku škodí. Opravdu neškodí. Dokonce i 100% rusofobní Bloomberg začíná chápat, že pokud vůbec něco, tak všechny tyto sankce učinily jak Putina, tak Rusko silnějšími. Zadruhé je zde otázka načasování: místo uvalení nějakých kontra sankcí se Rusové náhle rozhodli dramaticky zredukovat americký diplomatický personál v Rusku a zkonfiskovat dvě americká diplomatická zařízení, v jasné odvetě za vypovězení ruských diplomatů a zabavení ruských diplomatických zařízení vloni Obamou. Proč nyní?
Mnoho pozorovatelů říká, že Rusové jsou ohledně Západu a USA „naivní“, že Putin „doufal“ v lepší vztahy a že tato naděje ho paralyzovala. Další říkají, že Putin je „slabý“, či dokonce „spolupiklý“ se Západem. To vše jsou naprosté nesmysly.
Lidé mají tendenci zapomínat, že Putin byl důstojníkem zahraniční výzvědné sekce KGB, tak zvaného „prvního hlavního ředitelství“ (PGU). Navíc Putin nedávno odhalil, že pracoval na vysoce tajném „ředitelství S“ v PGU a že měl na starost kontakty se sítí ilegálních sovětských špionů ve Východním Německu (kde Putin byl pod oficiálním krytím jako ředitel Domu přátelství SSSR a NDR). Pokud bylo PGU „elitou elit“ KGB a její nejtajnější části, tak „ředitelství S“ bylo „elitou této elity“ PGU a jeho nejtajnější části. To zcela jistě není kariéra pro „naivní“ či „slabé“ lidi, mírně řečeno! Především důstojníci PGU byli „specialisty na Západ“ obecně a na Spojené státy konkrétně, obzvláště proto, že USA byly vždy oficiálně považovány za „hlavního nepřítele“ (dokonce i když většina důstojníků PGU osobně považovala za svého nejschopnější, nejnebezpečnějšího a nevyzpytatelného protivníka Brity). Vzhledem k vysoké úrovni vzdělání a výcviku poskytovanému těmto důstojníkům bych tvrdil, že důstojníci PGU patřili k nejlepším odborníkům na Západ na celém světě – jejich přežití a přežití jejich kolegů záviselo na jejich správném chápání západního světa. Co se týká Putina osobně, ten vždy jednal velmi cílevědomým a promyšleným způsobem, a není žádný důvod se domnívat, že tentokrát poslední americké sankce vedly v Kremlu k nějakému náhlému emocionálnímu výlevu. Můžete si být zatraceně jisti, že tato poslední ruská reakce je výsledkem velmi pečlivě dovozených závěrů a formulací velmi precizního a dlouhodobého cíle.
Připouštím, že klíčem k chápání ruské reakce je fakt, že poslední americké sankce mají naprosto bezprecedentní a, upřímně, šokující rys: nová opatření připravují prezidenta o pravomoc sankce zrušit. Tedy v praxi, pokud by Trump chtěl některé tyto sankce zrušit, musel by poslat oficiální dopis Kongresu, který by pak měl 30 dní na odsouhlasení či zamítnutí navrhovaného kroku. Jinými slovy, Kongres si nyní usurpoval moc prezidenta provádět zahraniční politiku a podrobně řídit americkou zahraniční politiku.
To je, moji přátelé, zcela evidentně ústavní puč a hrubé porušení principů oddělení moci, který je jádrem amerického politického systému.
Jde také o výmluvný důkaz naprosté zkaženosti amerického Kongresu, který žádná takováto opatření nepřijal, když prezidenti obešli Kongres a začali války bez potřebného souhlasu Kongresu, který však nyní otevřeně přebírá americkou zahraniční politiku, aby zabránil riziku, že mezi Ruskem a USA „vypukne mír“.
A Trumpova reakce? Prohlásil, že zákon podepíše. Ano, tento člověk je ochoten připojit svůj podpis pod text, který představuje ilegální státní puč proti jeho vlastním pravomocem a proti ústavě, na kterou přísahal.
Maje toto na paměti je ruská reakce celkem jednoduchá a pochopitelná: zlomili nad Trumpem hůl.
Ne že by v něj někdy vkládali nějaké přílišné naděje, ale vždy silně cítili, že zvolení Trumpa by mohlo poskytnout světu skutečně historickou příležitost změnit katastrofální dynamiku spuštěnou neokonzervativci za Obamy, a možný návrat k mezinárodním vztahům aspoň trochu připomínajícím zdravý rozum. Jenže toto se nestalo, Trump se ukázal být převařenou nudlí, jehož jediným úspěchem bylo vyjádření jeho myšlenek ve 140 písmenech či méně.
Ale v jedné klíčové, životně důležité věci, ve které Trump absolutně potřeboval uspět – nemilosrdně rozdrtit neokonzervativce – naprosto selhal. Ba co hůř, jeho jedinou reakcí na jejich mnohorozměrné pokusy jej svrhnout. byl pokaždé jen neohrabaný pokus si je usmířit.
Pro Rusko to znamená, že prezident Trump byl nyní nahrazen „prezidentem Kongresem“. Protože je zcela nemožné s tímto Kongresem cokoliv udělat, Rusové nyní spustí jednostranná pro ně prospěšná opatření, jako dramatické snížení počtu amerických diplomatů v Rusku. Pro Kreml nejsou tyto sankce ani tak nepřijatelnou provokací, jako ideální záminkou posunout se vpřed ve vnitřní ruské politice. Zbavení se amerických zaměstnanců v Rusku je jen prvním krokem.
Jako další Rusko využije upřímné podivínské chování Američanů k tomu, aby světu sdělilo, že Američané jsou nezodpovědní, neschopní dospělého rozhodování a v podstatě „beznadějní“. Rusové to již učinili, když prohlásili, že tým Obamy a Kerryho je недоговороспособны (dohody neschopný, více viz zde). Nyní, kdy Trump podepsal vlastní ústavní demisi, kdy je Tillerson neschopen přimět Nikki z OSN, aby konečně držela hubu, a kdy Mattis a McMaster spolu válčí kvůli bludným plánům zarazit „nevyhrávání“ v Afghánistánu, začíná tým Obamy a Kerryho vypadat téměř dospěle.
Upřímně, pro Rusy je nyní čas začít jednat.
Předpovídám, že neokonzervativní šílení magoři se nezastaví, dokud Trumpa neodvolají. Dále předpovídám, že USA nezahájí žádnou velkou vojenskou intervenci (i kdyby jen kvůli tomu, že USA došly země, které mohou bezpečně a snadno napadnout). Některé „předstírané intervence“ (jako neblahý raketový útok na Sýrii) zůstanou, což je, samozřejmě, možné a dokonce pravděpodobné. Vnitřní nízkorychlostní puč proti Trumpovi pohltí většinu energie a ponechá zahraniční politiku jako prostě další vedlejší produkt vnitřní americké politiky.
Východoevropané jsou nyní zcela zaraženi. Budou nadále bezmocně sledovat rozvíjející se ukrajinskou katastrofu, zatímco budou hrát všechny ty přiblblé hrátky a předstírat, že jsou na Rusko tvrdí (posledním příkladem tohoto „štěkání zpoza plotu“ je poněkud patetické uzavření rumunského vzdušného prostoru pro civilní letadlo s ruským vice-premiérem Dmitrijem Rogozinem na palubě). Skuteční (západní) Evropané postupně přijdou k rozumu a začnou uzavírat dohody s Ruskem. Dokonce i francouzský prezident Emmanuel Macron de Rothschild se pravděpodobně ukáže být dospělejším partnerem, než Donald Trump.
Ale skutečná akce bude někde jinde – na jihu, na východě a na Dálném východě. Prostou pravdou je, že svět nemůže prostě čekat, až Američané přijdou k rozumu. Je spousta klíčových záležitostí, do kterých je třeba se naléhavě pustit, spousta obrovských projektů, které potřebují být vypracovány, a zásadně nový a velmi odlišný multipolární svět, který musí být posílen. Pokud se Američané chtějí od toho všeho odvrhnout, pokud chtějí zrušit ústavní řád, který jejich otcové zakladatelé vytvořili, a pokud chtějí sami fungovat v klamném světě, který nemá s realitou nic společného – tak je to jak jejich právo, tak problém.
Washington DC začíná vypadat jako mateřská školka na LSD – něco jak humorného, tak znechucujícího. Předvídatelně nevypadají tato děcka příliš chytře: je to směsice ukřičených rváčů a bezpáteřních idiotů. Některá z nich mají prst na jaderné spoušti, a to je přímo děsivé. Dospělí nyní musí najít způsob, jak děcka zaměstnat a odvést jejich pozornost, aby ten zatracený knoflík omylem nezmáčkla. A čekat. Čekat na nevyhnutelnou reakci země, která je o mnoho lepší, než její vládci a která nyní zoufale potřebuje skutečného vlastence, aby zarazil slet čarodějnic ve Washingtonu DC.
Ukončím tento článek v osobní rovině. Právě jsem přejel USA, doslova, od řeky Rogue v Oregonu do východní části ve středu Floridy. Během této dlouhé cesty jsem nejen viděl dech beroucí krásné scenérie, ale také spoustu nádherných lidí, kteří jsou proti satanistickému bálu v DC každou svoji buňkou a kteří chtějí, aby jejich země byla osvobozena od zdegenerovaných démonických mocných, kteří převzali federální vládu. Žiji v USA již 20 let a naučil jsem se milovat a hluboce si vážit té spousty laskavých, slušných, čestných a prostě nádherných lidí, kteří tam žijí.
Ani zdaleka nepovažuji Američany za nepřátele Ruska, považuji je za přirozené spojence, kdyby jen proto, že máme stejného nepřítele (neokonzervativce v DC) a postrádáme jakékoliv objektivní důvody pro konflikt, naprosto jakékoliv. Navíc jsou si Američané a Rusové v mnoha ohledech podobní, někdy dosti komicky. Stejně jako během studené války jsem nikdy neztratil naději v Rusy, nyní odmítám ztrácet naději v Američany. Ano, americká federální vláda je nechutná, zlá, odporná, stupidní, zdegenerovaná a přímo satanistická, ale lidé v USA ne. Ani zdaleka. Nevím, jestli tato země může přežít současný režim jako jednotné USA, nebo zda se rozpadne na několik dosti odlišných celků (což je něco, co považuji za velmi možné), ale věřím, že lidé v USA přežijí a překonají to stejně, jako rusové přežili hrůzy 80. a 90. let.
(Poznámka stranou: poté, co jsem byl nařčen, že jsem „placeným Putinovým agentem“ (Vladimíre, prosím pošli peníze!!), „židomilem“ či dokonce „zakukleným židem“, nacistou a antisemitou (který slušný a dobrý člověk nebyl označen za „antisemitu“ aspoň jednou ve svém životě), komunistou a muslimem (či aspoň „muslimským propagandistou“), budou mi nyní nadávat do „milovníka USA“. Fajn. Vinen v plném rozsahu! Miluji tuto zemi velmi, stejně jako miluji její lidi. Vlastně mé srdce pro ně často krvácí, i kvůli obrovskému utrpení, které jim anglo-sionistická říše přináší. V boji mezi lidmi v USA a Říší bez omluvy straním lidem, které považuji za přátele, spojence a dokonce bratry.)
Právě teď se zdá, že USA začínají padat do propasti velmi podobné té, do které spadla Ukrajina (což není překvapivé, skutečně, neboť stejní lidé způsobují stejné katastrofy, ať oblaží svoji přítomností jakoukoliv zemi). Velkým rozdílem je, že obrovský a nedotčený potenciál USA se obnoví. Možná, že za 10 let ani žádná Ukrajina existovat nebude, ale zcela určitě budou USA, ačkoliv možná velmi odlišné, či dokonce ve formě několika nástupnických států.
Ale prozatím mohu jen zopakovat to, co říkají Floriďané, když na ně udeří hurikán: „dřepni si“ a připrav se na jisté velmi obtížné a nebezpečné chvilky.
Sanctions, smoke and mirrors from a kindergarten on LSD vyšel 31. července 2017 na thesaker.is.
