Lex
24.8.2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Jsem už docela otrlý a kde co mne už k reakci nepohne. Výtoky z mainstreamových mediálních výlevek, ať už slynou jakýmkoliv titulem, už dlouho ignoruji, natož abych sedl ke klábosnici a obtěžoval vás svými plytkostmi.
Tentokrát dělám výjimku, protože k věci mám co říci, a to něco je o „trochu“ více, než exkrementy mravní čí vůbec lidské ubohosti, které se nacházejí v diskusi pod článkem, který mi dal impulz, abych spustil…
Tím článkem je tohle – „Vláda kvůli platům politiků vyhlásila válku statistikům“ – pro jeho stručnost ho tu zkopíruji celý –
„Mezi vládou a Českým statistickým úřadem (ČSÚ) se rozhořela válka. I přes zásadní nesouhlas statistiků v pondělí ministři schválili usnesení, kterým nezávislému ČSÚ ukládají povinnost i nadále počítat průměrné mzdy v takzvané nepodnikatelské sféře, a nikoli v celém národním hospodářství.
Hlavním důvodem pro tento krok je obava politiků, že od roku 2019 by jim mohly kvůli nové metodice dané evropskými pravidly poklesnout jejich příjmy o tisíce korun měsíčně.
Průměrná mzda v nepodnikatelské sféře, od které se příjmy politických a justičních špiček odvíjejí, je vyšší než průměrná mzda v národním hospodářství.
Aby jejich příjmy zůstaly na stávající úrovni, musel by parlament změnit takzvaný platový zákon, čehož se politici kvůli veřejnému mínění obávají jako čert kříže.
„Rozhodnutí vlády je pro nás neakceptovatelné,“ řekla Právu předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová, která ministrům v pondělí zdůvodnila přístup statistiků. S povinným přechodem na nový evropský standard totiž není možné poskytovat spolehlivé a časově stabilní údaje o průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře, a úřad proto od začátku roku počítá údaje pouze za celé národní hospodářství.
ČSÚ upozornil, že kdyby konal podle požadavku vlády, dopustil by se politického, nikoliv odborného rozhodnutí.“
https://www.novinky.cz/domaci/446908-vlada-kvuli-platum-politiku-vyhlasila-valku-statistikum.html
Ne snad, že bych byl apologetou „politiků“, které si autor toho výkvětu svého ducha bere na ostří novinářského brku, to vůbec ne, jenom mi po těch letech strávených činností na úseku prosazování práva a spravedlnosti zůstalo aspoň zblo smyslu pro posouzení citovaného, nebo – a to bude možná trefnější – zůstal mi zachován cit pro pravdu, pro proporce, pro důležité proti nedůležitému a odpor proti manipulaci a křiváctví. A tohle všechno jsou fenomény, které autor textu znectil, resp. ty poslední dvě vyjmenované vlastnosti postavil na piedestal.
Oč mi konkrétně jde?
Zčásti tomu, kromě titulku článku a jeho obsahu, napoví i anketní otázka u článku – „Je podle vás správné, že vláda chce po ČSÚ pro politiky výhodnější počítání příjmů?“, jejíž formulaci také odpovídá skóre v reakcích čtenářů – v době psaní mého textu to je 1,3 % pro správnost a 98,7 % pro „nesprávnost“.
To základní, co titulku, textu článku i anketě vyčítám, je naprostá neadekvátnost zainteresování tzv. „politiků“ na otázce platu a dalších náležitostí spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (zákon č. 236/1995 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-236 ), a také zřetelná nesprávnost některých údajů tam uváděných, ačkoliv difamující účinek článku je připisován jen a jen jim.
Tak tedy popořadě.
V uvození článku se uvádí (a posléze rozvádí v textu samém), že „I přes zásadní nesouhlas statistiků v pondělí ministři schválili usnesení, kterým nezávislému ČSÚ ukládají povinnost i nadále počítat průměrné mzdy v takzvané nepodnikatelské sféře, a nikoli v celém národním hospodářství.“- Hlavní důvod autor spatřuje v obavách politiků o pokles jejich platů v roce 2019, a to dokonce o tisíce korun měsíčně, protože průměrná mzda v národním hospodářství je nižší, než v nepodnikatelské sféře, od níž se příjmy politických a justičních špiček odvíjejí a navíc se politikové „jako čert kříže bojí kvůli veřejnému mínění změnit zákon“.
Jak to tedy je doopravdy?
Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu č. 236/1995 Sb., byl schválen 26. 9. 1995 a účinnosti nabyl 26. 10. 1995. Rozsah působnosti, tj. okruh osob, na které se vztahoval (§ 1 zákona) zůstal téměř stejný od počátku až doposud, ubyl ředitel Bezpečnostní informační služby, ale přibyli členové, místopředseda a předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové, místopředseda a předseda Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Národní rozpočtové rady a členové a předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu, a poslance Evropského parlamentu (kteří by byli placeni podle tohoto zákona, kdyby nebyli placeni z prostředků EU, jak tomu ve skutečnosti je).
Co je také – tentokrát až od roku 2004 (předtím se platová základna odvíjela od nejvyšší dosažitelné mzdy podle platových předpisů na ministerstvech) – prakticky stejné až dodnes, je způsob výpočtu platové základny, od níž se cestou násobků odvozují platy představitelů – viz § 3 odst. 3 znění tehdy účinného – „Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.“ ve srovnání s dnešním zněním téhož ustanovení „Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,75násobek a pro soudce 3násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.“
Všimněte si se mnou zákonného textu – „průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu“.
Nějakých bezmála patnáct roků se platová základna odvíjí od údajů Českého statistického úřadu, který – jistě to znáte také – zveřejňoval údaje o průměrné nominální měsíční mzdě v celém národním hospodářství a zvlášť k tomu v podnikatelské a nepodnikatelské sféře.
Téměř patnáct let (možná déle, nechce se mi to hledat) ČSÚ zpracovával a zveřejňoval tyto údaje a najednou – „pic kozu do vazu“. Prý Evropská komise a její „standard“.
Nepopírám, že argumentace ČSÚ má svou racionalitu – EU stanovila nové standardy, tak se od roku 2017 „jede“ podle nich. Nechci – ani na to nemám – abych dělal arbitra v diskrepanci mezi nezávislým Českým statistickým úřadem a vládou České republiky.
To ovšem paní předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová, když od počátku roku ČSÚ přestal sledovat tu „nepodnikatelskou“ mzdu, nevěděla, že je to položka, s níž počítá zákon českého právního řádu? Tohle nevěděla, kdo všechno jsou podle toho zákona odměňováni a že v případě „svévolného“ upuštění od sledování uvedené zákonem přepokládané položky ohrozí od roku 2019 (viz „předminulého roku“ ohledně platové základny) vyplácení jejich platů, protože nebude od čeho stanovit platovou základnu?
Ale ne o vládě a ČSÚ jsem chtěl psát, ono to konec konců stejně jako v jiných případech bude „jinak“, jak říkal ten starý rabín.
Problém bude v tom žumpalistovi, který se rozhodl napsat článek, ve kterém „potřeboval“ očernit ausgerechnet politiky (ty současné).
Nebo si snad ta prostá duše myslel, že přechodem na standardy EU ve sledování průměrné mzdy v národním hospodářství půjdou automaticky dolů platy představitelů, kteří jsou podle inkriminovaného zákona odměňováni? A navíc proto, že se politikové „bojí jako čert kříže“ s ohledem na „veřejné mínění změnit zákon“?
Svatá prostoto!
Ta diskrepance přece nemá jiné řešení, než že ČSÚ bude i nadále podle stejných kritérií jako dosud sledovat i průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře, jak nyní rozhodla vláda usnesením, anebo to nebude možné a pak se zákon bude muset změnit minimálně ohledně stanovení platové základny podle jiného kritéria, tedy podle průměrné mzdy v celém národním hospodářství, ale je také v tom případě logické, že není možné jen z toho důvodu (změna standardů EU ohledně sledování) dopustit pokles příjmů představitelů.
Ono to totiž navíc vůbec není tak jednoduché a jednoznačné, jak píše autor, že průměrná výše mezd v nepodnikatelské sféře je (každoročně) vyšší než průměr v celém národním hospodářství.
Všimněte si tohoto srovnání vycházejícího z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí https://www.finance.cz/makrodata-eu/trh-prace/statistiky/mzda/ .
Průměrná mzda v podnikatelské sféře byla vyšší než v nepodnikatelské v letech 1997 o 240,- Kč měsíčně, 1998 o 900,- Kč, 1999 o 410,- Kč, v roce 2012 byla v podnikatelské sféře vyšší o pár desetikorun, v následujících letech se rozdíl pohybuje okolo jednoho procentního bodu ve prospěch nepodnikatelské sféry.
Už ani nezdůrazňuji, že takový pokles zákonem zaručených příjmů by byl v rozporu nejen s obyčejným právem, ale i s Ústavou (Listinou základních práv a svobod a komunitárním právem – ochrana tzv. „legitimního očekávání“ – třeba zde https://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/ustavko/langasek.pdf ).
Velké oči, pane žumpalisto!
A ještě jedna, a to ta nejzásadnější věc, která mě přivedla ke klábosnici. Ta okatá dehonestace politiků, kteří si „nedají sáhnout na své prebendy“ a přitom se bojí veřejného mínění, ačkoliv….
Ví vůbec pan autor toho novinového zmetku, kolik je těch „politiků“, o které si tak otírá svou – no, ten svůj novinářský brk, a kolika lidí se předmětný problém vůbec týká?
Neví?
Prozradím.
Politikové:
Prezident republiky – jeden
členů vlády – sedmnáct
poslanců – dvě sta
senátorů – osmdesát jeden
(a to většina členů vlády jsou poslanci nebo senátoři a berou jen jeden, ten vyšší plat, tj. ministerský).
Suma sumárum asi tři sta „duší“.
Teď ti další, kteří jsou odkázáni na plat podle inkriminovaného zákona:
Ústavní soud – patnáct
Nejvyšší kontrolní úřad – sedmnáct
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání – třináct
Rada Ústavu pro studium totalitních režimů – sedm
Národní rozpočtová rada – tři
Rada Českého telekomunikačního úřadu – pět
A teď prosím pozor, skoro poslední, největší – soudci okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu – tři tisíce třicet čtyři!!! (tohle číslo jsem zjistil spočítáním každého jednotlivého soudce v ČR podle jmenného seznamu Ministerstva spravedlnosti, jenom počty nejsou publikovány).
Jak jsem uvedl na začátku, nejsem apologetou politiků, ale zkuste hádat se mnou, o čí platy tu jde na prvním místě?
Kdo se dobyl svých „práv na nezávislost“ ohledně výše svých platů v případě dosavadních pokusů o jejich snížení, a to včetně zpětného doplacení?
Opravdu si ten novinářský šmok myslí, že tohle, z čeho podezírá politiky, by prošlo v případě soudců?
Už jednou jsem si posteskl – „Svatá prostoto!“
No, a protože výčet těch, kdo jsou závislí na platové základně stanovené stejně, jako dříve uvedení představitelé státu, jsou podle zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců č. 201/1997 Sb., oni státní zástupci, a těch je jeden tisíc dvě sta čtyřicet čtyři!!! (spočítáno stejně jako v případě soudců), vychází, že entita „politiků“ představuje z celkového počtu osob závislých na platové základně odvislé od výše příjmů v nepodnikatelské sféře necelých sedm procent.
Závěr si jistě udělá každý sám.
Vlkův dovětek:
