Falešné ikony dneška

Avatar
Původní autoři

Michailo Stavrev
23.9.2017

V následujícím textu nezazní žádné senzace. Jsou zde jen notoricky známá fakta, které by měl znát každý trochu sečtělejší středoškolák. Přesto nepochybuji, že tento článek vyvolá nesmírné emoce.

Svět je zahlcen multimediální komunikací, lidské oko je vystaveno útoku obrazových sekvencí. Zatímco text musíme pracně louskat řádek po řádku, obrázků jsme schopni vnímat několik najednou. Vracíme se zpět do éry hieroglyfů, zapomněli jsme číst hláskové písmo, protože je to pracné a zdlouhavé. Reagujeme na smajlíky na destičkách, které už nejsou hliněné. Dochází k ikonizaci skutečnosti. V takovýchto podmínkách je velmi jednoduché manipulovat kolektivním vědomím, stačí jen obrázky správně poskládat. Uveďme jednoduchý příklad.

Dobří a zlí mrtví

p
Konference v Jaltě (únor 1945) – na fotografii zleva britský ministerský předseda Winston Churchil, americký prezident Frenklin Delano Roosevelt a sovětský vůdce Josif Visarionovič Stalin

Jednou z nejtypičtějších ikon novodobých dějin je obraz tří státníků na mírové konferenci v Jaltě z roku 1944. Churchill, Rousevelt a Stalin sedí vedle sebe a usmívají se po té, co si rozdělili svět. Nikdo nepochybuje o tom, že Stalin je padouch, zatímco ti druzí dva jsou usměvavé ikony dobra. Churchill s Rouseveltem skutečně patří mezi nejlépe vnímané osobnosti západní politiky, naučili jsme se chápat jako pilíře hodnot demokracie, lidských práv a svobody slova, zatímco za jménem Stalin se krčí obrazy gulagů a hladomorů. Ale je to doopravdy tak jednoduché?

Masová média nás vytrénovala, abychom vnímali obraz amerického vojáka z druhé světové války jako světlonoše, který nám nese poklady demokracie, zatímco rudoarmějce s hvězdou na čele vykreslují jako barbara, který myslí jen na chlast a promiskuitu. Historická realita je však jiná – Američané a Britové byli Němcům mnohem blíže.

V době, kdy byl Rousevelt prezidentem, platila v americké armádě rasová segregace, která byla zrušena až po jeho smrti, v roce 1948. V dobové terminologii americké armády se používalo pro černochy oficiálně hanlivého termínu „negro“. V nacistických zajateckých táborech, kde byli internování Američané, docházelo k rasových vraždám, když bílí vězni odmítali sdílet ubykace s černochy, vypovídá o tom třeba oscarový snímek Hartova válka. V USA se k rasové rovnosti propracovávají až po smrti Martina Luthera Kinga v šedesátých letech, ale problémy s lidskými právy mají v USA stále.

Naproti tomu Stalinův Sovětský svaz měl ve své době jednu z nejprogresivnějších legislativ ve vztahu k národnostním menšinám. Třeba program tzv. Korenizacije, jenž zaručoval každé jazykové skupině o počtu vyšším než deset tisíc jedinců právo na školy, sdělovací prostředky nebo literaturu ve vlastním jazyce. Byla vytvořena armáda lingvistů, kteří ve všech koutech rozlehlé země pracovali na dokumentaci malých jazyků a vytváření jejich spisovných forem. Mezi mnoha jinými také nejslavnější český spisovatel Jaroslav Hašek, který pomáhal vydávat noviny v kavkazské baškyrštině. Pro představu, třeba taková Ukrajinská socialistická republika měla v té době skoro 22 tisíc škol, které vyučovaly v 21 jazycích, mezi nimi 512 německy, 312 židovsky (nejspíše jidiš), 14 česky (…). Bylo by zajímavé tato čísla srovnat s dnešní Ukrajinou. Ano, Stalin byl možná diktátorem, ale země které vládl, nebyla v žádném případě rasistická. Srovnávat ji s nacistickým Německem je účelová demagogie.

Jak vznikal nacismus

Ani třetí pán na fotce z Jalty, Winston Churchill, není právě zářným příkladem uplatňování lidských práv. Churchill ještě jako mladý důstojník absolvoval několik válečných výprav ve jménu jejího veličenstva, účastnil se Burských válek nebo potlačení Máhdího náboženského povstání v Súdánu a dalších „mírových misí“. Aktivně se podílel na vyvražďování domorodého obyvatelstva, několikrát byl vyznamenán za chrabrost. Jen v Súdánu nechali Britové na jednom místě přes 20 000 mrtvol včetně civilistů, když šli s těžkými zbraněmi proti oštěpům. Rasové teorie a jejich praktické užití ještě před Němci uplatnili právě Britové v koloniální éře. Výraz antisemitismus se vžil v době expanze Britského impéria na Blízký východ. Způsob, jakým se Británie rozešla s Indií je snad to nejstrašnější, co dal Churchill světu. Masakry Indů v boji za nezávislost stály 26 000 životů, ale následné hladomory vzaly úhrnem skoro tři a půl milionů životů. Britové účelově rozdmýchávali spory mezi hinduisty a muslimy, pomohli vytvořit (do té doby neexistující) stát Pákistán, což je rána, kterou krvácí indický subkontinent dodnes.

Přesto je na fotce Churchill a Rousevelt pro celé generace Evropanů sympatičtější. Proč ale? Vždyť Němci jen dovršili to, co před nimi začali Britové a Francouzi – tezi o výjimečnosti bílého muže. Záměrně píšu muže. Práva žen, jak je známe dnes, uznává západní společnost až po druhé světové válce. Naproti tomu Sovětské rudé carství učinilo ženu plnoprávnou již mnohem dříve. Navzdory ojedinělým snahám o emancipaci na Novém Zélandu, v Austrálii nebo v Mexiku v průběhu 19. století na Rusi přicházejí tyto ideje do každodenní praxe v celospolečenském měřítku. Ženy řídí automobily, autobusy, traktory, jsou lékařkami, podílí se na vědeckém výzkumu, vstupují do politiky, sportují, létají. Emancipace žen v Rusku začala ještě před rokem 1917. Car Nikolaj II. nechal v Rusku postavit 837 dívčích gymnázií, což je dnes opomíjený fakt. Bolševici nezačali stavět na zelené louce, přišli do hotového. Po čase vychází najevo, že úspěšná ruská národnostní politika nebyla postavena jen na levicovém státním zřízení, má kořeny nepoměrně hlubší. Mírové soužití pestrých národnostních skupin v tomto prostoru trvá více než půl tisíciletí. To není náhoda.

Ve jménu civilizace

Srovnáme-li politiku britského a ruského impéria, coby hlavních světových mocností nastupujícího novověku, je vidět bytostný rozdíl v metodice vlády. Z planetárního panství Pax Britanica nezůstalo pohromadě ani stejnojmenné souostroví, zatímco Rusové i nadále ovládají největší zemi světa, kde žijí stovky národností, navzdory všem bouřím, revolucím a válkám. A že jich bylo. Proč anglický džentlmen nedokázal to, co uměl prostý ruský mužik? Je to jednoduché, Rusové uměli s ostatními národy udržet pevné vazby, protože se nad ně nepovyšovali, brali je jako sobě rovné. Britové nikoli. Jejich světové panství stálo na přísné dominanci a přivlastnění veškerého bohatství a přírodních zdrojů. Britská říše založila svůj blahobyt na tom, že provozovala nejextrémnější formu rasové segregace – otrokářský průmysl. Tzv. Trojúhelníkový obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou stál životy více než desítek milionů lidí, ještě větší masy vykořenil z jejich prostředí. Byznys bílého muže nakonec zcela zdecimoval původní obyvatelstvo Ameriky a Austrálie, překreslil mapy všech kontinentů, což je příčinou většiny dnešních konfliktů.

Rusové, dlouhá staletí utlačováni Zlatou hordou, nakonec nájezdníky z východu pokořili, ale nezničili je, oni je asimilovali. Dnešní ruský ministr obrany, Sergej Šojgu, je svým jménem i podobou dokladem této politiky, která se ukázala být mnohem úspěšnější než “Pax Britanica”.

– – –

Poznámka autora:
Máme-li být spravedliví, pak nejhodnějším člověkem z trojice na fotce z Jalty byl Roosevelt. Šlo o výjimečného státníka i dobrého člověka. Škoda, že zemřel tak brzy, ale na druhou stranu, buďme rádi, že neodešel dříve. Svět mohl vypadat jinak.