Specifická analýza a hodnocení (11056)
Analýza vychází z vystoupení poslanců na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde se projednával „Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO“. Analýza se věnuje dílčím částem vystoupení pěti poslanců, z nichž dva jsou zároveň ministry české vlády. Pět vybraných poslanců pochází z pěti různých politických subjektů, jimiž jsou ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09.
Výpis z vystoupení ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka (ČSSD):
„Myslím si, že i z hlediska České republiky je to významný příspěvek, kterým, poměrně často to uvádíme, že jsme připraveni se angažovat v Alianci právě na tom posílení obrany východního bloku, takže je to taková ukázka toho, že jsme schopni jako Česká republika přispět k jedné ze zásadních aktivit Aliance v současné době. Jsem přesvědčen, že Sněmovna by měla rozhodně tuto naši účast podpořit, protože snad není třeba tady mluvit o významu Aliance a je naprosto jasné, že musíme svou schopnost v Alianci fungovat dokládat konkrétními činy. Tohle je jeden z nich a já jsem pro to, aby to Sněmovna podpořila a abychom se ukázali jako spolehlivý spojenec.“
Analýza a hodnocení:
Podle ministra Zaorálka vysíláme české vojáky do Pobaltí proto, abychom ukázali, že jsme schopni přispět k aktivitám Aliance, abychom doložili svou schopnost fungovat v Alianci a abychom se ukázali jako spolehlivý spojenec. Ministr svá slova pro odůvodnění zahraniční mise nevztahoval k bezpečnostní situaci, nýbrž k Severoatlantické alianci. Politik Zaorálek tím neskrývavě předvedl, o čem je současná česká zahraniční politika, která vůbec neřeší skutečnou situaci v příslušných geografických prostorech a faktory, jež ji zhoršují nebo mohou zhoršit, ale pouze to, aby vše bylo v souladu s politikou NATO, přesněji s politikou Spojených států amerických, které mají vedoucí postavení v Alianci, a jejichž představitelé určují místo a charakter vojenských misí v zahraničí.
Ministr zahraničních věcí demonstroval názorný příklad současného vystupování českých politiků, v němž je obsažena podřízenost cizí mocnosti na úkor prosazování národních a spravedlivých zájmů. Čeští politici převádějí českou zahraniční politiku na plnění závazků, jež podle nich máme v NATO. Ve skutečnosti však neexistuje závazek kolektivní obrany, ale pouze závazek urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky a vyvarovat se hrozby silou (viz podrobný rozbor v produktu 11055).
Mise českých vojáků v Pobaltí tak nebyla posuzována podle toho, zda se jedná o skutečné ohrožení a zda se tímto činem bezpečnostní situace zlepší, anebo to naopak eskaluje napětí v regionu. Vyslání českých vojáků do pobaltských států bylo primárně hodnoceno jako vyjádření loajality České republiky mocnějším zemím v Alianci.
Výpis z vystoupení ministra obrany Martina Stropnického (ANO):
„Čtyři členské země – naši partneři, naši spojenci – požádaly o pomoc. Rozhodlo se na varšavském summitu na úrovni předsedů vlád a hlav členských států, že tomu tak bude, že se tomu bude říkat EFP program a že jednotlivé členské státy jsou žádány o příspěvky… Zdá se mi nemyslitelné, aby se Česká republika něčeho takového nezúčastnila.“
„Co je toto uskupení? To je zhruba 1 200 mužů, vážení. 1 200 mužů krát čtyři. V září bude poblíž polských a běloruských hranic cvičení ruské armády, jmenuje se Západ 2017 a zúčastní se ho 80 000 vojáků. Já nemusím mít příliš velkou fantazii na to, abych se při tom množství kybernetických útoků, narušení vzdušného prostoru, narušení výsostných vod pobaltských zemí, abych jim věřil legitimitu jejich obav. Kdokoli z vás, milé kolegyně a milí kolegové, tam zavítá a s kýmkoli, prakticky s kýmkoli promluví, tak uslyší, že ty obavy jsou, a nejenom kvůli těm velmi dramatickým historickým reminiscencím. Nejen kvůli nim. Takže já si nedovedu představit, že by Česká republika, která chce a očekává nějaké bezpečnostní záruky ze strany Aliance vůči sobě samé, že by v tuto chvíli nějakým způsobem váhala a neparticipovala na tom. My tím totiž samozřejmě vytváříme podmínky pro naši vlastní bezpečnost. To pro ty nejpragmatičtější z vás.“
Analýza a hodnocení:
Ono se to nerozhodlo tak spontánně, jak neurčitě uvádí ministr obrany, ale někdo to inicioval. V zárodku celé záležitosti stáli Američané s podporou ambiciózních Poláků a další země se loajálně podřídily nebo se rozhodly podřídit (zdání vlastního rozhodnutí). O americkém vůdčím vlivu v této aktivitě svědčí i termín „reassurance measures“, s nímž přišli Američané a jenž je překládán jako „ujišťovací opatření“, tedy ujištění či uklidnění pobaltských států skrze přítomnost aliančních jednotek v Pobaltí.
Členské země požádaly o pomoc a ministrovi se zdá nemyslitelné, aby se Česká republika něčeho takového neúčastnila. To jsou slova, jimiž ministr Stropnický dokazuje svou podřízenost nadnárodní organizaci, čímž do podřízenosti nutí celou ČR. Přesněji se ve slovech člena české vlády skrývá jeho myšlení, podle něhož je nemyslitelné, abychom nebyli „loajální“ vůdčí mocnosti bez ohledu na to, jaký vliv to má na bezpečnost v Evropě. Členské země nebyly napadeny, pouze požádaly o pomoc, tak proč to ministr ihned převádí na to, že by bylo nemyslitelné, aby se ČR toho všeho neúčastnila? ČR by se účastnit nemusela a nic by tím neporušila, ba naopak by příkladně plnila jediný závazek, který je v Severoatlantické smlouvě obsažen: urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky a vyvarovat se hrozby silou (viz podrobný rozbor v produktu 11055).
Ministr Stropnický se ve své řeči snaží poukázat na to, že Aliance tam vlastně posílá jen malé vojenské uskupení v porovnání s počtem příslušníků ruských ozbrojených sil. Avšak ministr cíleně nerozebírá tři věci: Zaprvé ruské jednotky se pohybují a cvičí na svém vlastním území a na území Běloruska jako svého spojence, což provádějí dlouhodobě a opakovaně. Zadruhé neexistuje reálná hrozba, že by Rusové hodlali napadnout pobaltské státy. Dosud nebyly zjištěny dostatečné příznaky příprav k vojenskému tažení, což by navíc bylo z ruské strany velmi neuvážené, neboť by tím nic nezískali a jenom by se fyzicky vyčerpávali a technicky opotřebovávali (indikátory příprav k vojenské agresi jsou rozebrány v příslušném dokumentu – viz interní tematika v Přehledu zájmových témat v kategorii Odborná zpravodajská nauka). A zatřetí ministr neuvádí (a nikdo se ho neptá), jaký má tedy smysl tam někoho posílat v tak malé síle, když by to v případě napadení nepředstavovalo žádnou účinnou obranu. Ministrův projev je plný rozporů, což značí přetvářku s postranními úmysly.
Ministr dále říká, že nemusí mít velkou fantazii, čímž připouští, že přesto alespoň trochu fantazíruje. To není vhodná mluva pro odůvodňování vyslání ozbrojených sil do zahraničí.
Stropnický mluví o množství kyberútoků, narušení vzdušného prostoru a narušení výsostných vod pobaltských zemí. Takto to vypadá, jako by již byla zahájena vojenská agrese. Avšak ministr si plete narušení čehokoliv se zvýšením činnosti ruských vzdušných a námořních sil v mezinárodním vzdušném prostoru a mezinárodních vodách, čímž se Rusové snaží vyrovnat stejným aktivitám ze strany USA. Pokud byly narušeny prostory států, jednalo se o ojedinělé případy a nikoli o množství případů, jak nesprávně uvádí ministr obrany (měl to doložit fakty, nejlépe grafem s početními, zeměpisnými a časovými údaji).
Ministr obrany prokázal svoji nekompetenci, když se odvolával na obavy místních občanů, kteří budou vůči Rusům vždycky předpojatí, a nezmínil, jak celou situaci hodnotí státní instituce jako například vojenská zpravodajská služba, kterou má ve svém resortu. Riziko agrese nelze hodnotit podle obav místních občanů, kteří ze své pozice nikdy nebudou nestrannými pozorovateli dané situace vzhledem ke svému vztahu k sousednímu Rusku.
Podle Stropnického očekává Česká republika od Aliance bezpečnostní záruky. Jenže ministr opakovaně klame veřejnost a nechce přiznat, že žádné záruky neexistují (viz podrobný rozbor v produktu 11055). Ministr si tak vymýšlí, když tvrdí, že vysláním českých vojáků do Pobaltí si vytváříme podmínky pro naši bezpečnost (míněno ve významu, že když my pomůžeme, tak i nám bude v případě nouze pomoženo). Naopak se tím podílíme na eskalaci napětí, což je hodně vzdálené vytváření podmínek pro naši vlastní bezpečnost.
„Ale zásadně platí: jestliže se některý z našich spojenců cítí ohrožen, jsme povinni mu poskytnout podporu, pokud máme podobnou podporu dostat my v případě ohrožení. Historicky jsme se několikrát dostali do té situace, tak víme, jak je to důležité.“
„A zda je zdůvodněný pocit ohrožení našich spojenců? V době pekingské olympiády někdo zaútočil na Gruzii. V době sočské olympiády někdo zaútočil na Krym a pak na východní Ukrajinu. Na východní Ukrajině jezdí větší tanková ruská síla, než máme my svou vlastní. A někdo tam dokonce dokázal sestřelit i civilní letadlo s nevinnými cestujícími. Myslím si, že je dost důvodů, aby se naši spojenci v Pobaltí báli, a je dost důvodů jim v tom strachu podporu poskytnout. My to podpoříme jako klub všichni. Děkuji.“
Analýza a hodnocení:
Není pravda, že pokud se některý z našich „spojenců“ cítí ohrožen, tak jsme povinni mu poskytnout podporu. A není pravda, že i kdybychom podporu poskytli, tak bychom nutně museli dostat stejnou podporu, pokud bychom ji potřebovali. Žádný závazek v poskytování podpory či vojenské pomoci neexistuje, čímž poslanec Gabal klame veřejnost a své kolegy (viz produktu 11055 a produkt 11002). Navíc hovoří o pocitu ohrožení, ale co to je ten pocit ohrožení? Pocit ohrožení neboli subjektivní názor předpojatých osob nemůže být přece základním důvodem pro vyslání ozbrojených sil do zahraničí.
Ivan Gabal se přitom ještě snaží polemizovat o tom, zda je pocit ohrožení našich „spojenců“ odůvodněný. To je opravdu podivná psychologicko-filozofická úvaha, která má podpořit fyzické vyslání ozbrojených sil do zahraničí. Někdo má pocit a proto jiní podnikají akci, což je ve vzájemném vztahu nepřiměřené a často to vede k provinění těch, kteří akci provádějí. Kde jsou odborná hodnocení oprávněných státních institucí o záměru Ruské federace? Poslanec se tento pocit ohrožení snaží podepřít podsouváním falešných a neurčitých údajů z minulosti. Podle Gabala někdo zaútočil na Gruzii, avšak fakticky to byla Gruzie, která zaútočila na Jižní Osetii (v pozadí stáli Američané, kteří Gruzínce pobízeli, aby si otestovali reakci Rusů). Teprve potom zaútočili Rusové. Na východní Ukrajinu zaútočily jako první ukrajinské síly pod vedením nové vlády, a to v rámci tažení nazvaného „Protiteroristická operace“ (ATO). Teprve poté se rozhořel skutečný ozbrojený konflikt. Slova jako „někdo zaútočil“, „někdo sestřelil“ jsou navíc neurčitá a poslanec by to měl lépe charakterizovat a doložit, pokud tím odůvodňuje vojenskou pomoc.
Podle poslance Gabala se naši „spojenci“ bojí, a tak on se svým poslaneckým klubem doslova vyzývá, abychom jim kvůli jejich strachu poskytli vojenskou podporu. Je to zvláštní řečnění ve prospěch zahraniční mise, jako kdyby si poslanec ani nechtěl uvědomit, jaké budoucí škody v oblasti bezpečnosti to může napáchat.
Výpis z vystoupení poslance Zbyňka Stanjury (ODS):
„A já na rozdíl od něj nechci žít v Evropě, jejíž bezpečnost má garantovat Rusko a Čína. To jsou nebezpečné iluze. Opravdu nebezpečné iluze.“
„Tak já vám to řeknu úplně jednoduše. Občanští demokraté ten materiál podporují v tomto volebním období a budou obdobné materiály podporovat i v příštím volebním období. … A my jsme bytostně přesvědčeni, že bezpečnostní zájmy občanů České republiky zajišťuje především NATO. Bylo to správné rozhodnutí, že jsme se stali plnoprávnými členy NATO.“
Analýza a hodnocení:
Podle poslance Stanjury by tedy bezpečnost měly garantovat Spojené státy, jelikož NATO, to jsou především Spojené státy (blíže viz produkt 13012). Malé členské země v tomto smyslu nic neznamenají, pokud nehájí mezinárodní mír a mezinárodní právo a pouze se podřizují mocnějším členům. Skutečnost je taková, že bezpečnost by měly garantovat všechny tři země (USA, Ruská federace i Čína), a to rovným dílem. Jestliže chce někdo spoléhat jen na Američany, kteří od roku 1945, ale také i od roku 1990 způsobili nejvíce lidských ztrát v řadách civilistů a napáchali nejvíce škod mimo své území a pokračují v naplňování svého plánu expanzivní politiky pro 21. století (viz produkt 11054), tak právě tímto podléhá nebezpečné iluzi.
Tvrzení, že zájmy občanů ČR zajišťuje především NATO, je velmi zkreslené. Nejprve je nutné si uvědomit kdo je NATO a komu v dosahování čeho NATO ve skutečnosti slouží (blíže viz produkt 13012 a produkt 11054). Každopádně pro české voliče je dobré vědět, co budou členové ODS dle slov poslance Stanjury podporovat i v dalším volebním období.
„Dámy a pánové, dovolte, abych se v souvislosti s právě projednaným bodem obrátil, jak jinak než prostřednictvím předsedajícího, na předsedy všech tří koaličních stran. Řada z nás cítí, jak tento bod byl důležitý pro mezinárodní prestiž české zahraniční politiky. Jak neobyčejnou ostudu by Česká republika utrpěla, kdyby tento bod nebyl schválen. Jakou bychom ztratili důvěryhodnost u našich spojenců v Evropě a v Severoatlantické alianci. Vláda má v této Sněmovně pohodlnou většinu, přesto jste nebyli, tři vládní kolegové, schopni zajistit nezbytný počet vládních poslanců, který by tento bod schválil. Kdyby vám nepomohlo 29 hlasů z pravicové opozice, tak tento bod prostě neprošel.“
Analýza a hodnocení:
Vystoupení poslance Kalouska bylo učiněno po hlasování. Miroslav Kalousek hovoří o mezinárodní prestiži a případné ostudě, avšak zapomíná, že se přednostně jedná o vážné ovlivňování evropské bezpečnostní situace a jejího dalšího vývoje. Řešení bezpečnostní situace nelze podřizovat prestiži a nějaké ostudě, což je podle Kalouska rozhodujícím faktorem. Kalousek vidí mezinárodní prestiž v tom, že jsme si zachovali účast v klubu západních mocností a asistujeme jim v jejich záměru v soupeření s Ruskou federací bez ohledu na negativní následky. To, co by on považoval za neobyčejnou ostudu v případě neschválení navrhovaného bodu, by jiní hodnotili jako rozhodnutí bez bázně a hany učiněné ve prospěch udržování mezinárodního míru.
Kalousek dostál svého způsobu vystupování, když nezapomněl zkritizovat vládu a zdůraznit, že bez pomoci pravicové opozice by vládní koalice nebyla schopna tento bod schválit. Politika Miroslava Kalouska je snad nejvíce ze všech politiků založena zejména na „neobratné“ kritice a zesměšňování svých oponentů a jen málo na prezentování vlastních konkrétních plánů, jak zvýšit životní úroveň a posílit bezpečné prostředí (v současné době se k tomuto pojetí politiky hodně přiblížil Bohuslav Sobotka z ČSSD).
Řečnění v Poslanecké sněmovně ve snaze odůvodnit vyslání českých vojáků do Pobaltí je ukázkou pokrytectví a ignorance české a evropské bezpečnosti ve jménu podřízenosti politice Západu, potažmo USA. Poslancům v jejich vystoupeních chyběly relevantní argumenty, aby řádně zdůvodnili zahraniční misi českých vojáků, a tak se uchylovali k výmluvám a falešným slovům (například o závazcích, které neexistují a už vůbec ne v době, kdy nikdo nikoho vojensky nenapadl). Jedná se o příklad české propagandy (jednostranného přístupu) ve prospěch propagandy vyšší.
Vystoupení poslanců a následné hlasování je pro voliče a občany České republiky zajímavým vhledem do myšlení českých politiků a rovněž pomůckou pro jakékoli volby organizované v České republice.
Zpravodajský produkt přímo souvisí se dvěma dříve zveřejněnými produkty:
- Produkt 11051 „Vážné provinění českých zákonodárců a jejich podpora eskalace mezinárodního napětí jako podřízený příspěvek zahraniční politice USA“
- Produkt 11055 „Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše“
Další související zpravodajské produkty:
- Produkt 13022 „Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem“
- Produkt 13012 „Donald Trump a Severoatlantická aliance“
- Produkt 11002 „Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky“
- Produkt 11048 „Česká politická scéna a národní bezpečnost ve vztahu k NATO a EU“
- Produkt 11054 „Evropa může rozhodnout o směru vývoje BS ve světě, namísto toho se sama připravuje na válku ve prospěch USA“
Zpravodajský produkt 11056
Specifická analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
