22.11. 2017
Vážený pane prezidente, vážený pane ministře, dámy a pánové,
jsem velmi rád, že se mohu zúčastnit nejpočetnějšího byznys fóra z české strany za posledních dvacet pět let. Jsem rád, že je se mnou předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý a předseda Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, kteří spolu s prezidentskou kanceláří tuto misi připravovali.
Včera jsme hovořili velmi dlouho s prezidentem Putinem rusky. Moje ruština, jak víte, je naprosto plynulá, ale musím uznat, že i ruština prezidenta Putina byla docela dobrá. V každém případě, abych to prostřídal, tak dnes budu hovořit česky, už proto, že je zde pohodlné simultánní tlumočení.
Bohužel kromě příjemných věcí mám pro vás na závěr jedno nepříjemné sdělení, o jehož předání jsem se rozhodl jednomyslně i se svými kolegy, protože si myslím, že i o nepříjemných věcech by podnikatelé měli být informováni, zejména když tyto nepříjemné věci kazí jejich práci a znehodnocují dlouhodobou přípravu tohoto setkání.
Ale nyní mně dovolte, abych přešel k věci. Řekl jsem, že je to největší podnikatelská mise za dvacet pět let. Obsahuje sto čtyřicet podnikatelů a mám-li to srovnat, tak do Francie mě doprovázelo čtrnáct podnikatelů, z čehož logicky vyplývá, že Ruská federace má pro naše podnikatele desetkrát větší význam, než Francie. A to proto, že existují, podle mého názoru, některé zbytečné překážky z obou stran. Kritizoval jsem dlouhodobě sankce Evropské unie vůči Ruské federaci a uváděl jsem jako příklad Kubu, vůči níž byly aplikovány sankce padesát let bez jakéhokoli účinku. Kritizoval jsem ovšem i odvetné sankce Ruské federace zejména vůči České republice, a říkal jsem prezidentovi Putinovi, že se v tom případě ruští obyvatelé nedostanou k dobrému sýru, k dobrým jogurtům a prezident Putin se zeptal, zda se to týká i piva, protože jak víte, české pivo je nejlepší na světě. Nicméně i když tyto sankce jsou nepříjemnou překážkou, myslím si, že právě vysoká účast českých podnikatelů a vaše účast ruských kolegů zde, dokazuje, že stále existují velmi důležité oblasti spolupráce, o kterých ještě budou mluvit moji kolegové, a já jim proto nechci brát jejich témata.
Jsou to oblasti, které se týkají prakticky všech témat průmyslové spolupráce, neboť jak víte, Česká republika je nejprůmyslovější zemí Evropské unie. Je také zemí s nejrychlejším, a to pětiprocentním, ekonomickým růstem, nejnižší mírou nezaměstnanosti, asi tři procenta, s inflací kolem dvou procent, s velmi nízkým podílem státního dluhu třicet pět procent na HDP a s vyrovnaným státním rozpočtem. Takže máme se čím chlubit, ale na druhé straně si uvědomujeme, že jsme malá exportní ekonomika, a bez podpory našich exportérů v nejrůznějších oblastech dlouhodobě neuspějeme.
Jaké oblasti to tedy jsou? Já bych zdůraznil na prvním, tedy na významném, místě oblast energetiky. Uvědomte si, že mi dostáváme z Ruské federace podstatnou část dodávek energetických surovin, a jsme zemí s vyspělou tradicí jaderného strojírenství. Bylo by výborné, kdybychom našli vzájemné porozumění například s Rosatomem, a o tom jsme mluvili včera s kolegou Lichačovem, z hlediska uplatnění této tradice, ale spolupráce s Rosatomem nejenom při případném rozšíření českých jaderných bloků, ale také při spolupráci na třetích trzích.
Stejně tak bych uvítal, kdyby náš letecký průmysl se lépe než dosud uplatnil v Ruské federaci. Mám konkrétně na mysli L-410, které na rozdíl od některých jiných letadel nejmenovaných firem ještě nikdy nehavarovalo, takže jak politici, tak byznysmeni se v něm mohou cítit zcela bezpečně.
Kromě toho ovšem existují i témata, která jsou tak říkajíc klasická. Tehdejší Československo vybavovalo tehdejší Sovětský svaz mohutnými dodávkami tramvají nebo autobusů. Tato zařízení samozřejmě za celou dobu zastarala a je potřeba obnovovat je. Nabízíme i zde rozsáhlou spolupráci.
Samozřejmě kdybych teď vyčetl další průmyslové obory, kde je spolupráce možná, tak tady budeme do pozdních odpoledních hodin. Chtěl bych pouze konstatovat, že jsem rád, že tady budou podepsány významné kontrakty, jejichž hodnota přesahuje dvacet miliard českých korun, a protože původně chtěli kolegové podepsat jenom čtyři nejvýznamnější, tak jsem si vymohl, že bude podepsáno všech devět, které jsou tady na stole, protože by to jinak byla urážka těch, kteří tyto kontrakty nebo smlouvy připravovali. Další čtyři smlouvy nás čekají v Jekatěrinburgu, protože jak víte, tak se říká, že New York není Amerika, Moskva není Rusko, Praha není Česká republika a i Jekatěrinburg je místo na světě.
Všechno začalo pozitivně, všechno začalo s úsměvem, včetně té ruštiny, a teď, co se stalo. Včera byl v televizním kanále Krasnaja zvezda publikován článek jakéhosi novinářského šílence s vylízaným mozkem, který prohlašoval, že v roce 1968 Sovětská armáda pomohla Československu tím, že ho okupovala. Toto prohlášení je urážkou našeho národa, a já jsem sám o této tématice vůbec nechtěl hovořit, abych nebouřil vody. Nicméně to, že tento článek vyšel právě v den mé návštěvy Moskvy, považuji za záměrnou provokaci. A teď nebudu říkat proti komu a proti čemu. Dnes odpoledne na setkání s premiérem Medveděvem budu žádat, aby se premiér od této provokace distancoval. Chci věřit, že se s ní nechce ztotožnit, protože v opačném případě by došlo k vážnému narušení rusko-českých vztahů, a to nejenom ekonomických. Dostal jsem zprávy z České republiky, že někteří politici mě dokonce vybízejí, abych přerušil svoji návštěvu Ruské federace a odjel domů. Já jsem to samozřejmě odmítl, protože jeden novinářský blázen by neměl narušit naši spolupráci. Ale očekávám od ruských činitelů, že se k tomu postaví čelem, a že tuto provokaci jasně a rozhodně odmítnou. To je vše.
Děkuji vám za vaši pozornost.
