Ludvík Smýkal
25.1. 2018
Motto: „Králíci si mysleli, že je to láska, ale ve skutečnosti je jen rozmnožovali, abych jich bylo více pod nůž. Potom si mnozí z nich rvali vlasy: „Co jsem to proboha udělal? Oni nás jednoduše podrazili, vždyť nám slibovali… Říkali nám…“ http://leva-net.webnode.cz/products/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-15-01-2018/
Jiří Drahoš, kandidát na prezidenta, který se zřejmě již cítí být na Pražském hradě, na besedě s občany v Plzni, metropoli Plzeňského kraje, před několika dny prokázal, že ani pro něho není problémem vytvořit a šířit falešnou informaci (dezinformaci, lež, mystifykaci, apod.), vydávající se za pravdu. Stalo se tak před několika sta přítomných občanů – většinou jeho příznivců a voličů, senátorem Václavem Chaloupkou (Patrioti ČR), Martinem Baxou, čerstvým místopředsedou ODS, bývalým plzeňským primátorem a také před novou poslankyní, bývalou rektorkou Západočeské univerzity Ilonou Mauritzovou (rovněž ODS). https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Drahos-se-chlubil-pred-lidmi-jak-setrel-Zemanovy-volice-Pak-celil-vecnemu-dotazu-z-historie-a-skoncilo-to-nejistym-usmivanim-520739
Na uvedené besedě zazněla od Jiřího Drahoše řada vzletných myšlenek a předsevzetí, z nichž naprostá většina by zasloužila podrobnější rozbor. Jen si „nemohu vzpomenout“, od koho jsem některé podobné myšlenky a předsevzetí, v době svého mládí, už slyšel :
„Vstupuji do finále jako kandidát, který se dívá dopředu, do budoucnosti. Při všem respektu vůči Miloši Zemanovi jej považuji za politika té minulé éry, která trvala skoro třicet let. Miloš Zeman v ní zažil vzestupy i pády, ale pro mě je to éra, která je minulostí, a je potřeba se dívat do budoucna. A já jsem přesvědčen o tom, že jsem kandidát a člověk, který je schopen Českou republiku vést v tom komplikovaném světě kupředu. Aby Česká republika byla demokratický, moderní, bezpečný stát, který se stará o lidi, o sociálně slabší, o životní prostředí a bude se snažit předat jej svým potomkům v lepším stavu, než v jakém jsme jej přebrali. Stát, který bude klást důraz na moderní vzdělávání, protože to je budoucnost. Stát, který nebude slyšet od politiků strašení. Chci být prezidentem, který bude u lidí povzbuzovat národní hrdost, ne nacionalismus. Nemáme se zač stydět a společně všechno zvládneme. Jsem kandidátem, který se dívá dopředu a který nemá nic společného s tím, co se na politické scéně odehrávalo v minulosti. Tam už hledět nechci,“ prohlásil sebejistě Drahoš.
„Plivání z kanálu se objevuje,“ potvrdil akademik. „Jsem přesvědčen o tom, že skalní voliče Miloše Zemana nikdo nepřesvědčí. To plivání a osočování se nakonec může ukázat jako kontraproduktivní, protože řada rozumných lidí tomu nebude věřit. Obávám se, že byste mi ani nevěřili, kdybych tady najednou začal mluvit sprostě, urážet kandidáta, bavit se o věcech, o kterých se slušný člověk nebaví. Několikrát jsem řekl, že jsem připraven dát na hrubý pytel hrubou záplatu.“
Otázkou je, zda tou „hrubou záplatou“ měl na mysli svou odpověď na otázku přítomného bývalého politického vězně Michala Drabíka: „Jaký máte názor na to, že byla humanitárně bombardována Jugoslávie bez mandátu OSN? A Česká republika uznala Kosovo. Uznala teroristu z UCK. Jak se k tomu postavíte? Když bombardovali srbská města, protože moje matka je Srbka a otec Čech, takže vím, o čem mluvím. Jaký tedy máte názor na humanitární bombardování Václava Havla?“
Jiří Drahoš, kandidát na prezidenta České republiky, mu, za smíchu a potlesku přítomné mládeže, vmetl na odpověď: „To nebylo humanitární bombardování Václava Havla a mimochodem, bombardování Srbska schválila vláda Miloše Zemana“ .
Polemika Drahoše s Michalem Drabíkem dále pokračovala, v článku doporučuji se s ní seznámit, ale vraťme se k tvrzení Jiřího Drahoše, že “…bombardování Srbska schválila vláda Miloše Zemana“.
Neznalosti přítomné mládeže se nelze divit, zřejmě se většinou narodili až po roce 1999, kdy k bombardování Srbska došlo, ve škole tyto události zřejmě neprobírali nebo probírali „zkresleně“, u nich doma se o tom nemluví, apod.. Vědce Jiřího Drahoše, kandidujícího na prezidenta České republiky, nemůžeme z „neznalosti“ podezřívat a tak je na místě otázka: „Schválila bombardování Srbska v roce 1999 skutečně vláda Miloše Zemana?“
Podívejme se, co ve svém článku „Jak česká vláda jednala o bombardování Srbska“ z 21.4.2014 http://www.novarepublika.cz/2014/04/jak-ceska-vlada-jednala-o-bombardovani.html mj. píše přímý účastník dotčeného jednání vlády MUDr. Ivan David, v té tobě ministr zdravotnictví „ve vládě Miloše Zemana“. Článek, ve kterém popsal, vzhledem ke stále se opakujícím nepravdivým tvrzením o souhlasu Vlády ČR s bombardováním v Srbsku, skutečný průběh a okolnosti jednání vlády v této věci:
„12. 3. 1999 byla Česká republika náhle překvapivě vstoupena do NATO, když předcházelo mnoho výroků od českých i západních politiků, že ČR není na vstup připravena a dosud si nezaslouží tu čest.
Ve třetí čtvrtině března probíhalo ve večerních hodinách „tajné jednání vlády“. Proč bylo tajné si už nepamatuji. Asi ve 22 hodin zazvonil ministru zahraničí Janu Kavanovi telefon. Bylo mu sděleno, že Vláda ČR se má do půlnoci vyjádřit k otázce přeletů letadel NATO přes území ČR a k tzv. „collateral effects“ při leteckých útocích. Tento termín znamená ztráty mimo vojenské cíle, zejména na civilním obyvatelstvu. Volající nemohl předpokládat a také zřejmě nepředpokládal, že právě zasedá vláda. Zjevně předpokládal, že se vláda v tak krátké době nebude moci sejít a proto stanovisko vlády vyjádří sám ministr zahraničí případně po konzultaci s předsedou vlády a možná s ministrem obrany. Jenže vláda právě zasedala…
Na tajné zasedání vlády tak přibyly dva nové body jednání. Jednání řídil předseda vlády Miloš Zeman. Postupně se svými stanovisky vystupovali snad všichni přítomní členové vlády s výjimkou Miloše Zemana, který nesdělil svoje stanovisko a na vystoupení členů vlády nijak nereagoval. Rozhodně není pravda, že byl „souhlas vynucený premiérem“, tím méně „pohrůžkami odvolání“, jak bylo uvedeno Členové vlády se vyjadřovali k možným důsledkům kladného nebo záporného stanoviska. Je potřeba si uvědomit, že člen vlády má jinou odpovědnost za svá rozhodnutí než náhodný host kavárny, který se vyjadřuje k politice. Nejde tedy jen o jeho vlastní preference, pocity a dojmy, ale o důsledky pro republiku a také pro politickou stranu a samozřejmě i pro jeho další politickou kariéru člena vlády.
Pouze ministr kultury Pavel Dostál ve svém mimořádně emotivním vystoupení vytkl celé vládě, že k bodu vůbec diskutuje, když je povinností České republiky k NATO souhlasit s jejími návrhy. Ostatní členové vlády se vyjadřovali velmi zdrženlivě. Protože se půl hodiny před půlnocí diskuse stále nechýlila ke konci, byl ministr zahraničí pověřen, aby sdělil, že si Vláda ČR nárokuje další hodinu navíc, aby mohla dospět k usnesení.
Po půlnoci došlo konečně k hlasováním. V prvním hlasování hlasovali proti ministr školství Eduard Zeman, ministr zdravotnictví Ivan David a ministr práce a sociálních věcí a 1. místopředseda vlády Vladimír Špidla. Hlasování se zdrželi ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, ministr zemědělství Jan Fencl a ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Ostatní hlasovali pro návrh, tedy aby Vláda ČR vyjádřila souhlas s přelety přes území ČR. V následujícím hlasování o „collateral effects“ hlasovali proti titíž ministři jako v předchozím, nikdo se nezdržel hlasování“.
A najednou se občané, v roce 2018, z úst Jiřího Drahoše občané „dozví“, že tomu bylo „jinak“… V podstatě teď má pan Jiří Drahoš dvě možnosti, buď má pan Drahoš pro svá tvrzení důkazy, kterými svá tvrzení doloží, nebo pan Drahoš svými tvrzeními občany dezinformuje, tzn., že „lže“.
Takový „slušný člověk“ Jiří Drahoš, vědec, kandidát na prezidenta České republiky, obklopený těmi „nejdůvěryhodnějšími“ poradci http://casopisargument.cz/2018/01/15/je-to-slusny-clovek-ten-clovek-je-slusny/ ….a teď taková „lež“ pane Drahoši, …poškozující ve svých důsledcích Vašeho protikandidáta, prezidenta Miloše Zemana, ale především Vás osobně? Není vůbec důležité, jak moc jste pane Drahoši „lhal“, důležité je, že jste svým „lhaním“ projevil svůj skutečný postoj k občanům České republiky!
