 |
| Oliver Ivanović |
František Krejča
17.1.2018 Rada národní domobrany
Včera ráno byl v Kosovské Mitrovici zabit neznámými útočníky jeden z nejvýznamnějších představitelů Srbů na Kosovu, Oliver Ivanovič (64). Útočníci jsou tak zvaně neznámí, ale je nad slunce jasnější, kdo jsou, odkud jsou a pro koho pracují.
V červnu 1999, krátce po zastavení „humanitárního“ bombardování Jugoslávie, kdy NATO záměrně po dobu několika dnů ponechalo dostatek času a prostoru kosovsko-albánské tzv. Osvobozenecké armádě (UČK) k provádění etnické čistky, byl Oliver Ivanovič hlavním organizátorem obrany severní části Kosovské Mitrovice. Díky tomu se zde Srbové dokázali udržet navzdory brutálnímu náporu Albánců; severní část města se stala opěrným bodem a centrem severní části Kosova, kde žije převážná část srbské menšiny na Kosovu.
Dodnes si někteří z nás jistě vzpomenou, jak nenávistně líčila naše média úsilí „militantních“ Srbů ze severu Kosova udržet zbytek srbského území a uhájit svoje domovy. Severní Mitrovici od jižní části města odděluje řeka Ibar a most přes řeku hájila srbská domobrana – Obránci mostu. Byla to asi stovka mladých mužů, kteří most hlídali před nenadálými útoky Albánců z jihu. Pokud k útoku došlo – a to se dělo velmi často – domobrana zadržovala útočníky tak dlouho, dokud se neshromáždili ke společnému boji všichni Srbové ze severní části města, muži i ženy.
V té době byl Oliver Ivanovič uznávaným vůdcem celé srbské severní části Kosova. Osobně jsem se s Oliverem Ivanovičem seznámil, když jsem se spolu se svými přáteli podnikal cesty s humanitární pomocí do srbských utečeneckých táborů na jihu Srbska a v Kosovské Mitrovici. Za tímto účelem jsem se skupinou přátel založil spolek nazvaný Sdružení přátel slovanských kultur a jazyků. Humanitární pomoc jsme shromažďovali z dobrovolných darů obyvatel Českobudějovicka. Jezdili jsme na Kosovo a do Kosovské Mitrovice v době, kdy bylo toto území evropským tiskem označováno za „nejnebezpečnější místo“ v Evropě, aby lidé neměli chuť jet se na Kosovo sami podívat na to, jak tam Západ buduje „demokracii a svobodu“.
Poprvé jsme v Kosovské Mitrovici byli na počátku roku 2000 – na turistické vízum, osobními auty, v běžném civilním oblečení. Na setkání s Oliverem Ivanovičem jsme přišli, když od něj právě odcházela skupinka skandinávských novinářů – v neprůstřelných vestách, v přilbách, obklopena ozbrojenými těžkooděnci z KFOR. „Možná tady na Kosovu mohou Evropané vidět svoji budoucnost“, řekl Oliver Ivanovič tenkrát a jeho slova se ukázala být doslova prorocká. Škoda, že se tehdy norští a švédští novináři nedívali kolem sebe lépe.
Kdykoli jsme na Kosovo přijeli, snažili jsme se s Oliverem Ivanovičem setkat a vždy jsem o něm hovořil s úctou. Byl srbskou vládou pověřován důležitými úkoly ve prospěch srbské menšiny na Kosovu, protože patřil mezi ty skutečně nejlepší, kteří dané funkce mohli vykonávat. Byl to vlastenec, statečný muž, sportovec a bojovník. Tak na něj s úctou budou vzpomínat jeho krajané.
My také na tohoto statečného vlastence nesmíme zapomenout. Ale vzpomínat na něj musíme s pocitem hanby! Vždyť nesl tíhu zločinů Západu, které jsou také našimi zločiny. V Srbech jsme měli nejvěrnější přátele vždy připravené nám pomáhat – a jakého vděku se za to od nás dočkali!? ČR podpořila útoky NATO, napomáhala vzniku narkomafiánského kvazistátu a uznala jeho samostatnost!
Také my díky ničemnosti námi volených tehdejších představitelů vlastně máme podíl na vraždě Olivera Ivanoviče. Ti naši politikové a představitelé, kteří se podíleli na tragédii Kosovských Srbů a celého srbského národa, patří před soud!
Jeho slova jsou varováním – Kosovo je obrazem budoucnosti Evropy. A pokud budeme stejně neteční jako doposud a necháme slouhy elit konat jejich špinavosti, jeho prorocká slova se naplní. Byl zabit hrdina a v našem bytostném zájmu je, aby jeho smrt nebyla marná!
