Lubomír Man
18. 1. 2018
Sleduji práci zpravodajské redakce ČT už roky, i když vím, že si tím kopu hrob. Ale jakási zvídavost ve mně, navíc poháněná nepatrným, ale přece jen stále živým světýlkem naděje, jestli se to tam nahoře na Horách Kavčích neobrátilo zrovna dnes jakýmsi zázrakem aspoň trochu k lepšímu.
Jestli se třeba v někom z vedení zpravodajství nevzbouřilo svědomí a nebouchl do stolu a nezařval: „Hergot, už toho lhaní a obracení věcí v pravý opak bylo dost, začněme už konečně aspoň po maličkých dávkách říkat lidem pravdu. Vždyť všichni vidí, že lžeme, až se nám od hub práší, nikdo nám už nevěří, takže lhát dál ztrácí smysl a spíš to naší věci škodí, než prospívá. Skončeme tedy aspoň s tím bulíkovaním nejprimitivnějším a nejurážlivějším – a to hned, ode dneška!“
Takže, milí zlatí, na cosi jako je takovéhle chlapské slovo čekám už roky, a když se obrazovce objeví nová tvář, hledám v jejích rysech naději, jestli snad právě ona nevyrukuje s očekávanými drobty pravdy, které by mě s roky nehorázných lží aspoň částečně usmířily, ale vy víte, že čekám marně, stejně jako marně čekáte vy a vůbec my všichni. A pokud přehlížíme galerii oněch současných zvěstovatelů pravdy ČT, která je objektivně lží, víme my, dlouholetí a nevytrvalejší její konzumenti, že nejmenší naději vyslechnout si na ČT opak – a tedy pravdu – nastává v okamžiku, kdy se na monitorech našich televizorů objeví tváře moderátorek Tvarůžkové a Witowské, nejfanatičtějších to hlasatelek lží domácích i severoatlantických, a to nejspíš proto, že jde zřejmě i o tvory, nejméně poučené o tom, co doma i ve světě skutečně děje.
A právě druhé ze jmenovaných, moderátorce Witowské, svěřila redakce ČT roli vedoucí moderátorky duelu Zeman-Drahoš, který proběhne příští čtvrtek v předvečer druhého kola prezidentských voleb.
Řekl bych, že výstižnější tečku za tímhle článkem, než je uvedená nominace, bych vymyslet nedokázal.
Lubomír Man
