Dokud budou USA pokračovat ve své „hybridní“ válce a tahat po syrském bojišti pěšáky z Al Kajdy nebo od Kurdů, jakákoli přímá ruská reakce se jaksi snad ani nenabízí.
Vzájemná důvěra mezi Ruskem a USA je na nule a přinejmenším podle některých amerických zpráv by se posilováním vzájemných kontaktů – a novoroční telefonáty mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem tomu jako by napovídaly — měla právě na počátku roku 2018 odrážet od dna. V Sýrii ale mezi oběma stranami atmosféra naopak spíš houstne.
Poté, co Pentagon oznámil úmysl proměnit své ilegální „angažmá“ v Sýrii v „nekonečnou válku“ a vycvičit si k těmto účelům i „bývalé“ džihádisty včetně členů Daeše, saúdská média předeslala, že USA sice mluví o „jednotné“ Sýrii, ale mají v plánu uznat syrský Kurdistán, a to na rozloze celých 28 tisíc kilometrů čtverečních, což je území skoro třikrát větší než Libanon. Stejný krok de facto už učinila i Francie, která akceptuje tamní soudnictví coby adekvátní pro trestání džihádistů s francouzským občanstvím. Čili, USA i Francie „legitimizují“ svou přítomnost na severovýchodě země a tím i rozbití Sýrie, ačkoli například sám francouzský prezident ještě minulý týden tvrdil, že je na Syřanech, aby si „sami určili svou budoucnost“.
V reakci „kdosi“ do světa vypustil video stvrzující ruská obvinění nebo i reportáže BBC, že Američané a „jejich“ kurdské Syrské demokratické síly (SDF) umožnily teroristům z Daeše volný odchod z jejich „hlavního města“ Rakká na východě Sýrie. Není bez zajímavosti, že Spojenými státy vedená koalice „boje proti Daeši“ musela vzápětí popírat i to, že by svými vrtulníky evakuovala velitele Daeše z nedalekého Dejrizoru, který obsadila syrská armáda se svými spojenci.
Následoval první vážnější útok džihádistů na ruskou leteckou základnu v Hmejmímu, který mimochodem nabídl pohled i na „cenzurovaná“ ruská média. Poté, co se v nich objevily první zprávy o sedmi poškozených letadlech, ruské ministerstvo obrany vše popřelo a označilo za „fake news“. Týž den odpoledne už ale ruská média zveřejnila snímky poškozených letadel, načež ministerstvo přiznalo dva mrtvé vojáky a ke svému „fejku“ už se nevrátilo. Džihádisté tehdy na základnu zaútočili ukořistěným granátometem „Vasiljok“, který se do výzbroje sovětské armády dostal už v roce 1955 (!), a tak Moskva ještě jen rozhodla o rozšíření obranného perimetru kolem základny.
Hned o pár dní později, na ruské pravoslavné Vánoce, ale džihádisté podnikli současné nálety bezpilotními letouny jak na Hmejmím, tak i na ruskou námořní základnu v Tartúsu. Nejdůležitější je nejspíš fakt, že ze 13 útočících dronů jich ruské rakety sestřelily sedm a dalších šest bylo zlikvidováno elektronicky, kdy se ruským vojákům podařilo převzít nad stroji dálkově kontrolu a dostat je tak na zem nepoškozené.
Po dvou dnech jejich analyzování přišlo ruské ministerstvo obrany s konstatováním, že bezpilotní letouny „mohly být získány jen z jedné země s vysokým technologickým potenciálem zajišťujícím satelitní navigaci a dálkové řízení palby kompetentně vyrobených výbušných zařízení“. Americká strana, která „umírněným“ rebelům a přes ně i džihádu do Sýrie dodává další a další zbraně, krátce předtím zareagovala sama, a to „postesknutím“, že taková „zařízení a technologie lze snadno získat na otevřeném trhu, což vyvolává obavy“.
Zní to přitom jako úsloví o „potrefené huse“, neboť „země s vysokým technologickým potenciálem“, o nichž mluvilo Rusko, a které mají navíc nějakou souvislost s válkou v Sýrii, mohly být pouze Izrael a USA. A nelze v současnosti předpokládat, že by se Izrael – při skvělé úrovni vzájemných vztahů — opravdu rozhodl zaútočit na Rusko. Naopak, Netanjahuova vláda své „svaly“ ukazuje „jen“ pokračujícími nálety na údajná skladiště zbraní, která v Sýrii podle židovského státu mají nějakou souvislost s libanonským šíitským Hizballáhem. Syrský, Ruskem vyzbrojený režim v této souvislosti ovšem uvádí, že už dokázal tři izraelské nálety zmařit a několik izraelských raket i sestřelit…
