Už zase bubnují, že nás ovinuly černý mraky…

Od statistiků, bankéřů i ekonomů se totiž dovídáme, jak se nám daří, s výsledky můžeme být velice spokojeni. Ekonomika po několik let roste, klesá nezaměstnanost, kdo chce pracovat práci najde, roste HDP, česká koruna posiluje, rostou platy, důchody i vklady, domácnosti utrácí, jezdíme na nákupy i na drahou dovolenou do zahraničí. Prezident M. Zeman i A. Babiš mají vysokou důvěru občanů. Po těchto dobrých zprávách si myslím, na rozdíl od těch bubnujících z té kavárny, jsme „opravdu dobří “. Nebo je to jinak ?

Ale je to jen můj dojem a převážně asi i těch ostatních obyčejných občanů. Tedy těch, co žijí svými běžnými starostmi a prací pro svou rodinu. Také ti z venkova nenaříkají, přitom bojují o svou poštu, školu, o svého lékaře, o svůj malý obchod ze základními potravinami … Za sněhu, deště, vánice čekají na svůj jediný autobus do zaměstnání, do školy. Mají daleko do věhlasné nemocnice, k odbornému lékaři, do střední či vysoké školy. Jejich platy nedosahují často ani polovinu té „pražské“ mzdy. Místo exotické dovolené, dovolenou tráví doma na zahrádce, nebo někde pod stanem, či na dece u rybníka, … přesto nenaříkají. Naopak, radují se i z drobných úspěchů. Jsou hrdí na Českou republiku.

Dokonce ani po těch hrůzných zprávách z ČT nerezignovali, naopak přišli k volbám podpořit svého prezidenta, řídili se svým „selským„ rozumem. Neposlechli rady těch moudrých z Pražské kavárny. Nejspíše proto, je ta Pražská kavárna nenávidí.

Prahou opět zní bubny těch poražených, bubnují politici z těch zadních lavic Parlamentu, bubnují klauni. Ti mávají praporem demokracie a vyzývají k novému tažení proti Hradu, chytají se každé i té malé šance. Dnes pokukují s velkou nadějí přes Beskydy na Slovensko. V médiích vytahují na nás strašáky, jednou straší Okamurou, Ondráčkem, Orbánem, Agrofertem, podruhé zase návratem komunistů. Po 29letech od něžné revoluce, vyvolávají staré duchy ze svazků StB, když to nepomáhá, straší nás Putinem, Čínou a na ty měkké povahy vytahují korejského vůdce Kim Čong – una. Přesto to nezabírá, nevěříme jim. Proto i to každodenní Čapí hnízdo zmizelo z programu ČT.

Nesmíme být cenzory názorů, TGM říkal „ demokracie, to je diskuse“. K demokracii nepatří ani anarchie, ani nerespektování názorů druhého. Z kavárny slyším, že naši drahou vlast opět ovinuly nějaké černé mraky. Nevěřím jim, kde byli, když nám vládli Kalouskové, Nečasové, Nagyové…?