Paul Craig Roberts
Pokoušel jsem se už vysvětlit, že Putinova křesťanská praxe nastavit políčku i druhou tvář, mohou jako důkaz velkorysosti a rozvinutějšího rozumu pochopit jen Evropané, ale nikdy ne Washington. A taktéž jsem tvrdil, že Rusko nepředstavuje pro evropské zájmy žádnou hrozbu, zatímco Washington ano.
Tím totiž, že se přizpůsobuje Izraeli a že se stáhl z mezinárodní dohody s Iránem o nešíření nukleárních zbraní, dopomohl možná Donald Trump Putinově strategii k úspěchu. Tři hlavní washingtonské vazalské státy Evropy – Britanie, Francie a Německo – vyjádřili totiž s Trumpovým činem svůj nesouhlas.
Trump má ovšem za to, že mnohonárodní dohody mají smysl jen tehdy, když se jich účastní i Washington. Tzn. že když dohodu vypoví Washington, znamená to konec dohody. A na vůli ostatních účastníků dohody už nezáleží.
Veden tímto přesvědčením zamýšlí nyní Trump uvalit na obchodování s Iránem jak sankce staré, ale přidat k nim i sankce nové. A jestliže Britanie, Francie a Německo budou v obchodování s Iránem dle starých dohod pokračovat, bude Washington sankcionovat i své evropské vazaly a zakáže jim obchodovat v USA.
Washington se zřejmě domnívá, že okolnost vyšších evropských zisků z obchodování s USA než s Iránem, přiměje Evropany k zaujetí totožné pozice s Washingtonem, čili k návratu na pozici vazalů, tak, jak se to už mnohokrát stalo. A mohlo se tak stát i tentokrát, kdyby se nedostavilo cosi, co bychom mohli nazvat zpětným nárazem, k němuž k velkému překvapení všech skutečně došlo.
Zda ovšem Evropa půjde dál, než jsou její současná tvrdá slova o rozchodu s USA, zůstává otázkou. Trumpův neokonzervativní a proizraelský poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton nařídil evropským společnostem, aby své obchodní dohody s Iránem zrušily. A Trumpův velvyslanec v Německu Richard Grenell rozkázal společnostem německým, aby své obchodní operace v Iránu začaly postupně ukončovat.
Toto šikanování Evropy a očividné ignorování evropských zájmů a evropské suverenity učinilo z letitého už evropského vazalství náhle záležitost až příliš do očí bijící i nepohodlnou. Německá kancléřka Merkelová, až doposud loajální washingtonská loutka, prohlásila, že Evropa už nemůže déle Washingtonu důvěřovat a „musí vzít svůj osud do vlastních rukou“:.https://www.msn.com/en-us/news/world/merkel-europe-can-no-longer-rely-on-us-protection/ar-AAx4AwV. A prezident Evropské komise Juncker řekl, že washingtonské vedení zklamalo, a že tedy přišel čas pro EU převzít vedoucí roli a „Spojené státy v ní nahradit“.
Německý časopis Spiegel se slovy „Good bye Europe” na titulní stránce napsal, že Trump ukázal Evropě svůj prostředníček: https://www.rt.com/news/426550-spiegel-trump-cover-iran/. Časopis dále píše, že pro Evropu přišel „čas spojit se k odporu“.
Ačkoliv jsou evropští polititici za své vazalství dobře honorováni, je možné, že právě v těchto dnech je začínají vnímat jako břemeno až příliš ostudné a nepohodlné.
Vybral a přeložil Lubomír Man
