 |
| Všude kolem jsou nepřátelé … |
Valentin Filippov
29.6.2018
Ukrajinský bolák na mapě Evropy mokvá a nejspíš ještě dlouho mokvat bude. Její naprosto šílené vedení státu ukazuje na viníky všude kolem sebe. Názory na řešení se různí a ani ta radikální nejsou vůbec vzácností. Pro vaši informaci uvádím jeden z nich… (pozn.překl.)
Ukrajina se sama nerozpadne. Navzdory našim nadějím, navzdory lidské logice, navzdory šarlatánům-analytikům, kteří nikdy nezůstanou bez práce. Ukrajina, obecně vzato, existuje výlučně navzdory. Navzdory nám všem dohromady i každému zvlášť. A jejím hlavním úkolem je – ničit nás. A žádné státní hranice a systém mezinárodního práva nás neochrání, protože máme co činit s absolutním Zlem, které nezná „kdyby“.
S Ukrajinou nemá mysl se domlouvat, protože nikdy nedodržuje dosažené dohody. Ukrajinu nelze zaujmout ekonomicky, protože rozvrat, včetně toho hospodářského, je jejím cílem. A to vše bylo prověřeno v desítkách případů za poslední desetiletí. Rusko, ruský lid a národ, sídlící na Ukrajině, si na vlastní kůži vyzkoušeli každý z těch pokusů. A zaplatili draze…
Ukrajina je v podstatě teroristickou organizací, jejíž pudové motivy nemají s lidskými nic společného. A tato organizace má sponzory. Jejich pomoc nestačí na to, aby uživila obyvatelstva Ukrajiny. Tak úkol ovšem nestojí. Obyvatelstvo Ukrajiny, to jsou v podstatě ti samí Rusové, které má Ukrajina zničit. Ideálním modelem ukrajinské společnosti je soubor rusofobů, bídně se živících tím, co kolem roste, ochotných se mstít Rusku za svoji bídu, vymyšlená i skutečná ponížení, smrt blízkých lidí. V zájmu naprosté nebojácnosti se jim vštěpuje, že jsou částí velkého Světa, který vede nesmiřitelnou bitvu s „moskevskou hordou“.
Situace na Ukrajině se sice dále politicky vyhrocuje. Podle názoru poslance ukrajinského parlamentu Vadima Rabinoviče, proneseném na tv.kanále „112 Ukrajina“, reformy prováděné ukrajinskou vládou přivedly obyvatelstvo do bídy. Poznamenal, že letos kvůli zoufalé finanční situaci neplánují dovolenou 2/3 lidí. Doslova řekl:
„Myslím, že něco takového nebylo dokonce ani v pomlouvaném komunismu – lidé měli měsíc dovolené. Pokud dnes dvě třetiny lidí neplánují dovolenou, znamená to, že jste zemi dovedli do chudoby…“. Na námitku, že oficiální místa hovoří o opaku, poslanec odpověděl: – „Kde vidíte to zlevňování, na kterém bazaru? V zásadě všechno zdražilo, lidé nejsou v stavu si něco koupit, ale vy říkáte, že je vše dobré “.
Čím déle budeme protahovat řešení problému, vzniklého prakticky uvnitř našeho území, našeho hospodářského, politického a geografického prostoru, tím ten problém bude větší.
Všechny naše skutky, které Ukrajinu nezabíjí, jí posilují, byť podle jejích zvrácených měřítek.
Jistě, dopustili jsme se chyby. Nejhorší ale bude, pokud se z ní nepoučíme. Proto bude třeba přijmout rozhodnutí. A čím později bude přijato, tím dráž nás přijde.
Co máme dělat? Odpověď na tuto otázku znali už naši předkové. Nepřítele je nutno ničit, a nikoli nabádat k míru. Jakýkoli pokus „přitlačit“ Ukrajinu hospodářskou, politickou nebo vojenskou cestou ke splnění závazků, které na sebe vzala, je odsouzen k nezdaru. Všechny takové pokusy přinesou jen nové oběti a posílí protivníka.
Dokonce ani žádný „východ za hranice oblastí“ a „uznání republik“ problém nevyřeší. Jediným účinným způsobem je úplné osvobození Ukrajiny od tamní současné moci. Úplné vyčištění území od stovek tisíc nacistů a vrahů.
Tento úkol není o nic lehčí než syrský. Podrazit nohy existující moci, rozsévat chaos na jejích územích a plánovitě odnímat jedno město za druhým, vesnici za vesnicí, každý metr cesty, břehu, země, nebe – a vrátit je k životu.
A, aby bylo naprosto jasno – vyžádá si to léta. Dokonce, i když bude zapomenut poslední výstřel, bude trvat roky, než země ožije. Protože nacismus je horší než radiace.
Ale otázku „Co tomu řekne Amerika?“ nutno ignorovat. Protože, jak správně poznamenal prezident Ruska: „K čemu nám bude svět, ve kterém nebude Rusko?“
Že to bude drahé? Jistě. Ale jinak to bude ještě dražší. Ukrajina totiž není zahraničí. Je to náš kulturní prostor, náš ekonomický prostor i náš politický prostor. A dokonce ani zeměpisně nejsou mezi Ukrajinou a Ruskem žádné překážky a přirozené hranice. A do Moskvy je to jen 500 km. Co je ještě třeba, abychom se probudili? Aby ti blbečkové brali útokem moskevský dálniční okruh?
Zdroj: Politnavigator.net
Překlad: st.hroch 180628
