Ivan David
12. 8. 2018
Petr Honzejk publikoval v Hospodářských novinách (Bakala) článek “Česko zažívá karikaturu národního obrození”, ZDE . Sdělení pana Honzejka by sama o sobě nestála za zmínku. Za zamyšlení stojí kdo (Bakala) a proč právě toto publikuje. Kde kdo nás (NR) nálepkuje jako konspirační a desinformační web. Ohrazujeme se proti tomu, protože toto jejich tvrzení není ničím doloženo, nanejvýš ukazují, že nesdílíme jejich názory a pochybujeme o jejich tvrzeních. To ale nejsou des-infomace, ale názory a do těch v demokratické zemi nikomu nic není. Nuže, protože nás jejich bláboly unavují, ukažme, jak naopak fantazírují a lžou oni.
Nejprve k obsahu článku:
Petr Honzejk vypátral že v České republice dochází k jakémusi novému zájmu o národ. Pro Honzejka téma zbytečné a škodlivé. Vytýká kandidátovi do Senátu Aleši Gerlochovi, že nabízí voličům změnu Ústavy, která by napříště měla obsahovat konstatování, že „Česká republika je vlastí českého národa“ a že „čeština je státní jazyk“. Vytýká mu nejen, že se jedná o okrajový problém. Je pravda, že deklarace v ústavě nic neřeší a těžko může zajímat lidi žijící od výplaty k výplatě. Honzejk ale tvrdí, že Čechy v Evropě nic neohrožuje. Je to prý jako kdyby se někdo v Gabonu začal zabývat otázkou obrany před invazí ledních medvědů. Podle něj patří Gerloch k “jistému typu inteligentních lidí, kteří dokáží nasát ducha doby a neváhají na něm politicky vydělávat”. Pan Honzejk si odporuje. Na “ledních medvědech v Gabonu”, by nebylo lze možno politicky vydělávat. Problémy tedy existovat musejí. Jen novinář si může myslet, že lidu lze snadno imputovat neexistující hrozby. Vyzařuje z toho sebejistota, že jemu se to daří.
Národní zájmy
Honzejkovi vadí i prohlášení vlády, jež za hlavní cíl označuje „boj za zájmy českých občanů v EU“. “Neexistuje žádný věcný problém”, tvrdí Honzejk: “Čechům reálně vůbec nic nehrozí, takže se potírají neexistující strašidla.” Jako “skutečné problémy” naopak uvádí “konkurenceschopnost, infrastruktura a stárnutí populace”. Ale čí to jsou problémy? Naše? Kdo jsme to tedy my? My se vnímáme jako národní komunita. “Národ” ve smyslu “lid”, občané České republiky, tedy “politický národ”. Evropská unie přísně střeží, aby stát nepodporoval vlastní firmy, smí však podporovat cizí – daňovými prázdninami, úlevami, nebo neoficielně tím, že přehlíží nepřijatelné chování zahraničních firem. Konkurenceschopnost se smí zajišťovat jen udržováním nízkých cen práce, státy smějí “závodit ke dnu” (race to bottom), země jako ta naše se smějí stávat koloniemi. Lidé správně vnímají, že tento druh “volného trhu” ohrožuje národ.
Infrastruktura? Pro koho má být budována? Kdo jí bude využívat? Hezký příklad je výzva ke zpevňování mostů aby přes “naší” republiku mohla jezdit těžká vojenská technika – samozřejmě východním směrem. Stárnutí populace? Lidem se prý daří tak dobře, že nechtějí mít děti. To je propaganda. Daleko častěji je nemají, protože se obávají, že si to nemohou dovolit. Tak se prý má populace omlazovat importem mladých muslimů. Na semeno. Na levnou práci se dovážejí Ukrajinci. Kvalifikovaní mladí občané odcházejí na Západ. Podle Honzejka to s národem nesouvisí a všechno je v pořádku.
I náprava “mizerného školství”, zmiňovaného Honzejkem, který ho neposílil, je věcí národního zájmu. Naši národní komunitu v konkurenci s pilnými asijskými studenty určitě neposílí “neomarxistická” inkluze těžko vzdělavatelných nadiktovaná Bruselem a prosazená expertkou z neziskovky ve funkci ministryně.
