Paul C. Roberts
Máme dnes 17. výročí 11. září 2001. V uplynulých 17 letech už mnoho a mnoho expertů prokázalo, že oficiální vládní výklad této události nemá s pravdou nic společného. A tak, jak roky jdou, ubývá i počet lidí, kteří jsou ochotni věřit tomu, že hrstka Saúdů, vyzbrojená jen noži na otevírání balíků, dokázala přechytračit všechny bezpečnostní služby USA a unesenými letadly zaútočila na Světové obchodní centrum (WTC) a Pentagon.
Nicméně se oficiální příběh dál vypráví, stejně jako se dál vypráví oficiální příběh o zavraždění prezidenta Kennedyho – třebaže ani tomu už většina lidí nevěří.
Ale dodejme podle pravdy, že je ta nedůvěra větší v cizině, než doma. Lidé okolního světa totiž těžko chápou, jak někteří Američané, kteří už nesčíslněkrát viděli, jak v budovách WTC vybuchuje jedno poschodí za druhým a jak se bez zjevné příčiny, a to přesně jako při řízené demolici, řítí k zemi budova č. 7 WTC, třebaže v ní hoří jen několik málo kanceláří, se stále ještě s oficiální verzí 11. září rozloučit nedokázali.
Událost 11. září a mýthus o Bin Ladinovi využil režim Bushe ml. a Cheneyho ke zničení ochrany občanských svobod, jak byla zatím proklamovaná v Ústavě USA, i k povýšení výkonné moci nad domácí i mezinárodní právo. Což vyvrcholilo včerejší deklarací americké nezákonnosti, kterou přednesl Trumpův poradce ve Výboru národní bezpečnosti John Bolton. Prohlásil totiž, že americká vláda využije všech prostředků k tomu, aby ochránila americké a izraelské válečné zločince od případného jejich obvinění ze strany Mezinárodního soudního dvora.
Důsledky 11. září tím dalece převyšují hodnotu zřícených budov WTC i lidí, kteří toho dne přišli o život. A obětí další a nejcitelnější se stala americká ústava, nejkonkrétněji pak současné oddělení občanských svobod od vůle práva.
Vybral a přeložil Lubomír Man
