Philip Giraldi
6.10.2018 ICH, překlad Zvědavec
Možná, že právě podnikatelské prostředí, odkud Trump pochází, ho vede k domněnce, že když někomu způsobíte dostatečně velké ekonomické potíže, tak se nakonec vzdá a bude souhlasit se vším, co budete chtít. Ačkoli tento přístup možná dobře funguje v oblasti nemovitostí v New Yorku, není to zaručeně cesta k úspěchu v rámci mezinárodních vztahů, protože země nejsou tak zranitelné vůči tlaku, jako jednotliví investoři nebo developeři.
Nejnovější průnik Washingtonu do světa sankcí, namířených proti Číně, je ohromující, když vezmeme v úvahu nízkou laťku, kterou nastavili předchozí prezidenti, počínaje Billem Clintonem. Peking se již ostře ohradil proti americkým sankcím, které byly minulý týden uvaleny na vládní rezort vývoje vojenského vybavení při čínské Ústřední vojenské komisi a jeho ředitele Li Shangfu za to, že se „zapojili do značných transakcí“ s ruským výrobcem zbraní, který je na americkém seznamu sankcionovaných společností. Transakce zahrnovaly nákup ruských stíhacích letounů Su-35, a také vybavení, související s moderním systémem protivzdušné obrany S-400 typu země-vzduch. Sankce zakazují řediteli vstup do Spojených států, byl mu zablokován veškerý majetek a bankovní účty na území USA, a dále byla zmrazena veškerá místní aktiva vládního rezortu vývoje vojenského vybavení.
Ještě důležitější je fakt, že sankce také zakazují provádět jakékoli transakce, které procházejí americkým finančním systémem. Tato nejsilnější zbraň, kterou má Washington k dispozici, je znevýhodněná, protože celá řada zemí hledá způsob, jak toto řešit. V současné době se však většina mezinárodních transakcí provádí v dolarech a prochází americkými bankami, což znamená, že čínská vláda nebude moci nakupovat zbraně od mnoha zahraničních zdrojů. Pokud se zahraniční banky pokusí spolupracovat s Čínou, aby se vyhnuly restrikcím, budou také sankcionovány.
Takže abych to shrnul, Peking koupil zbraně od Moskvy, za což ho Spojené státy sankcionovaly, protože neschvalují ruskou vládu. Sankce proti Číně jsou označovány jako druhotné sankce v tom, že jsou odvozeny od primárních sankcí proti zahraniční společnosti nebo osobě – a právě ty jsou ve skutečnosti trestány. Sekundární sankce mohou být prodlužovány do nekonečna, jelikož porušitelé, spojovaní postupně s počáteční transakcí, znásobují počet potenciálních cílů.
Není překvapením, že byl předvolán americký velvyslanec, a že Peking zrušil několik bilaterálních schůzek s představiteli ministerstva obrany USA. Čínská vláda vyjádřila své „pobouření“ a požádala USA o zrušení těchto opatření.
Podle zpráv z médií čínské ministerstvo zakoupilo zbraně od hlavního ruského vývozce zbraní Rosoboronexport. Tím byl porušen zákon z roku 2017, schválený Kongresem, který se příznačně nazývá Zákon o odporu protivníkům Ameriky prostřednictvím sankcí (CAATSA), jenž usiloval o potrestání ruské vlády a jejích různých agentur za vměšování do voleb v USA v roce 2016, za údajné zapojení se do záležitostí Ukrajiny a Sýrie, a za vývoj prostředků pro vedení kybernetické války. Tato legislativa se také zaměřila na Irák a Severní Koreu.
Mluvčí ministerstva zahraničí Heather Nauertová vydala prohlášení za účelem objasnění nových sankcí, v němž uvedla, že původní sankce proti Rusku byly přijaty z toho důvodu, aby byly „dále ukládány náklady ruské vládě v reakci na její škodlivé aktivity“. Dodala, že USA budou „naléhat na všechny země, aby omezily vztahy s obrannými a zpravodajskými sektory Ruska, neboť oba tyto sektory jsou spojeny se škodlivými aktivitami po celém světě“.
Vzhledem k tomu, že zapojení se do „škodlivých aktivit“ je obvinění, které by mělo být zcela jistě vzneseno i proti Washingtonu a jeho spojencům na Blízkém východě, není jasné, zda někdo – kromě francouzských a britských pudlů – skutečně uvěří odůvodněním, která uvádí Washington za účelem obhájit neobhájitelné. Zákon „o odporu protivníkům Ameriky prostřednictvím sankcí“ je dokonce, jak naznačuje samotný název, ještě směšnější. Washington se oddává sankcím. Rusko je opakovaně sankcionováno od té doby, kdy byl přijat podvodný Magnitského zákon, bez ohledu na legitimní protesty Moskvy, že zasahování do vnitřní politiky jiných zemí je nepřijatelné. Čína v současné době zcela opodstatněně tvrdí, že prodej zbraní mezi zeměmi je zcela legální, v souladu s mezinárodním právem.
Írán byl sankcionován dokonce i navzdory tomu, že plnil mezinárodní dohodu o jaderném programu, a nové sankce byly dokonce přidány navíc k těm starým. Zhruba za pět týdnů USA uvalí sankce na KOHOKOLIV, kdo si koupí ropu od Íránu, a údajně nebudou udělovány žádné výjimky. Venezuela je pod tlakem amerických sankcí kvůli potrestání vlády, Turecko (členská země NATO) bylo sankcionováno z toho důvodu, že koupilo zbraně od Ruska, a na Kubu, věčně zlobivou zemi na západní polokouli, jsou uvalována různá embarga již od roku 1960.
Je třeba poznamenat, že sankce vyvolávají velkou zášť a obecně ničeho nedosáhnou. Kuba by byla pravděpodobně zcela normální země, ale kvůli americkým restrikcím a dalším tlakům získala vláda výmluvu k pevnému uchopení moci. Totéž by se mohlo týkat i Severní Koreje. Sankce jsou špatné dokonce i pro samotné Spojené státy. Jednou, až USA přestanou ovládat světové ekonomiku, všechny ty země, na které byly uvaleny sankce, se pěkně postaví do řady za účelem odvety, a to nebude nic pěkného.
Washington’s Sanctions Machine vyšel 29. září 2018 na ICH. Překlad v ceně 343 Kč Zvědavec.
