Washington dostal čínské varování

Je to především přirozená reakce národního vůdce na rostoucí napětí, nejistoty v podmínkách globální a téměř všestranné agrese USA: Nikoli náhodou prakticky současně s tím stálý představitel RF v OSN V. Nebenzja vzrušeně prohlásil, že „Rusko se připravuje k válce chystané Spojenými státy“.

Rostoucí náchylnost k vojenské, ale i přímo teroristické činnosti je instinktivní reakcí jejich establishmentu na – pro ni nezvyklé – oslabení jejich globální dominance a na „přetížení impéria“, které po téměř desetiletém zvažování zplodilo rozhodný Trumpův obrat směrem ke strategické izolaci.

Uvažování ve stylu americké vojenské doktríny konce 90. let na téma, že má bojová činnost začít vybojováním převahy na informačním poli a jen být dovršena přímými údery na – už poškozeného a demoralizovaného – protivníka, zastaraly. Globální informační pole se hroutí (což se projevuje stále šílenější cenzurou Facebooku a vydáváním zpráv dokonce ruského Googlu), a obraz myslí nejen nepřátel, ale i mnohých spojenců, očividně ztrácí význam.

Úvahy o „válkách nové generace“, nevyžadující přímé zničení protivníka, ztrácejí význam v nové realitě, ve které nelze nikomu nic vysvětlit kvůli zosobnění „přízraku Moynihana“. Tento již zemřelý senátor kdysi řekl: „Každý má právo na vlastní názor, ale nikdo na vlastní fakta,“ nicméně systematická falzifikace globálních médií a západních politiků vytvořila svět, ve kterém každá z protistran má právě „svoje fakta“, a dokonce i v případě jejich úplné vymyšlenosti je, jak ukazují provokace posledních 10 let proti Rusku, není možné dokázat.

Růst konfliktního potenciálu tím způsobený, nám před očima mění nejen princip „mrtvola je stejným zmetkem v práci politika jako v práci účetního,“ ale i všechna pravidla chování vypracovaná během, ale tím spíše po skončení studené války.

Prudká ztráta světového vůdcovství USA (m.j. i vědomým jeho vzdáním) vrhá svět do meziválečného období s jeho jednoduchými pravidly „Zapomeň na principy!“ a „Udeř jako první!“.

Nicméně slova čínského vůdce, to není jen reakce na globální trendy, ale i střízlivá a konkrétní orientace zejména čínských vojáků, a dál i celé čínské společnosti. USA totiž neztrácejí dominanci ve vakuu: toto vůdcovství jim bere právě Čína.

S hlediska ekonomického, vzdělanostního a dokonce i technologického Čína přesvědčivě dohání a částečně i předběhla Spojené státy (které stále ještě sní a bojí se v seriálech typu „Černého zrcadla“ v době, kdy Čína beze spěchu testuje rozličné systémy přetvoření člověka, zahalené do nevinného termínu „systém sociálního kreditu“).

USA začínají prohrávat dokonce i ve sféře „měkké moci“ (do ruštiny nesprávně překládané jako „měkká síla“): Evropští odborníci stále častěji hovoří o velké přitažlivosti Šanghaje ve srovnání s New Yorkem. Velká Čína je, koneckonců, nesrovnatelně různorodější než Velká Amerika a schopná integrovat, mj. přes Hongkong, Macao a politicky nezávislý Singapur nositele nejrůznějších názorů a trendů.

Jediná sféra, ve které si zatím USA zachovávají globální prvenství, je vojenská. Je to logické: zbankrotují v momentě, kdy by přišly o systém svých vojenských základen držících pod krkem nebo na mušce celou planetu.

Logické je i to, že se Čína v procesu svého rozvoje, ve snaze zabezpečit své komunikace před stále agresívnějším strategickým konkurentem, mu mimovolně hází i vojenskou výzvu.

V roce 2017 spustila na vodu první letadlovou loď nové generace, zhruba odpovídající svojí efektivitou americkým. Přicházejí zprávy o plánech Číny na vytvoření šesti seskupení letadlových lodí, jejichž činnost bude zajišťovat 10 zahraničních základen. Ale, dokonce i vlastnictví aspoň jedné letadlové lodi oceánské třídy Čínou jí zabezpečí ochranu svých námořních komunikací, což omezí svévoli USA a rozbije jejich hegemonii i ve vojenské sféře. Je jasné, že dnešní elita USA spojená (dokonce i v podmínkách „studené občanské války“ proti Trumpovi) nepřijetím Číny a touhou „osvobodit se od ekonomické závislosti“ na ní, je organicky neschopná se smířit s perspektivou, která ji může vyprovokovat k „preventivnímu úderu“, v zájmu odstranění nebezpečí před jeho dozráním.

Nejpravděpodobnějším problémem schopným poskytnout záminku pro takový úder je přeměna Jihočínského moře v prakticky vnitřní moře Číny, nejpravděpodobnější doba bude v letech 2020 až 2021. Opakované Trumpovy volby mohou pro americkou elitu (přičemž jak pro její stoupence, tak i protivníky) vytvořit nepřekonatelné nutkání k organizaci „lokálního vojenského střetnutí“ s nepředstavitelnými strategickými důsledky ve stylu exploze křižníku USS Maine v havanském kotvišti (připravené USA k vytvoření záminky k válce se Španělskem nebo smyšleného incidentu v Tonkinském zálivu, který se stal záminkou k bombardování Severního Vietnamu).

Podobné perspektivy musí donutit k ostražitosti zdaleka nejen Čínu, ale přinejmenším i Rusko.

Zdroj: RT.com
Překlad: st.hroch 181105