Nesneseme se s Ukrajinou: obyvatelé frontové Sachanky hovořili o tom, jak vidí budoucnost DLR

Avatar
Původní autoři

Anastázie Valdamirová
21. 1. 2019     riafan
Blíží se okamžik, kdy bude na Ukrajině zahájena volební kampaň. Snímací skupina Federální zpravodajské agentury pohovořila s obyvateli frontové Sachanky a vojáky republiky o tom, jak by se jim zamlouvalo vrátit se Ukrajině. Voják Lidové milice DLR s volací značkou Puma bojuje za svůj národ už od doby těžkých bojů ve Slavjansku. Viděl toho ve svém životě hodně: strávil rok při obraně průmyslové zóny Avdějevky, podílel jsem se na uzavření kotle v Děbalcevu a doprovázel na poslední cestě hodně přátel a kolegů. Po tom všem co prožil, nepociťuje zlost vůči ukrajinému národu, ale s vojáky by skoncoval rychle.


“Ano, podle minského formátu bychom se měli vrátit Ukrajině, ale je to nereálné – nesneseme se spolu. Zvláště vojáci. Řeknu vám tohle: pokud se republiky vrátí k Ukrajině, pak ve věznicích nebudou stačit místa – budou muset uvěznit z jedné i druhé strany postupně všechny.

V letech 2014-2015 vojáci na druhé straně říkali, prý, nevíme, kam střílíme … Lžou. Dva roky jsem byl dělostřelec a vím, že například minometník přesně ví, kam míří a kam se trefí”, říká Puma.

Věří v lepší budoucnost republiky ve struktuře Ruské federace a chce stabilitu pro děti a důchodce – bohužel, vojenskými akcemi na Donbasu trpí víc než ostatní.

Přestože je Sachanka jednou z nejnebezpečnějších oblastí fronty, je zde humanitární situace uspokojivá. Elektřina je a s vodou byly problémy i před válkou – vesničané chodí nabírat pitnou vodu do vrtu, technickou čerpají ze studny.

Podle obyvatelky Sachanky Ludmily vojáci také mnohým pomáhají – například přinesou obilí a ženy se odvděčí tím, že něco chutného a domácího uvaří.

Samotná důchodkyně z celé duše fandí republice a za žádných okolností si nepřeje se vrátit k Ukrajině po tom všem, co v posledních pěti letech viděla.

“Pokud bude Donbas vrácen [k Ukrajině], Kyjev nás bude týrat tak, že nám bude lépe, když si hodíme oprátku. Překvapuje mě porošenkovská Marina (manželka prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka. – pozn.red): jsi matka! Máš hodně dětí! A víš, že na Donbasu sedí malé, novorozené děti ve sklepích a neznají mír … Je to smutné. Vedle nás ve vesnici žijí dvojčata, narodila se v roce 2000. Co hezkého viděla? Nic. Co pěkného viděl můj syn? Bylo mu 15 let, když válka začala”, říká Ludmila.

Děti Donbasu v některých lokalitách opravdu ještě pořád sedí ve sklepích a mnoho z nich nezná mír, protože se narodily po zahájení války. Tyto děti mají jiné hračky, jiná přání a sny. Odpustí vůbec Ukrajině své ukradené dětství?
 
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová